Znehodnocování měny vede lidi k finanční nezodpovědnosti a plundruje životní prostředí

Za časů našich babiček se říkávalo, že kdo šetří, má za tři. Dnes bychom mohli říci, kdo šetří (v papírové měně), okrádá sám sebe.

Umělé znehodnocování měny, kvantitativní uvolňování, ekonomika levných peněz, to všechno je podle mého mínění z dlouhodobého hlediska škodlivé, a to hned z několika důvodů.
Levné peníze demotivují lidi šetřit, naopak podporují zadlužování. Ostatně Evropská centrální banka se tím ani netají, otevřeně říká, že nulovou úrokovou sazbou a zápornou depozitní sazbou chce přimět banky k ochotnějšímu půjčování peněz, prý aby se "posílila ekonomika". Jenže jaká je to ekonomika?
http://byznys.ihned.cz/c1-65201520-evropska-centralni-banka-snizila-uroky-na-nulu-a-navysila-nakupy-dluhopisu-na-80-miliard-eurJde o ekonomiku založenou na podpoře konzumního stylu života, nadměrných ziscích finančních institucí a ekonomiku plundrující životní prostředí. V předválečných dobách peněz krytých zlatem byli lidé zvyklí, že když chtějí něco, co nutně nepotřebují k životu, musí si na to nejprve našetřit. Když se "kolečko polámalo", dalo se opravit. Spoření i opravy se totiž mnohem více vyplatily. Za to v dnešní době často platí, že když se porouchá televize či mobil, spíše se vyplatí dotyčný přístroj vyhodit na smetiště a koupit si nový - modernější. Filozofie ekonomiky neustálého znehodnocování peněz a podpory laciných dluhů vedou k nezodpovědnému chování - chci mít všechno hned, auto na leasing, televizi na splátky, dovolenou na spotřební půjčku..., a pak se nelze divit, kolik lidí se dostává do dluhové pasti a kolik lidí na vlastní kůži zakusí, co znamená návštěva exekutora.
Také je asi každému přemýšlivému čtenáři již nyní jasné, že tento způsob ekonomiky vede svým plýtváním k plundrování matičky Země. Ekonomika levných peněz je založena na podpoře stabilní mírné inflace (znehodnocování oběživa) s cílem stimulovat poptávku, tj. přimět lidi, aby více nakupovali, a tak zvedli výrobu dotyčného zboží, což povede k větším ziskům firem a v ideálním případě k dalšímu nakupování, zvyšování výroby až kam to půjde. A říká se tomu "růst hrubého domácího produktu", tj. toho, co se na území daného státu vyprodukuje.
http://www.finance.cz/makrodata-eu/hdp/informace/V tomto smyslu nejde o to, co lidé skutečně potřebují, jde o to, přesvědčit je, aby nakupovali i to, co nepotřebují. Počet nově vyrobených mobilů papírově zvýší HDP více než počet opravených mobilů, čert vem negativní externality v podobě hromad nepotřebné elektroniky, plýtvavého těžení vzácných surovin, jež jsou potřebné k výrobě mnoha přístrojů a s tím spojeného vykořisťování pracovníků západních těžařských firem v rozvojových zemích typu Kongo.
http://magazin.aktualne.cz/kultura/z-vasich-mobilu-kape-krev-z-konga-rika-dokumentarista/r~i:article:694808/Za podobně škodlivé považuji též intervence České národní banky za účelem oslabení koruny vůči euru a držení tohoto slabšího kurzu (27 Kč/euro), údajně s cílem podpořit vývoz do eurozóny tím, že v přepočtu na eura bude cena vyváženého zboží o něco levnější. Jenomže podobné devalvační kroky (extrémně nízké úrokové sazby a tištění peněz) provádí i Evropská centrální banka, taktéž Spojené státy s tímto mají bohaté zkušenosti. Takže opět začarovaný kruh - znehodnocení koruny, následné znehodnocení eura, proto nové znehodnocení koruny, aby se udržel původně deklarovaný kurz, atd., atd. Připomínám, že naši nejbližší sousedé, Slováci, zavedli euro již před drahnou dobou, takže si nemohou "vypomáhat" devalvací vlastní měny, a nezaregistroval jsem, že by to jejich exportéry nějak zásadně poškozovalo. Zkrátka musí hledat lepší způsoby, jak zvýšit konkurenceschopnost svého zboží než rozvojové země, kterým nezbývá než těžit ze slabých měn a levné pracovní síly.
Znehodnocováním koruny jednoduše proklamujeme, že jsme smíření s postavením "ekonomické polokolonie", tedy naší ekonomickou podřadností a závislostí na vyspělých západoevropských zemích, že nejsme schopni západu konkurovat tzv. vyšší přidanou hodnotou, což by vyžadovalo mnohem více financí do vědy a výzkumu, že nám stačí přidaná hodnota nižší (montovny, výroba nenáročných součástek pro západní továrny...), že se ani nechceme příliš snažit posílit hi-tech výrobu, která by byla srovnatelná s tou západní, jako se o to (pomalu, ale jistě) snaží např. Čína, že česká věda a výzkum je kdesi v pozadí, protože "důležitější" jsou hůře placená pracovní místa zítra, než ta lépe placená za pět či deset let.
