MethanCity LARP: 2084

Předem bych chtěl upozornit, že tento článek nemá žádný ideologický podtext. Jedná se pouze o report ze hry. Prosím, vemte to na vědomí. Hra probíhá na motivy distopických děl, především však knih jako je 1984 od G. Orwella, případně filmu Equilibrium.

Slovníček na úvod:
LARP – Live Action Role Play, hra na hrdiny (hráč se vžije do nějaké postavy a v ní prochází hrou).
RP – Role Play, v podstatě herecký výkon, který podává hráč.
NPC – Non-playing Character, jedná se o postavu, která např. zadává úkoly, ale aktivně se neúčastní jako hráč.

Osobně bych LARP zhodnotil jako totálně katastrofální úspěch. Nestalo se mi, abych jako hráč přijel na lepší LARP. Díky všem zúčastněným, bez nichž by to nebylo ono. Akce byla… No, obrázek si udělejte sami z reportu.

Jako vždy započnu tak, že povyprávím příběh postavy a následně svůj názor na akci jakožto hráče.

Záznam ze služebního nahrávacího zařízení:

Vasil Šiftěnko
Ostrostřelec a průzkumník 5. Oddílu Protektorátních vojsk
Methaneum 42, Výrobní Město č. 7
SVD Dragunov, KAC PDW, H&K Mk. 23 SOCOM, karambit

Probudil jsem se do krásného vlahého rána na šestou hodinu ranní, abych mohl na hlídku. Sešel jsem se před Protekturou s Luckym a vydali jsme se na místo, kde jsme měli vystřídat hlídku předchozí. Ještě, než jsme tam dorazili, začal u Jižní brány řvát alarm a proto jsme se vydali zkontrolovat jej. Zjistili jsme však, že jej spustil párek mutantů, který se motal kolem brány a chytal tam krysy k jídlu. Nic nenormálního. Prostor se narušit nepokusili, tak jsme je ani nezastřlili.

Na hlídce se v podstatě nic nedělo, dokud nedorazili dva noví občani. Řekli jsme jim, aby počkali dokud nebude Protektura otevřená. Do sedmé hodiny jsme si s Luckym povídali a zjistili jsme, že máme mnohem více společného, než se nám oběma zdálo.

Když hlídka skončila, vydal jsem se na protekrutu, kde jsem pomohl své ženě s oblékáním. Měla totiž poraněné ruce, když se bránila jednomu občanu, který jí napadl. Pomohl jsem ostatním vojákům se vstáváním a došel si nafasovat zbraň. Mezitím nastal čas pro brífink a snídani občanů. Na brífinku se rozdělila družstva, rozdaly se úkoly a fasovala munice.

Mé družszvo bylo pověřeno úkolem sehnat obyvatele na nástup a následně na snídani. To se nám povedlo a když už byli nastoupeni, začali jsme je kárat za to, že nemají předpisově upravenou pracovní ústroj. Nebudeme přeci trpět, že se někdo zraní kvůli neodborné ochraně při práci. Přecijen, při práci se střelným prachem je třeba, aby byli pracovníci řádně připraveni na cokoliv. Proto jsme jim doporučovali, aby si své obleky oblékli tak, jak mají. Když nás to přestalo bavit, nahanli jsme občany na snídani. Zjistil jsem, že jeden z občanů není na jídle a vydal jsem se ho upozornit. Údajně byl ochrankou restaurantu U Nudle. Jemně jsem ho upozornil, že si za to ponese následky, a odešel jsem.

Když jsem dorazil do jídelny, probíhala tam dlouhosáhlá debata na různá témata. Snažili jsme se udělat v jídelně pořádek, ale museli jsme počkat až na Caseho, který tam vletěl jak vítr, zařval „Takže vám je protektorátní strava k smíchu?!“, a celá jídelna v tu chvíli ztichla. Pak už zbývalo si jen najít zdroje největšího hluku a „patřičně je motivovat“. Vybrali jsme si jednoho, který se tak nějak tvářil, jako že mu lahodná a výživná Nutrisoja nechutná. Počkali jsme tedy, dokud vše nesní a nevydá se na cestu ven. Poté jsme ho usadili zpět o objednali mu dvojtou porci stravy. Dostal pracovní název „Hamánek“. Seděli jsme s ním tak dlouho, dokud vše nesnědl a nespolykal. Jeho kolega, který se nedostavil na snídani vůbec, dostal dvojtou dávku práce ve výrobní hale, aby věděl, že jíst se musí.

