Demokratičtí "kádrováci", aneb pověste ho vejš...

V poslední době jsem sám na sobě zakusil, jak lidé s multikulturalistickým smýšlením chápou demokracii a toleranci.  

Vždycky jsem byl, a jsem stále, toho názoru, že demokracie je diskuze a že k diskuzi patří respekt k lidem odlišného názoru. V poslední době jsem ale svědkem toho, jak lidé, kteří se odvolávají na velikány naší historie, jako je bez pochyby Tomáš Garigue Masaryk, na pojmy jako "demokracie", "tolerance" či "svoboda", tyto pojmy svými skutky degradují, a jak ti, kteří tak zhusta poukazují na "hnědnutí" naší společnosti, se neštítí používat velmi podobných praktik, jež byly tak často vyčítány fašistům či komunistům. Vzhledem k tomu, že se hojně zapojuji do internetových diskuzí, zjm. na sociálních sítích, uvádím několik typických příkladů z této sféry:
1. Diskreditace
Na člověka, třeba i kamaráda, používají metody, kdy si tito lidé výběrově všímají jen jeho příspěvků, jež nejsou v souladu s jejich nazíráním na islám či uprchlickou krizi, a reagují ve stylu - jsi nácek, jsi úplně mimo, nic o tom nevíš..., ale už se neobtěžují dodat logické protiargumenty, s nimiž by bylo relevantní polemizovat nebo jim i dát za pravdu.
2. Ostrakizace
Snaží se na vás činit psychický nátlak ve smyslu, že s vaším názorem na islám/imigrační krizi nemáte co dělat v daném kolektivu, že jste jednoduše něco méně než oni.
3. Bojkot
V podstatě jen tvrdší fáze předchozího bodu: přestanou si všímat vašich příspěvků i na jiná témata, s nimiž by ještě dříve souhlasili, nestojíte jim např. na Facebooku ani za klik na "To se mi líbí", přestanou vás zvát na akce, jako byste pro ně najednou přestal existovat. Když ale napíšete něco, na čem by si mohli "smlsnout", v nezřídkavých případech se začnou tvářit jako ti, kteří vám chtějí "přátelsky poradit", abyste se "umravnili", že takhle působíte jako blázni. Ovšem jaká pak rada od "přátel", kteří si všimnou jen toho, co na vás mohou zkritizovat, ale vše to, co by mohli naopak pochválit, jen z patra přehlížejí?
Na jedné straně tak tito "hlasatelé snášenlivosti" pláčou nad polarizací společnosti, ohrožení svobody a demokracie či nad úbytkem tolerance ve společnosti, na straně druhé však k tomu všemu nemalým dílem sami přispívají, neboť místo respektu k lidem odlišného smýšlení, racionální diskuze a přirozené lidské výměny názorů ve vší slušnosti se uchylují často až ke kádrováckým praktikám, tak dobře známým z období před r. 1989, i když (zatím) v poněkud "sametové" podobě.