Vznik Federální rezervy v USA: Alternativní pohled na historii

Z dějin se učíme, že se z dějin neučíme. – Hegel. Ano, vznik americké centrální banky je toho důkazem. Dívejme se trochu kolem sebe. Reálně přemýšlejme o tom, jaké mají politici opravdové zájmy. Ne, ty které proklamují ve svých prohlášeních.

Raketový Ben (Bernanke "šéf Fed")

Historické pozadí vzniku Federální rezervy

„Dějiny nejsou jen dějinami pokroku, velkých činů a velkých lidí, ale i lidské hlouposti.“ - - Josef Čapek

Federální reservní systém vzniká v roce 1913 schválením v Kongresu. V předvečer Velké války. Funkčnosti nabývá roku 1914. USA a zároveň celý svět čeká těžké období jak válečné tak mezi-válečné. V USA je prezidentem W. Wilson, tedy demokratický prezident, který Federal Reserve Act, což je zákon zakládající Fed a FRB (Federal Reserve Board – Rada federální rezervy), silně podporuje. USA zažívá po krizi v roce 1907 růst ekonomiky a nezdá se, že by ekonomika Spojených států byla ve velkých potížích. V potížích je a bude v dalších letech zlatý standard, který trpí válkami a recesemi, resp. krizemi.

Podívejme se ale na ještě dřívější události předcházející těmto klíčovým momentům. V historii jsou velmi důležité souvislosti, bez kterých nejsme mnohdy schopni posoudit některé kroky, které se udály. V 19. Století se ekonomika USA vyvíjela vcelku nezávisle na vládě. Procházela přirozenými krizemi, které čistily trh, a celkově ekonomická výkonnost ve Spojených státech rostla. Naproti tomu s klesajícími náklady, v důsledku vývoje technologií, klesali i ceny na trhu. Klesající ceny znamenali pro některá průmyslová odvětví výzvu pro pokus o udržení vysokých cen kartelizací. Vytvoření kartelů mohlo pomoci v ovládání tržní ceny. Pokusy o tyto kartely však nevycházely podle představ. Důvodem je trh, který tyto pokusy řeší tím, že podnikatelé se v daném odvětví s vyššími než tržními cenami dokáží prosadit a snížit cenu podle reálných nákladů. Ostatní podniky tak nemohou zůstat na vysokých cenách a fungování kartelu je tímto narušeno. Ve snaze získat monopolní pozici na trhu a vytvořit kartel, musí podniky získat silného spojence a tím je stát.

Stát, ačkoli se zaštiťuje ochranou spotřebitelů, většinou svá opatření míří proti nim ať už vědomě či ne.  Problém je v tom, že spotřebitelé si mnohdy tento rozpor neuvědomují. Výše jsem uvedl, že podniky, které se chtějí na trhu posílit v podobě např. kartelu (trusty v USA) musí najít pomoc u státu. Jak? V podstatě nastartují propagandu, která má za úkol přesvědčit občany o určité hrozbě z trhu a donutit tím stát k činům. Koncem 19. Století v železničním průmyslu se to dělo na základě tzv. „cenového krácení“. Podniky prodávali mimo papírování např. 20% navíc, tím snížili cenu neoficiálně. Samozřejmě se tato skutečnost odhalila a vznikla celkem silná nevraživost mezi podniky, které chtěli tvořit kartely. Na tuto skutečnost, že některé firmy prodávají pod cenou, podniky upozornili organizaci ICC (Interstate Commerce Commission – regulační komise pro mezistátní zakázky jako byly právě železnice). Doporučení bylo následující: Je ve veřejném zájmu občanů Spojených států amerických, aby se otevřeli knihy s cenami a znemožnilo se tedy tzv. „price-cutting“. Výše popsané je ilustrace funkce státu v oblasti regulací v reálné podobě s reálnými důsledky. Zvýšení nákladů na vstup do segmentu a nastavení dalších překážek pro potenciální konkurenty na daném trhu. Monopolizace je takto vytvářena státem a je velmi negativním jevem.

V USA se centralizace bankovnictví jako taková objevuje již dříve ještě před Federálním reservním systémem. Morrisova Bank of North America (BNA) byla podporována Kongresem ještě za revoluce. 1781 je rok, kdy Morris, který byl vedoucí postavou nacionalistů, si svoji banku prosadil jako centrální s privilegii emise papírových peněz. Privilegií měla banka více. Za zmínku také stojí fakt, že zhruba polovina kapitálu v bance byla z Kongresu. Po válce Morris ztratil svou politickou moc a s tím i centrální banku. Ve skrze se o centrální bankovnictví a dluhové hospodaření snažily federalistické, whigské a republikánské síly.

Souvislost se vznikem Fed hledám také v období Občanské války. Za Občanské války (1861-1865) byl přerušen zlatý standard a zavedeny „greenbacks“. Kroky samozřejmě související s financováním války. Greenbacks byly státní bankovky, jiný název je také U.S. notes (bankovky Spojených států). Bankovky s velmi pofiderním krytím klesly samozřejmě v průběhu války na hodnotě. Bylo to jen skryté financování na dluh pomocí emise peněz.