Po snídani byl další nástup, po kterém jednotlivé směny odešly buď od zaměstnání, nebo do ubykací, kde měly volný čas. Má jednotka byla dislokovaná do města, kde jsme měli hlídat obecný pořádek. Ač se to možná může ostatním zdát trochu podivné, zase tolik zábavy nebylo. Velitel nás tahal po městě, kde jsme neustále něco řešili. Raději bych seděl na protektuře. Když jsem se asi po hodině hlídkování dostal na protekturu, dostala má jednotka rozkaz, abychom nafasovali jídlo a šli se najíst. Fasovaly se balené porce jídla, aby obyčejní občané nevěděli, co jíme, a nezáviděli nám.

Někdy zhruba v tuto chvíli však došlo k tomu, že jsme museli řešit jeden velmi hloupý případ. Někdo namaloval na plakát s Ministrem Mentorem neslušný obrázek (<-> - pozn. aut.). Následovalo hledání tužky a vyhnání všech občanů z ubykací za účelem jejich prohlídky. Ač jsem si vyloženě užíval prohledávání lidí, přecijen to byla moje práce. Muži i ženy, všichni museli být prohlédnuti (neskutečně jsem se bavil znechuceným pohledem místních prostitutek, když jsem je zkoumal – pozn. aut.). Tato nemilá práce zůstala, jako obyčejně, na mě. Našli jsme pár jedinců a nechali je dovést na protekturu.Tam už si je převzal vrchní vyšetřovatel.

Dále jsme měli prozkoumat dílnu elektrotechniků, kteří měli být podežřelí ze spojení s odbojem. Prohledali jsme jejich kancelář a zjistili jsme, že mají u sebe mapy, které jim jejich spojenci ukradli na protektuře. Později byli odvedeni a popraveni, ačkoliv jsem jim ve vězení slíbil, že se je pokusím dostat ven. A co je horší, byl jsem jejich katem.

A zrovna v tuhle chvíli jsem poprvé kontaktoval odboj. Incognitus zcela neprozřetelně prásknul, že mu někdo řekl, že Dikobraz je údajným velitelem odboje. Toho jsem využil, abych jej kontaktoval. Sice mi nevěřil, ale slíbil jsem mu, že mu přinesu hlavu toho, který ho prásknul.Od té doby jsem se snažil lhaním přesvědčit Incognita, že mám od jistého občana první kategorie informace ohledně toho, že tohle celé je jen bouda a že vrchní kontrolor se jen snaží Dikobraze zkompromitovat a převzít tak moc nad městem. Samosebou to byl celé výmysl, ale zdálo se, že Inco začal přemýšlet.

Svolali jsme lidi na oběd, počkali na ty, kterým vyjímečně chutnalo, včetně Hamánka, a nakonec je nechali jít sledovat zápas mutanta s obyvateli. Těsně před zahájením jsme však byli s Rybou odvoláni a zlikvidovali jsme eastasijkého špiona. Naložili jsme ho Sybrakosovi na záda a ten ho ondesl na pitevnu. Porkačovali jsme s hlídkováním po městě a občas něco ujedli ze zásob, které jsme nosili po kapsách. Povětšinou to byly kameninové sušenky z denních dávek, které jsme nafasovali.

