9. dubna jsem narazil na zprávu, že Česká národní banka uvažuje o zavedení záporných úrokových sazeb v době, kdy roste přebytek v zahraničním obchodu.
Viz
http://www.golemfinance.cz/en/1042.cnb-uvazuje-o-zapornych-sazbach-co-by-to-udelalo-s-jiz-tak-extremne-levnymi-hypotekami
a
http://zpravy.e15.cz/burzy-a-trhy/makroekonomicka-data/cesky-ucet-platebni-bilance-skoncil-v-rekordnim-prebytku-41-miliard-1279667
Zjednodušeně to znamená, že do Česka ze zahraničí přiteklo více peněz, než kolik jich odešlo do zahraničí, tedy, více vyvážíme než dovážíme. To je dobrá zpráva. Ovšem již tak dobrou zprávou není, když v této situaci, kdy by trh přirozeně nerovnováhu tohoto typu srovnal posilováním naší měny, toto pozitivní číslo ČNB nestačí a tato dál pokračuje v útocích na hodnotu naší měny. Rozumněl bych podobným zásahům, kdy by se náš zahraniční obchod dostával do záporných čísel. To se ovšem naštěstí neděje.
Již dávná historická zkušenost ovšem dokázala, že jednostranné "šroubování" přebytku exportu nad importem (merkantilizmus) je cestou do pekel, neboť to vyvolává odvetná protiopatření těch, kteří na takovýto cenový dumping, způsobený podhodnocenou měnou, doplácejí - když máme např. přebytkovou platební bilanci se zemí XY, znamená to, že země XY má zápornou platební bilanci v obchodě s Českou republikou. A toto se přirozeně srovnává posílením měny země, která více vyváží, ve prospěch zemí, které více dováží. Důsledkem umělého podhodnocování jedné měny je spirála vzájemného "kompenzujícího" znehodnocování měn dalších zemí, na čemž díky inflaci silně prodělávají zodpovědní lidé, kteří spoří, a až poté nakupují, zatímco naopak vydělávají ti, kteří chtějí mít všechno hned, i když na dluh (televize, dovolená, značkový mobil, atd.).
Ovšem co je na tom nejhorší, je fakt, že ČNB takhle vlastně posvěcuje naši ekonomickou strukturu založenou na produkci zboží s nízkou přidanou hodnotou (montovny...), na konkurování západu nízkými cenami zboží i práce, tedy našich platů, namísto snahy naši ekonomiku pozvednout tak, abychom byli konkurenceschopní "našimi mozky", tj. výrobou technologicky sofistikovaných produktů či dobře výdělečnými vědeckými objevy, což vyžaduje zjm. posílení investic do české vědy a výzkumu.
Jestliže se přístup ne jen ČNB, ale hlavně našich politických představitelů nezmění, jestli místo podpory vysoce nadaných dětí bude náš vzdělávací systém tuto naši naději "zadupávat do šedivého průměru", jestli talentovaným budeme závidět, místo abychom jim umožnili jejich talent rozvíjet v elitních školách pro vysoce talentované žáky/studenty, jestli se budeme místo toho soustředit na takové kroky, které budou tlačit ceny našich výrobků dolů, čímž firmy nebudou nuceny příliš investovat do moderních technologií, pak zůstaneme, řečeno slovy ekonomky Ilony Švihlíkové, "ekonomickou kolonií". A to je to poslední, co bych si jako český vlastenec levicového smýšlení přál.