Následně byl zaveden nový systém národních bank. National Banking System neboli Národní bankovní systém byl zaveden zákony Bank Acts z let 1863, 1864 a 1865. Zákon dával pravomoci bankám, které byly vyjmenovány jako Národní banky (National Banks), na úkor tzv. Státním bankám (State banks). Proč na úkor? Protože v tomto zákoně byla obsažena povinnost držet rezervy u Národních bank a samozřejmě privilegium Národních bank na emisi papírových bankovek. Zákon přenášel dost velkou emisní sílu do oblastí New Yorku a Philadelphie. Zřejmá souvislost se Severní finanční a průmyslovou silou. Tento zákon podryl soběstačnost bank, které tímto nemusely spoléhat na vlastní krytí vydaných prostředků zlatem či jinými komoditami a mohly se opírat o rezervy v bankách „vyššího řádu“. Až roku 1879 se vrátily Spojené státy k zlatému standardu pod tlakem demokratů odhodlaným se za něj postavit a sjednotit se na této politice po Občanské válce, která přinesla rozkol demokratů v otázce otroctví. Systém nastolený v období Občanské války a tedy inflační politika zkolabovala v krizi roku 1873. I to přineslo body demokratům v boji proti greenbacks a Národnímu bankovnímu systému. Demokraté však s nástupem 20. Století a  progresivismu opustili svojí politiku Hard-money, která zahrnovala krytí peněz komoditami.

Začátek 20. Století byl ve znamení nespokojenosti se současným systémem bankovnictví. V krizích kolabovali některé banky, protože je neměl kdo vykoupit (bail-out). Bylo to tím, že fungoval kvazi-centrální systém Národních bank, který na jednu stranu ubíral zodpovědnost bankám, na druhou stranu jim neposkytoval pomoc při krachu. Byl to paskvil a tento paskvil bylo třeba řešit. Konstelace politických sil napříč Republikány a Demokraty nenasvědčovala navrácení se k systému decentralizovaného bankovnictví. V důsledku byla tedy nastolena otázka centrální banky v plně centralizovaném směru. Po překročení snah o inflační politiku pomocí zavedení bimetalistického krytí peněz se mohla začít snaha o prosazení centrální banky ve Spojených státech amerických. V Británii už zavedena centrální banka byla, což byl jeden z velmi silných argumentů o nezbytnosti zavedení centrálního bankovnictví v USA.

Argumentoval jsem proti státu v anti-monopolní politice a také v centralizaci bankovnictví. Souvislost těchto témat je již naznačena. Zájmy státu a kartelů ať už jsou podnikové nebo bankovní jsou evidentní z historie, ačkoli jejich interpretace klasickými historiky je spíše vágní a nehodnotová. Historie na druhé polovině 19. Století měla ukázat cestu, kterou je třeba se ubírat. Došlo však k tomu, že zájmy určitých skupin předčily zájmy občanů.

Katalyzátorem byla krize z roku 1907. Ano, ona uvedla v běh informační útok na spojené státy, který jasně říkal bankovní sektor je nestabilní a je třeba ho centralizovat. Centralizace bankovnictví měla začít být brána jako pomoc především občanům a vkladatelům. Odpor vůči čemukoli centralizovanému byl v USA přesto velmi silný. Následující roky přinesli velký souboj. Trvalo 6 let, než se tento krok povedlo prosadit a protlačit Kongresem. Je tu také pohled, který tvrdí, že tato propaganda začala již zvolením McKinley na post prezidenta USA. Čímž se umlčely snahy o bimetalistickou formu krytí měny a byla vyklizena cesta pro centrální banku.

Vznik Federálního reservního systému

Z historie se učíme, že se z historie neučíme.

Georg W. F. Hegel

Hegel měl zřejmě pravdu, když vyslovil toto moudro. Historie se může uchopit a interpretovat z více stran, jak ukazuji i v tomto rozboru. Je otázkou co se stane, když přidáte do historie a jejího vysvětlení ekonomickou analýzu. Má odpověď? Historie se stane exaktnější a srozumitelnější, protože ekonomie zkoumá chování lidí, může tedy i pomoci vysvětlit různé události, které jsou založeny na chování lidí v různých sférách společnosti. Opět zde vyplyne otázka: Komu slouží vznik centrálních bank? Myslíte, že bankéři jsou skuteční altruisti a jejich zájmem je bezpečnost vkladů občanů a udržení ekonomických cyklů v relativní rovnováze s krizemi, které budou mít minimální dopady na běžného občana? Podívejme se v souvislosti s tímto chováním do současnosti na AIG a vyplácení manažerských odměn. Mělo by to být dostačující na pochopení zájmů vrcholných bankéřů. Reakce na současnou krizi (2008-) v podání Obamovy administrativy je ukázkou zdegenerovaného systému, který byl nastolen již na začátku 20. Století.