Abychom si odpočinuli, byli jsme jakožto celek dislokováni k hlídání vězňů. Tam jsme se střídali s Prsnajem a Rybou v jejich mučení. Svlékat, ukazovat obsahy kapes, mučení páskou, nedostatkem jídla, atd. Velmi jsem si užíval, když jsem před jedním z elektrotechniků ujídal čokoládu a schválně nahlas při tom vykřikoval, jak je chutná. Nakonec jsem jim ale přecijen podstrčil pár sušenek. Moje ideologická čistota už byla beztak v hajzlu, tak proč to nepodrýt ještě těmito drobnostmi. Měl jsem však kliku, že jsem se spolu s Prsnajem a Rybou vyhnul ideologické prověrce, kterou bych asi neprošel. Nejsem si jist ostatními, ale nevidím to u nich, vzhledem k jejich budoucímu jednání, nijak růžově.

Konečně trocha akce… Akce nastala ve chvíli, kdy jsme s Rybou dohlíželi na výrobu. Strhla se mela a byl vyhlášen poplach. Došli jsme na protekturu, já si nechal přinést Dragunova od Carryho, který ho vytáhl z pouzdra, přinesl a vrazil mi ho do rukou. Nevzal ale už zásobník, takže jsem ho tam poslal ještě jednou. Chvíli jsem s ním chodil, několikrát jsem ho dal Caseovi, aby ho podržel, když jsem vyváděl občany z ubykací a pak jsem s ním vylezl na střechu výroby, odkud jsem, spolu s Prsnajem, kontroloval prostor kolem protektury, hospody a výroby. Bavili jsme se s Prsnajem o tom, jak moc je protektorát v pytli, když došlo i na slovo „odboj“. Namířil jsem Prsnajovi na břicho a zcela vážně se ho zeptal, jak je na tom s připojením se k odboji. Velmi se mi ulevilo, když mi řekl, že o tom přemýšlel, ale neměl prostředky, jak jej kontaktovat. Teď, díky mě, se mu to povedlo a proto se rozhodl, že pomůže. Když jsme zjistili, že zajali jednoho z vůdců odboje (předpokládaného vůdce, sami si nebyli jisti), nechali jsme ho utéct. Bohužel, ten idiot se nechal chytit, takže všechno vyslepičil.

Přišli si pro nás v tu nejnevhodnější chvíli. Seděli jsme , neozbrojení a rozežraní v ubykacích. Několikrát do mě a Prsnaje vystřelili a Case si odvedli do výslechové místnosti.

Má postava zemřela, ale kvůli celistvosti příběhu přidávám takto.

Díky posilňujícímu preparátu jsem však přežil a když odešli ostatní vojáci, oknem jsem utekl ven, kontaktoval odboj a začal se připravovat na malé noční překvapení. Kontaktoval jsem spolu s Prsnajem odboj a jali jsme se připravovat útok na výrobu. Vyzbrojil jsem se Glockem, který jsem si schoval do podpaždního pouzdra pod pracovní oblek a vydal se spolu s ostatními směrem.Pomalu jsme se přikradli, a čekali ve tmě, zdálo se, že si nás nikdo moc nevšiml a tak jsme měli celkem kliku.

Rozdělili jsme si role, řekli si, kdo bude co dělat a vyrazili. Někdo si vzal Sybru, já jsem si vzal samotného Ekhardta. Srazil jsem ho k zemi, několikrát udeřil a kopl, vytáhl na nohy a posadil mezi granáty. Vrazil jsem mu jednu bednu do rukou a pevně přilepil lepící páskou tak, aby jí nemohl upustit. Vyjednávací kanály selhaly a celá věc se strhla v nehoráznou přestřelku, při které bylo zasaženo i několik protektorátních vojáků, kteří byli chycení v křížové palbě svých druhů. Ano, oni se postříleli navzájem. Stáli kolem čtvercové místnosti a navzájem se, když dopadly na zem mrtvoly (včetně té mé), postříleli.

Zde mám zcela velké dilema, a nejsem si přesně jist, jak příběhy spojit, ale nechám to tedy tak, že má postava protektorátníka-zrádce je mrtvá po přestřelce ve výrobě, a postava odbojáře jako takového se do hry dostala až později, ačkoliv ve hře tomu bylo jinak. Tímto začnu novou postavu odbojáře.

