V poslední době čím dál častěji slýcháváme a čteme na straně jedné o snaze Polska podřídit média vládě nebo o úmyslu Ruska zavádět "vlasteneckou převýchovu".
Více je možno se dočíst např. zde:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/nova-polska-vlada-vymenila-reditele-verejnopravni-televize-a-rozhlasu--1572047http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/390708-rusko-da-stamiliony-na-vychovu-mladych-vlastencu.htmlNa straně druhé se množí zprávy o cíleném zamlčování informací o kriminální činnosti příslušníků některých etnických menšin (např. ve spojitosti se "silvestrovskými událostmi" v Německu a některých dalších zemích), o zavádění jednostranně pozitivního informování o islámu na školách, apod. A není tomu tak dávno, kdy Česká televize odvisílala na můj vkus poněkud tendenčně laděný díl dětského pořadu Planeta Yó.
http://byznys.lidovky.cz/rada-resi-detsky-porad-ct-zastal-se-uprchliku-stezuji-si-desitky-lidi-127-/media.aspx?c=A150914_151336_ln_domov_jzlCo ovšem považuji za nejhorší je, že registruji až příliš málo názorů, které věc nesoudí černobíle, ať už mají blíž k vítání uprchlíků nebo naopak k jejich odmítání. Jedna skupina sice poprávu kritizuje snahu o "znárodovečtění" médií v Polsku, zároveň však tleská "multikulturní převýchově" ve stylu Planety Yó, druzí to vidí přesně opačně - stejně právem kritizují přebujelou podobu politické korektnosti, ti radikálnější odmítají politickou korektnost jako takovou, avšak mají často až příliš velké pochopení pro to, co se děje v Polsku či Rusku - mimochodem, zvláštní, jak se protiruská konzervativní vláda v Polsku tímto svým nepřítelem rychle inspiruje v glajchšaltaci ne jen médií, ale i třeba v omezování pojistek demokracie, konkrétně mám na mysli události kolem polského ústavního soudu.
Vždycky jsem věřil, že svoboda a demokracie je "jenom jedna", že ve svobodném a právním státě by měl mít každý stejné právo na svobodu projevu, ať je multikulturalista nebo národovec, volnomyšlenkář nebo prudérní moralista, příznivce Majdanu nebo naopak příznivce Vladimira Putina, ba dokonce, že ani pachateli trestného činu by státní moc neměla bránit vystoupit např. v soukromé televizi, pokud v takovémto vystoupení neschvaluje či nepodněcuje trestnou činost, nepodněcuje nenávist a obecně pokud dodržuje "pravidla hry", stejně jako má i sebevětší zločinec právo na spravedlivý proces. V současnosti však každou chvíli slyším o snaze některým lidem znemožnit vystupovat v televizi, případně jim znemožnit vyučovat na vysoké škole přírodovědný předmět s odůvodněním, že jde o extremisty. Osobně mi toto připomíná to, co slýchám a čtu o praxi režimu, který tu panoval před rokem 1989. Domnívám se totiž, že pokud jde o vystoupení kohokoli v televizi nebo rozhlase, mělo by nekompromisně platit pravidlo - co není oficiálně zakázáno, je povoleno. Pokud se někdo dopustí extremizmu v trestně-právním smyslu slova, nechť jednají orgány činné v trestním řízení, odmítám ale totalitní metody, kdy se i bez podání trestního oznámení podnikají kroky k zastrašení soukromé televize za to, že ve svém pořadu nechala vystoupit někoho, kdo se dejme tomu někde na jiném místě a v jiném čase dopustil extremizmu, přestože v daném pořadu dotyčný vystupoval v rámci pravidel. Dokonce i kdyby v daném případě již došlo k vynesení pravomocného a konečného rozsudku, že se XY dopustil trestného činu typu podněcování k nenávisti, nesouhlasil bych s nátlakovými praktikami k zamezení možnosti, aby vystoupil v soukromé televizi, pokud se vyvaruje porušení pravidel, tedy nebude v dotyčném vystoupení znovu podněcovat k nenávisti. A když už by se toto mělo nějak regulovat, tak výlučně a jedině vytvořením univerzálního kodexu, který by určoval (všem stejným metrem), za jakých okolností mohou někomu příslušné orgány zakázat vystupovat v médiích, nikoli ad hoc akcemi, snažícími se toto "regulovat" bez jasně daných předpisů.
Pokud se totiž rezignuje na onen princip - co není zakázáno, je povoleno - a pravidla se tomu nepřizpůsobí, může to vést ke zmatkům a svévolným "honům na čarodejnice", protože kde pak bude ta hranice? Je za hranou jen to, když v rádiu pustí Mešitu (což bych ještě chápal), nebo je za hranou i to, když nějaké rádio či televize nechá Tomáše Ortela popřát lidem třeba hodně štěstí v novém roce, nebo když s ním udělají rozhovor třeba o počasí? A pokud je zahranou odvysílaný rozhovor s Bašárem Assadem, byl by stejně za hranou i rozhovor třeba s ministrem čínské či saudsko-arabské vlády, případně s člověkem typu George Bushe mladšího, který zřídil věznici na Guantanamu, kde vězňové dle mého mínění neměli právo na spravedlivý proces?
