Postih za hanobení prezidenta byl i za Masaryka

Přibližně šedesátka poslanců navrhuje obnovení trestného činu hanobení prezidenta republiky, s horní sazbou 1 rok vězení. Zhusta připomínají, že toto se trestalo za socializmu či za Rakouska-Uherska.

Více se můžete dočíst zde.

Už ale jaksi opomínají dodat, že podobné postihy, byť v poněkud mírnější podobě, existovaly i za tzv. 1. Republiky (1918-1938), konkrétně se tím zabýval tzv. zákon na ochranu republiky, přijatý v 1. Polovině 20tých let.

Citace:

Urážka presidenta republiky.

1. Kdo presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží nadávkou, zlým nakládáním, vyhrůžkou zlým nakládáním nebo posuňky, kdo ho obviní z jednání nebo tvrdí o něm jinou skutečnost nebo jej uvede ve veřejný posměch, ač ví, že tím ohrožuje jeho čest, trestá se za přestupek, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi za přečin, vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

2. Dopustil-li se vinník činu veřejně (§ 39 čís. 1.) nebo tváří v tvář presidentu republiky neb opětovně při různých příležitostech, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

3. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.

Konec citace

Jako neodborník neumím posoudit např. to, v jakých typech veřejné urážky se uplatnil bod 1. (přestupek – uvede ve veřejný posměch…), a kdy už se taková urážka klasifikovala jako trestný čin podle bodu 2. (dopustil-li se viník činu veřejně…), ale domnívám se, že, bráno s faktického hlediska, se tento „paragraf“ uplatňoval daleko přísněji, než zamýšlejí navrhovatelé současné úpravy trestního práva v tomto smyslu.

Citace s Wikipedie:

Titulování prezidenta republiky slovy nebo jinými označeními naznačujícím kladný postoj T. G. Masaryka k Židům bylo také trestné. V případech soudní praxe se jednalo o výroky, že „prezident Masaryk drží více při Češích, mezi nimiž v Praze žije a o ostatních se nestará“, respektive výrok: „Masaryk je také Čech, drží s Čechy a nás Moravanů nezná“. Spadal sem i výrok odsouzeného, že „se raději oběsí, jako bys měl pověsit v pokoji jeho obraz“, čím se měl hrubě dotýkat všeobecné vážnosti prezidenta republiky a uvést ho na veřejný posměch.

Prezident republiky využíval svou pravomoc udělení amnestie i v případech odsouzených za urážku prezidenta, případně zastavil trestní řízení. Tak tomu bylo například v kauze Jakuba Demla, žalovaného státním zastupitelstvím v Jihlavě za přednesené výroky v nichž měl citovat resp. parafrázovat Otakara Březinu. Projednávání tohoto případu mělo krátký průběh, neboť prezident Masaryk trestní řízení zastavil.

Konec citace

Nechci v tomto článku vystupovat jako obhájce či odpůrce výše zmíněného poslaneckého návrhu, ale velmi mě irituje manipulativní způsob argumentace, kdy dotyční, nota bene, z velké části proklamující, že se plně hlásí k odkazu a humanistickým hodnotám T. G. Masaryka, označující se za obhájce liberální demokracie, pravdy a lásky, respektu k odlišnosti a nevím čemu ještě, tak nehorázně manipulují veřejným míněním.

Obávám se, že jim asi nic moc neříká masarykovské heslo „Pravda vítězí“, když účelově lidem předkládají jen polovinu pravdy, aby trestání urážky hlavy státu veřejnosti spojili s nedemokratickými režimy, ve stylu „císař pán je vůl“…, aniž by ovšem dodali, že takovýto trestný čin byl v zákonech republiky T. G. Masaryka, Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky.

Diskutujme o hranicích svobody projevu, diskutujme o tom, zda mají existovat zvláštní trestné činy za urážku či hanobení osoby náležející do nějaké definované skupiny či mající určité konkrétní postavení, ať už jde o prezidenta republiky, veřejného činitele (trestný čin urážky veřejného činitele v naší legislativě existuje), nebo třeba příslušníka nějaké sexuální menšiny. Ale prosím, říkejme celou pravdu, ne jen tu její část, která se nám zrovna „hodí do krámu“ a chovejme se podle zásad fair play.