Zdravotně postižení žáci/studenti - inkluze versus speciální školství...

Jsem sám zdravotně postižený (nevidomý) a "vyzkoušel" jsem si výuku jak na speciální, tak na běžné škole.

Domnívám se, že řešení otázky začlenění postižených žáků do běžných škol by se nemělo řešit nějakým úředním "befeelem", ale zlepšením podmínek pro dotyčné školy, aby v rámci svých možností mohly zajistit plnohodnotné vzdělání určitého počtu nějak zdravotně hendikepovaných žáků/studentů, to by ale spíš chtělo více financí a méně příkazů zhora. Mělo by se k tomu přistupovat citlivě, brát ohledy na konkrétní školy, jejich možnosti, ředitele i zřizovatele. Já ani mí rodiče, o čemž jsem pevně přesvědčen, by nijak netlačili na mé přijetí do školy, jejíž vedení by s tím mělo nějaký závažný problém. Byli by si totiž dobře vědomi toho, že takovéto vynucené přijetí by mi mohlo spíše uškodit než prospět.
Kvalitní inkluze či integrace se nedá docílit "škrtem pera".
Také není tak jednoznačné, že inkluze je vždycky lepší než speciální škola, ze svých vlastních zkušeností co by žák a student vím, že obojí má jak výhody tak nevýhody, takže věc nutno řešit věcně, odborně, na základě skutečného zájmu žáka/studenta, nikoli na základě ideologického pohledu "jediného správného řešení". Tím nechci nikoho soudit ani nic podsouvat, spíš se snažím vyjádřit představu, jak věc nejlépe konstruktivně řešit bez zbytečných přehmatů, jimž se dá předejít skutečnou veřejnou a odbornou diskuzí a které by zpětně mohly negativně dopadnout i na samotné hendikepované žáky - např. určitá forma jejich šikany či odmítání ostatních tyto žáky přijmout "do party".