Stejně jsem věřil, že média veřejné služby ve svobodné zemi by měla být politicky neutrální. Pokud ovšem dochází ke stavu, kdy se po těchto médiích žádá, aby politickou či hodnotovou neutralitu porušovala, např. ve prospěch multikulti ideologie na straně jedné, či ve prospěch nacionalizmu na straně druhé, tak kde je potom nějaká svoboda a demokratická diskuze? Pravda, někdo může namítat, že např. nacionalizmus může vést k fašizmu a ohrožení demokracie či práv menšin, někdo jiný zase může říct, že multikulturalizmus může vést k ohrožení bezpečnosti, společenské soudržnosti, nástupu mezikulturního násilí či nenávisti, a v konečném důsledku také k ohrožení demokracie. Ale demokracie by měla být právě o tom, že nikdo nebude mít "monopol na pravdu". I za socializmu tehdejší režim uvažoval podobně - socializmus je dobro, kapitalizmus je zlo, takže je třeba zakázat schvalování kapitalizmu či požadování větší míry svobody, aby se "agentům západu" náhodou nepovedlo "pomýlit" lidi, kteří by si pak mohli začít myslet, že možná ten kapitalizmus není tak špatný, a to by mohlo ohrozit "socialistické zřízení" v naší zemi. A tak se táži, jestli se současné strašení "hnědnutím" společnosti, a v důsledku této hrozby snaha o zostření již tak přehnané politické korektnosti, tak trochu nepodobá přístupu předlistopadové moci, byť samozřejmě v podstatně umírněnější podobě - ohrožuje to "establishment", tak je třeba to zakázat. A jestliže pak někdo kritizuje jiné země, že něco podobného provádějí třeba "v zájmu ochrany národní uvědomělosti a křesťanských hodnot", neměl by se náhodou zamyslet, zda neměří dvojím metrem, pakliže současně hájí omezování svobody projevu v zájmu ochrany svého pojetí těch "jedině správných" hodnot? A neměl by mít náhodou ve svobodném státě každý člověk právo se sám "vlastní hlavou" rozhodnout, která hodnotová orientace je podle jeho přesvědčení ta správná, aniž by mu to musela podsouvat nikoli politicky neutrální státní moc, ať už prostřednictvím přehnané podoby politické korektnosti na německý či švédský způsob, za pomoci nějaké vlastenecko-křesťanské převýchovy na ruský či polský způsob, nebo nějaké jiné "výchovy nového osvíceného člověka" pod libovolnou ideologickou záštitou? Jsme si opravdu všichni rovni, tzv. politické či intelektuální elity i "prostý lid", nebo mají dané elity v té které zemi mít právo předepisovat "prostému lidu", co si má a nemá myslet a jaký názor může či nesmí veřejně hlásat? Kde je hranice mezi liberální demokracií se zaručenými občanskými svobodami a platónskou sofokracií (vládou "moudrých"), kde existuje třída filozofů, která vládne a určuje, co si máme myslet, třída strážců, tedy něco jako bezpečnostní složky, a nakonec všichni ostatní, jimž je dáno pracovat a poslouchat vrchnost? A pakliže mají tzv. elity legitimitu "vychovávat" obyčejné lidi, není to vlastně faktické popření rovnosti všech lidí, jíž se současné elity západního světa tolik zaklínají? Nechovají se pak tyto elity, i když to s ohledem na politickou korektnost otevřeně neřeknou, jako Aristoteles, který tvrdil, že skutečná demokracie, dotažená do důsledků, je vlastně nebezpečná "ochlokracie", tedy vláda lůzy (myšleno obyčejných lidí)? Jestliže je správné (a podle mého mínění to správné je), aby si občané mohli v referendu sami rozhodnout, zda ve své obci povolí či zakážou dejme tomu hazard, proč by stejní občané neměli mít právo rozhodnout, jestli ve své obci povolí svolávání muslimů k modlitbě z minaretů (nebo abych byl spravedlivý, zvonění kostelních zvonů), nebo zda to nepovolí, protože to např. budou považovat za nadměrně hlučné?
A na samotný závěr si dovolím uvést zde příklady ze Švícarska, kolébky přímé demokracie:
Zákaz minaretů
http://zpravy.idnes.cz/svycari-v-referendu-zakazali-stavbu-minaretu-v-zemi-fy9-/zahranicni.aspx?c=A091128_181224_zahranicni_iplA zde naopak Švícaři v referendu odmítli návrhy na omezení přistěhovalectví:
http://zpravy.idnes.cz/svycarske-referendum-o-omezeni-pristehovalectvi-f78-/zahranicni.aspx?c=A141130_154107_zahranicni_ert