Záznam z deníku odbojáře nalezen ve starém bunkru za protekturou:

Přijel jsem sem už před drahnou dobou a tohle město je totálně na pokraji převratu. Je to vidět, když v noci vylezu ze skrýše. Protektorát je tu laxní a občani mají dost zbraní na to, aby je smetli z povrchu země. Nevím, co jim v tom brání, ale ukážu jim to. Už zítra se mi naskytne možnost…

Vstal jsem a hned jsem pocítil ten podivný tlak v útrobách. Dneska je velký den. Dneska máme možnost vynahradit lidem všechnu tuhle svinskou perzekuci, kterou museli vystát. Hlavní protektor je mrtev, vyšetřovatel – asi jediná důveryhodná postava v celém městě – je ve vězení, a navíc sympatizuje s námi. Musíme ho dostat ven. Bohužel, protektura je obšancovaná ze včech stran. Co teď?

Musíme odsud dostat objekt 2084, a to za jakoukoliv cenu. Bohužel, k tomuto bychom potřebovali loterijní lístky, které ale nemáme. Prý jsou někde zakopané. Musíme je najít. Dikobraz, vůdce odboje prý ví, kde zhruba. Oblékl jsem si na sebe masku, nasadil pracovní hábit a pomalu se s Dikobrazem vydal ke hřbitovu. Obešli jsme protekturu zezadu, tak potichu, jak jen se dalo. Pistole mě v podpažním pozdru svědila a snažila se prodrat ven. Ještě ne, Maličká, ještě není tvuj čas…

Ke hřbitovu jsme se dsotali bez problémů, ale nevěděli jsme, kd ezačít hledat. V tu chvíli vypadla z Dikobraze další informace, a to ta, že o lístkách prý ví majitel kasína. Vydali jsme se k lidem z karavany, abychom se s nimi dohodli na tom, že nám pomohou vytáhnout majitele k nim pod záminkou ošetření. To se jim nepovedlo a proto jsme ho museli kontaktovat my sami. Bylo to velmi rizikové, neb se kolem kasína motaly jednotky černooděnců a tropili docela rozruch. Naším štěstím bylo, že zrovna v tu chvíli byla na náměstí poprava jednoho z nich. Odešli ven a my mohli v klidu jednat. Lístky měl majitel kasína nakonec u sebe, takže nám je jen předal a my se mohli v klidu vrátit na naše stanoviště v bunkru.

Najednou dorazil náš špoin se zprávou, že se velká loterie nejspíše konat nebude. Tím bylo jasné, že se musíme pokusit dostat z vězení vrchního vyšetřovatele. Vyzbrojili jsme se proto, svlíkli z nepohodlných oděvů a rozhodli, že zaútočíme na protekturu ze severu, neboť jde o velké okno, které není hlídané. Vlezli jsme dovnitř, pomalu se začali rozmisťovat. Vystřelil jsem po několika protektorátnících, kteří mě z okna zahlédli. To už jsme byli v budově všichni a začali vyjednávat, že chceme, aby k nám šel velitel ozbrojených jednotek Protektorátu a že ho vyměníme za vrchního vyšetřovatele (ten mimochodem slíbil, že všechny, kdo byli v odboji a pomohli mu proti Kontrolorovi, omilostní – nebyl důvod mu nedůvěřovat, ve chvíli, kdy by se o něco pokusil, zastřelili bychom ho).

Nakonec jsme se dohodli přímo s velitelem jednotek, aby nám vydal hlavního kontrolora, který bude popraven…

Konec zápisu v deníku.

Zbytek znáte sami…

____________________________________________________________________________

Jo, a abych nezapomněl, tak tady máte report z pohledu hráče.

Cesta měla, jako vždycky s Casem, pořádný grády. Hudba duněla, až se třásly okna, Občas někdo prohodil vtip, nebo vtipnou historku a všechno pomalu plynulo až do Zaříčí na Moravě. Díky všem, kteří s námi jeli v autě a atmosféru udělali takovou, jaká byla. Jurda, Case, Carry a dokonce i Terezka sem tam něco přihodila.

