decentralizovat stamiliony?

Nejsem ekonom, ale...myslím, že např. Singapur nebo Hong-Kong jsou špatné příklady. H.-K. není ani stát, dnes je to spíš kráva, která dojí pro ČLR a jestli tam v minulosti existovala svoboda, rapidně jí ubývá. Singapur je zas příkladem ekonomického tygra, který jede cestou "nejdřív kapitál, potom demokracie". A nevím, jestli se k demokracii propracovali. Navíc - jsou to společnosti statisíců, nejvýše milionů jedinců.  Již v Antice si učenci uvědomovali, že řídit efektivně společnost lze jen do její určité velikosti. A to bohužel stamiliony Američanů nejsou. To, co kritizuješ, je sice oprávněné, ale obtížně napravitelné. Moc nevěřím v rakouský liberteriánský diskurz. Museli bychom svět rozbít na tisíce malých států a doufat, že překonají touhu po moci. Banky jsou závislé na příjmech z vkladů, byť peníze, které půjčují, ani neexistují. Přestanete vkládat a banka končí. Nebo začněte vybírat. Stane se totéž. Z toho důvodu bankéři potřebují alespoň trochu prosperující střadatele.

Re: decentralizovat stamiliony?

Za totace byli lidi nespokojeni s nedostatkem elektronickych hracek a modernich aut, ne s deficitem demokracie a svobody. To k tomu Singapuru.

Díky za článek

Myslím, že Murray Rothbard popsal FED v "The Case Against the Fed" velmi přesně...  Hlubší historický pohled nabízí snad jen G.E. Griffin ve své "Kreature of Jekyll Island" a v neposlední řadě současný bestseller od congressmana Rona Paula "End The FED". Jsme opravdu nepoučitelní vlastní historií. Dům J.P. Morgana měl větší vliv než Bílý dům již v dobách Theodora Roosevelta.

Dvacet let po podepsání Federal Reserve Act vyhlásily Spojené státy bankrot.  (House Joint Resolution 192). Zde je úžasný projev congressmana McFaddena z roku 1934, popisující dvacetileté řádění FEDu:   http://fly.hiwaay.net/~becraft/mcfadden.html 

McFaden je zajímavá postava, proslul zejména obviněním Wall Street z financování Bolševické revoluce v Rusku.

Re: Díky za článek

Čerpal jsem částečně z Rothbarda, ale vzhledem k tomu, že je i mnohými liberláními ekonomy považován za extrémní případ, tak jsem zdrženlivý a snažím se pochybovat. Problém je ten, že čím víc toho čtu na tuto problematiku tím více se dostávám do pozice Rothbarda. Samozřejmě je dobré si přečíst Monetární historii od Friedmana, protože to je vcelku pochopitelný pohled. Projev si přečtu, díky. Myslím, že budu o krok blíže k akceptaci Rothbarda. Co se týče Griffina, tak to raději nechi ani číst. Mám takový dojem, že to neni ekonom atd. Z mého pohledu je momentálně klíčové zpochybňovat takověto instituce a snažit se omezit jejich pravomoci.