Australian Open plné zvláštních momentů

Po sportovní stránce je letošní první Grand Slam, dalo by se říct - standartní. Mám tím na mysli výkony hráčů, tenisová představení, úspěchy favoritů (zatím). To vše je standartně na vysoké úrovni a bez nějakých velkých překvapení. Ovšem zaznamenal jsem minimálně dva momenty, které rozhodně standartní nejsou. A jsou dobrým svědkem přeměny gentlemanského sportu na sport obyčejný.

Tím prvním myslím samozřejmě Marcose Baghdatise. Horkokrevný Kypřan nevyužil šanci na dramatizaci zápasu se Stanislasem Wawrinkou a možná se trochu nechtěně dostal do většiny sportovních rubrik po ceém světě. V úvodu čtvrté sady po prohraném vlastním podání zklamaně dosedl na lavičku a několik málo okamžiků jen tiše seděl. Patrně přemýšlel, co, nebo kdo může za jeho špatnou hru. Po chvíli asi usoudil, že na vině je raketa, proto vyskočil a dobrých několik sekund s ní mlátil do dvorce. Zdevastovaný kus podal sběrači a jakkoli již vypadal klidně, sáhl po druhé raketě a předvedl podobnou show. Dvě rakety za sebou - to už je něco vyjimečného, ale co teprve čtyři? A když už byl Marcos v tom ničení... Podal si tedy i dvě další, ještě zabalené (!!!) rakety a s každou praštil o zem. Nebylo mu to nic platné a prohrál. Úsměvný moment, ale přece jen, tolik vzteku při tenise není obvyklé.

Co potom říct na zápas mezi Tomášem Berdychem a Nicolasem Almagrem? Další utkání, další kontroverzní moment. Další projev vzteku, zloby a emocí. Tentokrát ovšem zůstaly všechny rakety v pořádku, spíše tenisté se mezi sebou otloukali. O co jde - Berdych se dostal na síť, nezahrál ideálně a rozběhnutý Almagro míč napálil přímo na něj. Český tenista reflexivně uhnul a spadl, míč ho trefil jen do paže. Reakcí na tento moment bylo nepodání ruky po zápase. Jakkoli spolu mají údajně dobré vztahy, vypadalo to spíše na bitvu dvou nesmiřitelných nepřátel. Vždyť ruku si po zápase vždy podali i Lendl a McEnroe... Však také Berdych schytal kritiku ze všech stran.

Nejde ovšem ani tak o nastřelený míč, ani rozbité rakety. Jde spíše o transformaci sportu jako takového. Samozřejmě, v hokeji lámou hole často, dokonce se i perou, fotbalisté na sebe plivou, ale tenis? Původně gentlemanský sport, společenská událost? Jak vidno, gentleman negentleman, tenis už je dnes naprosto běžný sport, ničím nevystupuje z řady. A to je škoda. Jestliže se dříve elegantně odění tenisté uctivě zdravili, dnes si ani nepodají ruce a vzteky mlátí do země. Nebudu rozebírat, proč tyto změny nastávají, to je otázka pro sociologa, případně psychologa, ale za zamyšlení to jistě stojí.

Adam Janák