Dorazili jsme na místo, a opět na mě dolehla ta známá nechutná atmosféra toho PA světa. Pobořené budovy, plakáty propagující stranu, občané v uniformních zelenohnědých oblecích a protektorát v barvě černé. Prostě, od samého začátku je to pastva pro oko. Je vidět, že orgové do akce vložili spoustu času a úsilí. Je to vidět zejména na tom, že veškeré ubykace byly uklizené, prach byl smetený ke zdem, plakáty a vlajky rozvěšeny a hospoda rozvěšená. Byla to hezká akce, a tak cám o ní napíšu ještě něco víc.

Celkově to byl po hráčské stránce velmi povedený LARP. Myslím si, že si na své přišli jak protektorátníci, tak i vesničané, kteří, ač se to na první pohled nemuselo zdát, měli také pořád co dělat. Ono totiž prudit protektorátníky, to není jen tak. Nicméně, jsem rád, že to spousta lidí zvládla beze zbraně a nebylo moc podnětů, kdy by se muselo vyložené střílet. Fajn bylo i handlování s ruznými věcmi, ať už jídlem, loterijními lístky, nebo kontrabandem, kterým byla např. odstřelovací puška. Bylo fajn vidět, že lidi se baví, chodí po vesnici a zevlují, pracují ve výrobně nebo sedí na mši, kde poslouchají otce, jak pronáší plamenné projevy (za toto patří Starci můj obdiv, protože to, co jsem měl možnost na jeho mších slyšet, to byla, vážení, pastva pro uši).

Opravdu jsem měl pocit, že město žije, něco se v něm děje a tenhle moloch skutečně dýchá. Fajn bylo kasíno, mrzí mě, že jsem se nedostal do bordelu a že jsem si nic nekoupil U Nudle, ale prostě to k tomu patří. Člověk nemůže být všude, že?

Bylo fajn, že se jednotlivé týmy protektorátních jednotek střídaly na všech možných postech, takže se dostalo na každého, aby si chvilku hrál na vlastním písečku (což, jak jsem zjistil, dělali opravdu jen ti, co chtěli – spousta ostatních jen poslouchala rozkazy a tančila tak, jak někdo pískal). Já doufám, že si pánové elektrotechnici užili zatýkání, mučení ve vězení mnou, Prsnajem a Rybou, a následnou popravu, při které s výtězoslavným křikem hrdě zemřeli na kulku vpálenou do zátylku.

Musím říct, že na celém LARPu mě zamrzelo pár skutečností. Jednou z nich je např. nevydařené vyjednávání o rukojmích ve výrobní hale, které skončilo masakrem. Tam měli tam být alespoň dvě CP, která měla být poučena o tom, co dělat a jak se zachovat, pokud by tam byl někdo s horkou hlavou a svědícím prstem. To, že protektorát nebyl schopen ukočírovat své střelce, kteří poté zlikvidovali vše živé v dosahu, mělo za následek dosti výrazný organizátorský zásah, který se spoustě lidí nelíbil. Jmenovitě např. mě a Gesherovi. Organizátorský zásah proběhl tak, že se řeklo, že výrobní hala zničena nebyla, a že ti, kteří byli zasaženi, vlastně mrtví nejsou (Kuba alias Ekhardt, jenž to schytal do hlavy a několikrát, potom co jsem padl, i do zad). Vzhledem tomu, že jsme tam řekli, že pokud se bude střílet, vše vyletí do vzduchu, tak se někteří docela naštvali. Nicméně, v rámci udržení tempa hry se nemůžem divit, že k tomuto zásahu došlo. Další věcí bylo, že spousta občanů tam přijela v nacpaných CIRAS vestách, taktikách atd, takže nakonec vypadali jako nájemní bojovníci, spíše než jako občané. Toto by chtělo do příštího Methan City nějak definovat.

