Před pár dny média rozvířila dění okolo chaosu v bodovém systému. Nikdo neví, kolik má bodů, ani kdy byl při čem přistižen - a pak může být překvapen nakumulovanými přestupky.
Kdo mě u čeho přistihl se nedozvím, dokud mi to nepřijde poštou, ale body si zjistit mohu.
Vydal jsem se tedy na městský úřad-registr řidičů, abych se zeptal, kolik mám bodů...
Na úřad jsem, pln drzého optimismu, přišel v pátek ve 13 hodin.
Tma a ticho jako po výbuchu. Ale pár dveří je otevřených - někteří úředníci odchází domů, jiní jsou ještě v kancelářích. Přicházím ke dveřím, vedoucím do zákulisí okénka "registr řidičů", a ptám se přítomného úředníka, kde se můžu zeptat, kolik mám bodů.
Sdělil mi, že potřebuji patnáctikorunový kolek a žádost, a že mám přijít jindy.
"Jindy?? Vždyť pátek je normální pracovní den?", divím se napůl nevinně a napůl provokativně...
"Támhle jsou napsané úřední hodiny", informuje mě úředník.
OK, úřad je zde sice pro nás, jako služba veřejnosti, ale mimo úřední hodiny na úřad nelez, takže mě to moc nepřekvapuje a akceptuji to.
"A pak si teda mám přinést nějakou žádost?"
"Ano"
"A nestačilo by, že bych vám ukázal občanku nebo řidičák a vy byste mi prostě řekli, kolik mám bodů?"
"To by nebylo kam nalepit ten poplatek".
"To určitě vymyslela nějaká protibyrokratická komise?", komentuji pobaveně situaci, a s úsměvem odcházím.
Teď už tedy chápu vše. Úřad musí z principu vybrat poplatek, ať už se to vyplatí, nebo ne.
Vždyť s tou organizací, evidencí, zakládáním žádostí, a účtováním poplatků mají snad větší náklady něž těch 15 Kč, co jim zaplatím.
Nebylo by jednodušší, kdybych jim ukázal OP nebo ŘP (klidně obojí, takový jsem aktivní), oni by koukli do počítače, a za 30 sekund by bylo zkrámováno?
Ne. Mohli bychom to vyřídit téměř bez práce, za 30 sekund, ale my vám z principu naúčtujeme 15 Kč, i kdyby nás to účtování mělo stát 50 Kč. A pěkně si ještě vyplňte formulář, abyste si nemyslel, že to je jen tak, ptát se, kolik máte bodů, o kterých jetě nevíte...
V nejbližších dnech se s dotazem na počet bodů chystám na úřad znovu. A radši si s sebou asi vezmu i rodný list, vysvědčení z první třídy, a životopis. Jeden nikdy neví...
