Kvalitu konzerv a uzenin nezlepší stížnosti na zločiny minulého režimu

Tak jsem se dočetl, jak komunisté dostali na Facebooku „pořádnou sodu“ za chválu kvality potravin v 60tých letech. Jenže nic není černobílé, kvalitu dnešních uzenin nezlepší kritika nesvobody před r. 1989.

Viz

https://www.novinky.cz/domaci/426537-komuniste-se-na-facebooku-rozplyvaji-nad-kvalitou-lunchmeatu-za-totality.html

Jeden můj blízký člověk, který už nežije, zažil jak rok 1948 tak 1989, ani chvíli nebyl v KSČ, na západ se dostal poprvé až po r. 1989…, už tak před dvaceti lety říkal totéž, že např. vepřové konzervy (a další potraviny) za komunistů byly daleko chutnější a kvalitnější než ty současné. Za sebe jen dodám, že, aspoň co pamatuji, před těmi dvaceti lety bylo umění sehnat aspoň trochu kvalitní a nevodnatý uzený bůček, dnes už je to snazší, jen je potřeba více hledat a trošku si připlatit.

Jenže chvála (podle mě z velké části pravdivá) lepší kvality některých „socialistických“ potravin se jaksi establishmentu nehodí do krámu, tak se to bude označovat pomalu za „komunistickou propagandu“. Jenže realita je taková, že v poslední době se to jen začíná „hlasitěji“ veřejně říkat, ovšem tahle situace není naprosto ničím novým, jen v době silného antikomunizmu 90tých let si to málokterý novinář „lajznul“ natvrdo napsat, aby nebyl za „totalitáře“. Ono poslední dobou se u mnoha věcí začíná konečně nahlas říkat celá pravda, papiňák je holt už moc „přetlakovaný“.

A elity se jaksi odmítají smířit s tím, že porevoluční heslo „zpátky do Evropy“ už má podobnou pachuť jako kdysi heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Čas nezastaví ani deset Obamů, dvacet Merkelových a sto Schwarzenbergů, prostě jak se jednou něco zprofanuje a lidé v to ztratí důvěru, už je velmi velmi těžké tu důvěru získat znovu. Je otázka, jestli je EU (v porovnání s naším minulým režimem) spíš ve fázi 1968, kdy by se ještě vše podstatné mohlo „zachránit“ tím, že by přišli skuteční státníci s vizemi typu „Brusel s lidskou tváří…“, nebo ve fázi 80tých let, kdy už toho lidi měli opravdu dost a většina jich už nevěřila v reformovatelnost někdejšího zřízení, takže Husák a spol. měl ze svého pohledu vlastně pravdu, když tvrdil, že rok 1989 přinese „návrat ke kapitalizmu“, nikoli nějaký nový druh demokratického socializmu, třetí cesty nebo čehokoli na ten způsob.

Na druhou stranu si za to komunisté mohli sami, protože svými tvrdými metodami vládnutí (cenzura, politická perzekuce oponentů režimu, mučení, věznění, z počátku i popravování, zákazy anglických názvů našich hudebních skupin, např. nucené přejmenování skupiny Rangers na Plavce…, atd., atd.) zničili víru v něco lepšího než kapitalizmus i u spousty těch, kteří myšlence socializmu z počátku upřímně věřili. A něco podobného dělají dnešní režimy v mnoha evropských zemích různými těmi zákazy černého Petra, přejmenováváním některých starších uměleckých děl kvůli tzv. politické korektnosti či snahami nás co nejvíce odzbrojit, viz nápad na povinnou registraci vzduchovek. Nejsou schopny sebereflexe, pak pláčou nad „krizí demokracie“, „řáděním ruské propagandy“, „nástupem populizmu“, „dezinformací“ či „nepolitické politiky“…, jako minulý režim hartusil o „kontrarevolučních živlech“, „třídních nepřátelích“, „štvavé vysílačce“ jménem Svobodná Evropa či o „ztroskotancích a samozvancích“…, ale nárůst nespokojenosti veřejnosti a s tím spojený nástup „antisystémových“ politiků jsou jen přirozené reakce na režimní zkostnatělost a neochotu většiny elit naslouchat přání lidí, tedy být skutečnými demokraty.

Z mnoha různých pramenů vím, jak se koncem 80tých let stále mluvilo o tom, že je potřeba „vést dialog“, který ovšem jaksi ne a ne přijít. A dnes je to podobné, elity mají „svou pravdu“, kdo má jiný názor, kdo neoslavuje myšlenku Evropské unie, kdo si dovolí zpochybnit, že se musíme stále nechat „vychovávat“ západní Evropou jako „nezbední mladší bratříčci“, kdo má svůj vlastní názor třeba na lidská práva a jejich reformu…, s tím „nemá smysl vést dialog“, to je „zpátečník, kterého je třeba umlčet“, stejně jako minulý režim umlčoval ty, kteří si dovolili kritizovat tehdejší poměry, ani nemluvě o tom, že by třeba otevřeně volali po „návratu kapitalizmu“.

P.S. Vzpomněl jsem si na jednu příhodnou písničku Jana Buriana z r. 1989 s názvem – Píseň strašlivá o tom velkém dialogu, který nastal v Čechách L. P. 1989. Když si v tom refrénu vyměníte jména těch, ským na písečku „jo“ a s kým „ne“, tak to sedí – „s Halíkem jooo, s Vondruškou neee, s Pelikánem jooo, s Konvičkou teprv neee…“ a tak by se dalo pokračovat, „černé“ i „bílé“ listiny stále narůstají.