Další věcí, která mě trochu pobouřila bylo, že Inco, ač velitel ozbrojených složek, nechal nás jako zrádce (mě a Prsnaje) rovnou zastřelit, znemožnil nám tak užít si např. pokus o útěk, příp. výslech. A že jsme byli rovnou zabiti. Mrzí mě to, sice s tím už nic neudělám, ale je škoda, že nám nedal příležitost. Vždyť jsme mu mohli pod pilulkou pravdy, terá byla během hry vyrobena, říct ještě další důležité info a trochu si zahrát výslech.

A pak je tu ještě jedna věc, která mi nedá spát a to fakt, že někteří, ač rázně napomenuti, aby nestříleli do lidí zblízka jdou, a udělají to znova. Jistou osobu jsem již jednou napomínal během toho samého dne a ona jde a udělá to přímo mě. Z ještě menší vzdálenosti. Protože ne všichni ví, kdo to byl, jsem na vážkách, zda to neříct, ale raději ne. Ona ví sama, a povolaní také.

Myslím si, že tento LARP, jak již bylo řečeno na Methancity diskuzním fóru, ukazuje jednu věc. Ne, není to to že by se simulovala totalita, ale to, že nám ukazuje, že ideologická propaganda má obrovskou sílu, a že ti, kteří jí zneužívají, mají ohromnou moc. Nejhorší je, když mají pod sebou tupce, kteří je poslouchají. Opravdu, i já jsem si občas řekl – přitom, když někdo hanobil Stranu a Protektorát – že je to křivák, co si nezaslouží žít. A v tu chvíli jsem tomu i skoro uvěřil. Je to opravdu podvná směsice pocitů. Stejně tak, jako poprava. V rámci RP jsem musel popravit dva ideozločince, a opravdu mi nebylo nejlépe, když jsem jednoho z nich, byť bez kuličky, střílel plynovou airsoftovou zbraní do zátylku, koukal, jak padá na zem a je odtáhnut na hřbitov. Jako představa možná triviální, ale pocit je to velmi smíšený.

Takže, co říct na konec? Je toho hodně, takže se pokusím nějak to ukočírovat. Zápory má všechno. Má je i tento LARP. Nicméně, pravdou je, že MethanCity je jedinečné v tom, že pokud je člověk drobné chyby v organizaci ochoten překousnout, stáhne atmosféra tak hluboko, že mu nezbyde čas na to, aby mohl dát najevo vlastní negativní pocity. Užívá si to, že mu někdo křičí do obličeje z pár centimetrů, že jej někdo sekýruje za to, že má špatně narovnaný rukáv nebo nemá nabitou zbraň nebo, že do něj někdo cpe nechutnou šlichtu pod tlakem. Přijede totiž potom domu a řekne si: tohle se mi líbilo, sem pojedu znova. Je tu atmosféra, jsem ochotem překousnout to, že se budu jako občan muset sklonit před protektorátním vojákem a vyčistit mu botu, když mi to nařídí, ale to k tomu patří.

A pokud vám nevadí, že tohle zažijete, že se voják bude vyžívat v tom, že vás poníží, pak jeďte na MethanCity. Protože potom, když hra skončí, pozve vás ten voják na pivo a třeba se vám i omluví. A pak se tomu oba zasmějete. A o tom by měl být LARP a LARPové akce obecně. O zábavě a o tom, že ať je vaše role jakákoliv, stejně je to jen hra.

Vězte ale, že ani protektorát to nemá jednoduché. Je tu pro ochranu lidí před šmejdem z pustin, ne proto, aby hlídal protektora před občany. To zatím ani jedna ze stran nepochopila a to je jedna z mála negativních věcí, které špiní jinak lesklý štít MethanCity.

Já zde tímto děkuji organizátorům akce MethanCity LARP: 2084, všem, kteří na tom měli co dělat, kteří pomáhali s přípravami, hráčům, NPCčkám atd., a doufám, že příští rok se tam zase všichni sejdeme.

Sláva Straně!

Adam „Shifty“ Burda