Představte si tu scénu. Sedíte doma, koukáte z okna a sledujete, jak si Vaše polovička začne číst knihu. Najednou začne zadrhávat. Napřed tu a tam, později výrazněji. Zaposloucháte se a zjistíte, že má zrychlený dech a čte zastřeným hlasem.
Otočíte se na ní a v jejím obličeji spatříte ruměnec. Prsty má křečovitě zaťaté do stránek, které čte. Po levé tváři utíká kapička potu, kterou nenechavá ručka zapomněla setřít. Tělo sebou škube, jak jím zmítají vlny rozkoše. Přesto se pořád, ačkoliv užjí to moc nejde, snaží číst. Přestává úplně, není schopná se soustředit na nic, kromě rozkoše, kterou jí přináší vibrátor.
To vše je v podstatě k vidění na několika těchto videích. Co je na tom vlastně tak zajímavého? Tedy kromě toho, že ženy před Vámi prožívají svůj orgasmus? Kolik z Vás se někdy dívalo na svého protějška při orgasmu? Kolik z Vás leželo a soustředěně koukalo svému milenci do očí? Na výrazy jeho tváře?
Jedná se o projekt Hysterical Literature fotografa Claytona Kubitta. Středobodem jsou dívky, které čtou z knihy určitou, předem vybranou pasáž, zatímco jim Kubittova asistentka dráždí pohlavní orgány Magic Wandem (jedná se původně o vybrační nástroj na masáž zad, ale dnes je znám především jako perfektní pomůcka při sexu). Dívky jsou natáčeny celou dobu, po kterou probíhá stimulace až k vyvrcholení.
To, co je na celé této věci pro člověka tak fascinující, není samotný výjev ženského orgasmu; ten zná většina z nás. Jde o tu intimitu, kterou dovede málokdo pochopit, a která je pro nás tak přitažlivá. A přitažlivá je pro nás tím spíš, že se jí neúčastníme přímo. Neprožíváme nic přímo, nejsme s těmi ženami v žádném spojení – jedná se o divadlo, o představení. Avšak, zde je na rozdíl od běžného divadla zpětná vazba. Úžas nad tím, že někdo pokořil hranice a z erotiky (potažmo sexu, přeci jen se jedná o stimulaci pohlavních orgánů) udělal umění. Nejedná se o nic povrchního, ale o intimní zážitky žen, které dělají to (a nechají si dělat), co mají evidentně rády.
Vlastně to člověka přitahuje jako můru ke světlu právě proto, že je to něco, co nevidí každý den a pokud ano, pak nemá možnost si to takto vychutnat. Musím říct, že když jsem videa viděl, seděl jsem v němém úžasu a fascinovaně sledoval, co bude dál. Když jsem dokoukal to první, musel jsem si pustit další. Sledovat někoho, jak prožívá stav vrcholné extáze, je nádherný zážitek. Ne, nevzbudilo to ve mně vzrušení, ani touhu po sexu, ale pocit, že sleduji něco, co bych vlastně vidět neměl. Pocit, že to na co koukám, není určeno mým očím (což, pokud by byla pravda, video bych vidět nemohl), a díky tomu se cítil zvláštně vyjímečně.
Ty letmé úsměvy, uchychtnutí, která vydávají během četby, to vše nese velmi zvláštní nádech nepatřičnosti, jako by to dohromady nemělo co dělat. Výsledek je ale přesto absolutně dokonalý a působí dojmem absolutně synchronizovaného vystoupení. V kombinaci s četbou poměrně náročných děl je orgasmus tak protichůdným „činem“, že celkový výsledek může leckoho šokovat. Z nějakého důvodu jsem si vzpomněl na „Decadence Now!“, výstavu, která proběhla před pár lety v Praze.
Abych tedy shrnul to, co jsem se snažil vyplodit. Jedná se o velice odvážné dílo, na které by asi neměl každý. Spousta lidí by se styděla. Spoustě lidí přijde tento počit nechutný nebo sexistický asi stejně, jako mě fascinující a hodný zapamatování. Celý tento projekt je, dle mého názoru, takovou sondou do duše člověka. Ať už aktérky, nebo diváka. A každý by se měl do sebe zahledět sám a zjistit, co mu tohle přineslo. Mě, například, pohodu a skvělou náladu na celý den.
