Společenský liberalizmus – můj největší životní omyl

Ano, ještě donedávna jsem byl volnomyšlenkář se vším všudy, ale pak se ve mně cosi zlomilo. Astronomická rozvodovost, nástup tolerance k sňatkům s dětskými nevěstami…, bojím se o naši civilizaci.

Stačí být trošku vnímavější, a okamžitě zaregistrujete ten pozvolný morální rozklad. Začíná to úpadkem solidarity v rámci širší rodiny – o chudé příbuzné „ať se postará stát“…, povrchnost a prchavost mezilidských vztahů – stačí pár kliků na vymazání z přátel…, umělé přerušení těhotenství už není „nutné zlo“, ale „nezadatelné právo každé ženy ten kus masa v sobě zabít, kolikrát je libo“, když se to někomu nelíbí, např. kvůli jeho náboženské víře, čert vem svobodu vyznání, vždyť je to „křesťanský fundamentalista“, zvlášť když si dovolí tu „drzost“ označit potrat za „vraždu“, naproti tomu schvalovat kamenování, to se musí v rámci svobody vyznání tolerovat…, tak nevím, ale nějak mi ta naše současná civilizace připadá zvrácená oproti tomu, co pamatuju jako kluk, řekněme tak 20 let nazpět – a to není zase tak dávno.

Jako bychom se přesmýkli z jednoho extrému do extrému opačného – od rákosek k výchově ve stylu „roste jako dříví v lese“, resp. Ještě hůř, protože to dřevo v lese není zdaleka tak choulostivě rozmazlováno…, neomarxisté nám bulíkují, že jakýkoli tělesný trest je pomalu „týrání dětí“, ovšem tito „mudrlanti“ asi dostatečně nepochopili přínosy otužování, resp. Očkování, takže nám roste generace „závisláků“ na antidepresivech, která má co dělat, aby zvládla problémy svého vlastního života, takže na zodpovědnost za vlastní děti už příliš místa nezbývá (koupě pejska to „lehce vyřeší…“), ovšem našim (myšleno západním) přemoudřelým intelektuálům a intelektuálkám je to putna.

někteří „kavárenští filozofové“ si dokonce libují, jak ty „zaostalé tradice“ jdou vesele do kopru, beztak jsou to jen „sociální konstrukty“, tak do starého železa s nimi, dnes je přece „in“ hájit lidská práva těch zlých, nikoli těch slušných. Ve třiceti po deseti potratech, to je „naprosto v pořádku“, udělat si dítě, za rok na to se rozvést, pak další dítě s jiným…, to je taky „v pořádku“, je přece „svoboda“, ovšem práva dětí, které tohle všechno musí „odnášet“, ty ať jdou „k čertu“, ta žádného tzv. liberálního intelektuála „nevytrhnou“.

Norské soudy se patlaly s „těžkou újmou“ vraha Breivika proto, že prý mu jídlo ohřívali v mikrovlnce, ale on by, filuta, rád čerstvé…, ale že by třeba měl jít makat, aby vydělal aspoň něco na symbolické odškodnění té spousty pozůstalých, to ne, to by přece bylo „proti lidským právům“, ta jsou v první řadě pro útočníky, nikoli pro oběti, ačkoli obhájci jejich neomarxistického výkladu tvrdí opak.

Obávám se, že naše civilizace je na začátku svého konce, jenže ten konec nezpůsobí imigrace (to bude jen jedním z příznaků agónie), ale zničí ji kult lidských práv. Nemyslím původní lidská práva, to byla výborná myšlenka, která nás posunula hodně dopředu, ovšem problém je s jejich vykladači, kteří z Listiny práv a svobod dělají jakési nedotknutelné „písmo svaté“, jehož „velekněží“ (nejvyšší instance soudů, příp. soudy evropského/mezinárodního charakteru…) jsou nad zákony, nezávislé na vůli lidu, na volbách, zkrátka na demokratické kontrole. To je ovšem ideální nástroj pro nástup nové totality – tentokrát totality privilegující nezodpovědné egoisty, jejichž životním krédem je „urvi, co můžeš“ a „po mně potopa“, a naopak utlačující slušné, poctivé a zodpovědné lidi, ať už klacky pod nohy ze strany státu a úřadů, cejchováním, rozeštváváním různých skupin lidí proti sobě za pomoci pozitivní diskriminace jedněch a negativní diskriminace ostatních (z pravidla těch produktivnějších a poctivějších)…, myslím, že už není třeba jmenovat další podobné příklady, zkrátka místo podpory schopných a zodpovědných, z jejichž práce a ochoty mít děti pak mohou těžit i ti méně šťastní, podřezáváme si vlastní větev tím, že raději necháme chcípnout sousedovu kozu, i když by byl nakrásně ochoten nám občas podarovat nějaké to mlíko…, raději ať jsme všichni „chudáci“ a můžeme svorně nadávat u piva.

Jako jiné vyspělé civilizace, které zanikli vinou toho, že lidé se z blahobytu stali choulostivými, pohodlnými, zbabělými a na konzumní požitky zaměřenými, tak se bojím, že dopadneme i my, pokud se lidé neprobudí ze své občansky nezodpovědné letargie.