Mirek Topolánek byl vyzván k přednášení, zatímco Jiří Paroubek si přednášení chtěl vyžádat. A jak to dopadlo? Mirek Topolánek předvedl svou první přednášku na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) a Jiří Paroubek stále čeká, až se některá škola smiluje. Na přednášce pana Topolánka jsem byl a nemohu jinak, než se podělit se zkušeností z akademické přednášky bývalého předsedy ODS a premiéra ČR.
foto: Ondřej Němec, Lidové noviny
Ujasněme si, že nejsem frenetickým fanouškem M. Topolánka a tudíž jsem šel na přednášku s rozporuplnými pocity. Již když jsem se z novin dozvěděl, že Topolánek bude přednášet na Národohospodářské fakultě VŠE předmět Ekonomie veřejného sektoru, který může být velmi kontroverzní, neb se zabývá množstvím normativních ekonomických témat[1], vedl jsem diskuzi s jinými studenty na téma, zdali je zahrnutí „vysloužilých“ politiků do akademické přednášky dobrá praxe a bude-li přednáška objektivní (objektivní chápejme jako snahu o přednesení dostatečného spektra pohledů na daný problém). Z novin jsem také věděl, že přednáška by měla být vedena ve dvojici a to s panem docentem Schwarzem, což mne mírně uklidňovalo. Mnoho lidí jistě zajímá, jaká tedy byla realita první přednášky tohoto typu na akademické půdě VŠE.
Nyní tedy do reality. Na přednášku jsem přišel o 15 minut později a tudíž zjistil, že jediné místo, které budu moci obsadit v očekáváními a studenty naplněné posluchárně, je v samém rohu u dveří, ne zrovna audiovizuálně ideální pozice. Zázrakem jsem ale seděl na poslední židli, kterou sem někdo přinesl odjinud. V patnácti minutách mi unikli pouze organizační záležitosti a nějaký ten potlesk pro Topolánka. Přišel jsem tedy na začátek teoretického úvodu do samotného kurzu. Ve chvíli, když jsem vyndal laptop, zaslechl jsem hromotné zaburácení v reproduktorech, to se Topolánek chopil pomyslného kormidla přednášky a ostře spustil svůj výklad o centrálně plánované ekonomice. Velmi rychlé tempo, ovšem celkem dobře kontrastní s pomalejším, řekl bych zkušenějším přednesem docenta Schwarze, bylo pro ty, co si psali problematické. Úleva však nastává s návratem řeči k panu Schwarzovi. Ano, tímto způsobem probíhala přednáška a ano, nemohlo nás to nechat usnout, či se výrazněji nudit. Problém takovéto úvodní přednášky je samozřejmě její obsahová obecnost, je tedy nutné říct, že kromě osvěžení již známých fakt se příliš svěžího vánku nových informací nedostalo. Pro některé snad občasné odbočky Topolánka k M. Rothbardovi anebo zkušenostem ze socialismu mohly být nové. Takový byl tedy průběh.
A hodnocení přednášky? V tomto případě je důležité hodnocení objektivity. Jako celek působila přednáška objektivně. Byly momenty, kdy například Topolánek přednesl pouze jeden pohled na věc, ovšem obratem přišla reakce pana Schwarze či naopak. Přednáška byla vedena v duchu hlavního proudu ekonomie a tak také vypadala. Další důležitý faktor je obsahová stránka, kterou jsem již zhodnotil výše a doplňuji, že jsem celkem jasně pochopil obsahové intence obou pánů, na tom by se shodla, předpokládám, velká část přítomných. Zajisté je neméně důležitým faktorem záživnost přednášky. Musím uznat, že přednáška se rozhodně nesla v duchu vstřebatelnosti, ale i dostatečné akademické úrovně. Zůstává pravdou, že by se vzájemné titulování Mirku a Jirko obou přednášejících či některé vtípky, daly vyložit jako estráda, ale podle mého názoru tohoto aspektu nebylo přespříliš. Snaha o vyváženost byla evidentní. Nechci být hnidopich, ale kromě chvály musím také kritizovat. Pan Topolánek udělal jednu chybu, kterou jsem postřehl. Špatně použil výraz neviditelná ruka trhu. Zatímco Adam Smith formulací neviditelné ruky trhu chtěl ukázat na pozitivní důsledky sobeckého chování lidí na společnost a zasvětil tomu značnou část svého „Bohatství národů“, Mirek Topolánek zaměnil neviditelnou ruku trhu s vyčišťováním trhů volným cenovým systémem. V parafrázi se Topolánek vyjádřil o tržním systému jako o systému, kde funguje na trhu neviditelná ruka. Budu-li však citovat Adama Smithe: “… Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít..“, zjistíme, že smysl leží jinde. Neviditelná ruka trhu je velmi dezinterpretována jak v médiích tak také politiky. V tomto ohledu je evidentní, že Topolánek není ekonomem pohybujícím se pravidelně v akademickém prostředí a v akademické diskusi, a tudíž může v některých oblastech ztrácet. Na druhé straně možná měl takové tempo, že si ani neuvědomil, co říká.
Ukázalo se, že nový systém přednášky může s postupem času začít fungovat velmi solidně a také přiblížit studentům teorii k praxi. V některých případech může být takové přiblížení na škodu, ovšem chytrý student se v tom zvládne zorientovat. Je nasnadě, že tento způsob přednášky přináší nové prvky a svěží vánek do akademických sfér. Západní univerzity takovéto přednášky praktikují a produkují velmi kvalitní studenty, věřme, že jednou se těmto univerzitám vyrovnáme í díky podobným inovacím. Nebuďme však naivní a nemysleme si, že je přednáška tohoto typu přelomem v kvalitě českého vzdělání. To by si především zasloužilo lepší přístup české společnosti.
[1] Normativní ekonomie říká, jak by měl vypadat například ekonomický systém, je tedy velmi těžko rigorózně obhajitelná a je na rozdíl od ekonomie pozitivní, která zkoumá svět kolem sebe bez hodnotových soudů, značně diskutovaná.