W. Wilson podepisuje 23. Prosince 1913 Federal Reserve Act (Zákon o založení federální rezervy), který v praxi zakládá centrální bankovnictví v USA. Po významné debatě, schválil Kongres Federal Reserve Act, „aby zajistil vznik Federálních reservních bank, aby zajistil elastickou měnu, aby opatřil prostředky re-diskontace cenných papírů, aby dal vzniknout efektivnějšímu systému dohledu bankovnictví ve Spojených státech a další pro další účely.“ - Board of Governors of the Federal Reserve System

Oficiální prohlášení z oficiálních zdrojů Fed nám to podává takto, ovšem o realitě se tu příliš nemluví. Prostředí pro bankéře nebylo příliš dobré, tendence k centralizaci byly malé a lidé nevnímali Wall Street jako věrohodného spojence. Projít přes americkou společnost s názvem centrální banka bylo nereálné. Přesto zde probíhala tzv. progresivistická politika, kterou akceptoval i W. Wilson a na její vlně nakonec pod svá křídla vzal i Federální reservní systém. Nechci zabíhat do toho, jestli schválení Federal Reserve Act vykrystalizovalo přirozeně s vývojem společnosti nebo tomu bylo napomoženo určitými zájmovými skupinami. Je třeba, aby se k tomu postavil každý tak, jak mu rozum soudí. Prostředí tu bylo dostatečně zmasírované, aby zapomnělo na své původní hodnoty a akceptovalo na vlně regulatorních politik centrální banku pod krycím názvem Fed.

M. N. Rothbard tvrdí, že klíčovými osobami, které vymysleli a sepsali zákon, byli Morgan (zakladatel JP Morgan), Rockefeller (nemusím představovat), senátor Aldrich za republikány, profesor A. Piatt Andrew a další na tyto lidi navázaní lidé. Jsou zde indicie, které zatím nebyly vyvráceny. Účast těchto osob na „lovu kachen“, který trval týden a byl v klubu ve vlastnictví Morgana. Klub se jmenoval Jekyll Island Club. Zde měli sepsat zákon, který by jejich pozici na trhu posílil. Na přelomu roku 1910 se tedy na tomto týdenním setkání dohodli a sepsali zákon, který však v roce 1911 museli vzhledem ke změnám sil v Kongresu, předložit z jiné strany a to strany Demokratů jmenovitě Cartera Glasse virginského reprezentanta v Kongresu. Po volbách v roce 1912 se tedy mohl tento plán uskutečnit. Trvalo tedy rok, než se dostal k řádnému projednání a nakonec byl s převahou schválen Kongresem 22. Prosince 1913 a den na to podepsán prezidentem. Koncepce Rothbarda je velmi pevně usazená, jak v logice a tzv. selském rozumu, tak zároveň v ekonomických přístupech. Málokdo vám toto vidění vzniku Fed potvrdí, protože je to velmi kontroverzní a je náročné se v celé problematice zorientovat. Čím víc o této problematice vím, tím více však s ním souhlasím, ačkoli v tuto chvíli bych jeho názor nereprodukoval jako shodný s mým, je velmi blízko.

Resumé

Filozofie je zajisté lékem pro duši.

Marcus Tullius Cicero

Vznik Federální rezervy v USA byl provázen konfliktem o centralizaci moci již od začátku fungování země. Politicky se tento fenomén přeléval z jedné strany na druhou, což svědčí o určité specifičnosti amerického politického prostředí. Je evidentní, že velký vliv na vznik takto zásadních institucí mají klíčové historické momenty, jako jsou války a krize v ekonomice. Pak je důležitá interpretace dění médii a zároveň samotnými politiky. Je důležité vědět, že Federální reserva sehrála klíčovou roli ve Velké depresi, ale i v následujících letech a její vliv je klíčový i pro současnou krizi. Politika této organizace, která vznikla na sporných základech mnohdy manipulace reality, sice nedala vzniknout krizím, jak mnozí tvrdí, ovšem z mého pohledu prohloubila a prodloužila průběh ať už Velké deprese či současné krize. Jde to ruku v ruce s vykupováním bank a velkých podniků. V důsledku čehož se zvyšuje monetární báze, tedy množství peněz kolujících v oběhu a tím se následně monetizuje dluh, který na inflaci zaplatí opět občané podobně jako na daních. O morálním hazardu s tím spojeným ani nemluvě.

Jsou tu ovšem hladivé filosofie, které mají zřejmě přesvědčit, že je vše v pořádku. Uklidňovat se tím, že pravda je někde uprostřed, je podle mne pokrytectví nejhrubšího zrna. Je nutné se zamyslet, na čem stojí instituce, které jsme si v minulosti „zvolili“ a přehodnotit jejich existenci a uplatňování.  Samozřejmě je třeba společenského a politického konsenzu, který se odvíjí i od politiky a praktik uplatňovaných v USA. Země jako je Nový Zéland, Singapur či Hong Kong by měli být vzorem pro naší politiku. Historie Federálního Reservního Systému a politické tlaky ukazují, že chování politiků stále bude podléhat tlakům typickým pro kapitalistickou společnost, zapomeňme na altruistické politiky, kteří nehledí především na svůj užitek. Morálních veličin jako byli T. G. Masaryk, W. Churchill, G. Washington, M. Thatcherová či K. Adenauer bylo, je a bude vždy málo.