Juncker vydírá Brity – s „dezertéry“ nebude jednáno laskavě

Říká se, že člověka nejlíp poznáte v kritické situaci, pak se „odhazují masky“ a odhaluje se „pravá tvář“.

 Jak vidno, evropské špičky panikaří, bojí se části vlastních občanů, jednou je to Rakousko, jindy Visegrádské země, jindy Británie či Holandsko. Ovšem ukazuje se, že filozofie liberálně-globálního a univerzálního konzumizmu vede západní civilizaci do úpadku, takže jsou tři možnosti:

1. faktičtí mocní v EU a USA provedou urychlenou sebereflexi, začnou naslouchat lidem, zastaví se ve svých sociálně-inženýrských plánech, a začnou se skutečně věnovat důsledné demokratizaci Evropské unie a nastolení spravedlivějšího řádu – bez diktátu velkých nadnárodních korporací + oligarchů –, sníží počet všemožných regulací, směrnic a tisíců rozličných předpisů, komplikujících život zaměstnancům, podnikatelům, důchodcům a v podstatě drtivé většině občanů EU, pak má EU šanci „přežít“ v demokratické podobě,

2. mocní se uchýlí k metodě „represivní tolerance“, začnou zostřovat politickou korektnost, formálně zůstane zachována demokracie, ale fakticky bude skutečný vliv občanů na politiku jejich zemí i EU čím dál více oklešťován, tj. EU „přežije“, ale v nějaké „fašizoidní“ (oligarchické) podobě, přičemž míra kontroly mocných nad lidmi, buzerací, regulací, omezování osobních svobod a rozevírání sociálních „nůžek“ mezi chudými a hrstkou bohatých bude trvale narůstat,

3. mocní budou panikařit, dělat jeden „kopanec“ za druhým, lidé v různých zemích se začnou bouřit, někde se udrží demokracie, jak ji známe, někde nastoupí poloautoritativní či autoritativní režimy, ať už národně-konzervativní nebo radikálně levicové…, ovšem v tomto případě se EU buď zcela rozpadne, nebo se drasticky zmenší.

Osobně jsem jasně pro první variantu, ovšem obávám se, že s lidmi jako Merkelová, Juncker a jim podobní se šance na záchranu Evropské unie se současnou či větší mírou svobody a demokracie po exponenciální křivce přibližuje nule.

Mimoděk se mi vybavila pasáž z jedné Menšíkovy scénky v rozhlasovém Silvestru 1968:

„Von by ten socializmus nebyl špatnej…, kdyby ho snad dělali jiný lidi…, ale nějací úplně jiný lidi…“

A s dnešní Evropskou unií, ale i s celou západní civilizací, USA nevyjímaje, to vypadá hodně podobně jako s tím socializmem.

Od jednoznačně pro-unijně smýšlejících lidí se liším v tom, že EU považuji za prospěšnou a potřebnou jen a pouze za podmínky, pokud bude zachována svoboda a demokracie v plné míře. Ovšem před oligarchicky řízenou EU ve stylu Orvelova románu 1984 dávám přednost krátkodobému „chaosu“, z něhož má šanci vzejít něco nového, lepšího a spravedlivějšího než současné společensko-politické uspořádání.

Je to jako u domů s narušenou statikou, někdy je dům možno ještě opravit či přestavět, jindy je ovšem nevyhnutelné takový dům zbourat, než nám, jak se říká, „spadne na hlavu“. Věřím, že „evropský dům“ se ještě opravit dá, ale je za pět vteřin dvanáct!!!