Dalším argumentem propagátorů levných peněz je, že mírnou inflaci potřebujeme, aby banky byly ochotné půjčovat firmám na investice. Ani s tímto argumentem nesouhlasím. Pravda, může je to tlačit k nezodpovědnému půjčování, k hypotečním bublinám a podobným "krokům posilujícím ekonomiky", avšak ani při nulové inflaci či velmi velmi mírné deflaci banky logicky nepřestanou poskytovat nerizikové půjčky/úvěry, neboť je to jejich výdělek. Nevěřím, že by bankám "stačilo" řekněme půlprocentní samozhodnocování peněz v trezorech následkem mírné deflace, když mohou vydělávat půjčováním řekněme na 10ti-procentní úrok. Existuje na to hezké české přísloví, že kdo má moc, chce mít ještě víc, příp., že s jídlem roste chuť.
Naopak pozitivním efektem protiinflační politiky by byla jednak motivace firem investovat více z vlastních zisků než prostřednictvím zadlužování, pro střadatele by zase bylo dobrou zprávou, že
 by mohli zhodnocovat své peníze rozumnějším způsobem než prostřednictvím "investičních" fondů, tj. poskytnout své peníze burzovním spekulantům, kteří se "milostivě" se střadateli podělí o zisky, ale už nikoli o ztráty v dobách masivních pádů akcií. Osobně většinu obchodů na burze považuji za "finanční gamblerství", tj. něco, co nepřináší lidem žádnou užitnou hodnotu, jde o to, jak přesvědčit ostatní, aby mi levně prodali výnosné cenné papíry a sami si ode mě odkoupili cenné papíry méně výnosné, či dokonce ztrátové. Velmi se mi v této souvislosti zamlouvá pojem "kasino-kapitalizmus".
Jak jsem se nedávno dočetl, tak ono kvantitativní uvolňování (tištění peněz) nesnižuje, ale naopak zvyšuje sociální nerovnost.
http://euro.e15.cz/archiv/centralni-bankeri-zvysuji-socialni-nerovnost-1278737Podle mého názoru je toto zvyšování sociální nerovnosti důsledkem skutečnosti, že když už se stimuluje inflace tištěním peněz, tak tyto peníze nejdou přímo státu, který by je mohl použít na investice do vědy a výzkumu, infrastruktury (což by dalo lidem práci) nebo je použít na sociální výdaje, ale tyto peníze jdou především bankám, které za ně firmám poskytují úvěry. To ovšem znamená, že z "levných" peněz těží nikoli obyčejní lidé, ale bankéři, což logicky vede k onomu "rozevírání nůžek" mezi chudými a bohatými. Pravda, každé zvýšení množství peněz v oběhu vede k inflaci (jejich znehodnocování), ale jejich poskytnutí přímo státu by toto zlo proměnilo alespoň v částečné dobro (zlepšení situace sociálně slabých, zlepšení stavu našich silnic a dálnic či zvýšení úrovně naší vědy...), jenže to je pro centrální banky naprosté tabu.
Také je třeba zdůraznit, že např. vyspělé Japonsko se potýká s deflací již asi čtvrt století, přesto se ukázalo, že "devalvační recepty" dlouhodobě nefungují.
http://www.penize.cz/inflace/276190-japonsko-cesko-centralni-bankeri-a-ekonomicti-fuseriJe zřejmé, že změnu plýtvavé ekonomiky dluhů a levných peněz na ekonomiku spoření, zodpovědnosti a šetrnosti k životnímu prostředí není možné "zařídit" "škrtem pera" v centrálních bankách ze dne na den. Lidé zkrátka ekonomicky přemýšlejí odlišně, než přemýšleli řekněme před osmdesáti lety. Je třeba k tomuto cíli dospět postupně, zpřísňovat poskytování rizikových půjček/úvěrů, motivovat spotřebitele i firmy ke koupi/výrobě kvalitního a trvanlivějšího zboží, nikoli laciných výrobků, které se často porouchají krátce po skončení záruční doby, odměňovat finanční odpovědnost a trestat nezodpovědnost, motivovat podniky, aby více investovaly z toho, co samy vydělaly a aby se zadlužovaly co nejméně, umožnit střadatelům přijatelně zhodnocené možnosti spoření mimo investiční sféru cenných papírů, regulovat zjm. krátkodobé finanční spekulace, jmenovat do centrálních bank lidi, kteří upřednostní zlaté rezervy před devizovými rezervami v "papírových" měnách, zkrátka není to záležitost ani několika měsíců, dokonce ani jednoho volebního období, je to mravenčí práce na desetiletí, stejně jako trvalo dlouhá desetiletí, než kasino-kapitalizmus zlikvidoval zlatý standard (možnost si v bance volně vyměnit papírové peníze za zlato a naopak) a západní ekonomiky přešly na nekryté peníze. Nezbývá než věřit, že ekonomika levných peněz se ukáže ve větší míře i v EU a USA jako naprosto nefunkční a ekonomický "hlavní proud" bude přinucen změnit své postoje a začít pracovat na změně ekonomiky založené na růstu HDP v ekonomiku založenou na šetrnosti k životnímu prostředí a růstu skutečné kvality života, tedy v ekonomiku trvale udržitelného rozvoje.