Já jsem měl možnost v posledních několika letech příležitostně pracovat s korejci a číňany. Bylo to ale v rovině spolupráce či protistrany, takže nemohu hodnotit jejich chování v případě jejich nadřízenosti. Můj postřeh. V první řadě jsou vesměs amerikanofilové. Evropa je pro ně spíš historický a kulturní skanzen, kde jsou hezké věci, památky a kultura, ale jinak není nic, co by se od evropanů měli učit nebo to přejímat. To Amerika je něco jiného. Zajímavá je jejich vzájemná nevraživost - korejci, japonci, číňani, kterou se ani nesnaží skrývat.

Můj kamarád byl nedávno cca 3/4 roku v Koreji na stáži. Kdybych měl rekapitulovat, to co koresponduje s mými poznatky. Společnost založená na soutěži s naprostým nedostatkem soucitu se slabšími - což se v podstatě rovná outsidery. Hlásí se na školu 10 tis. uchazečů a berou jen 500? Pokud mě vzali, tak jsem prostě něco víc, než ti neúspěšní. Učil jsi se 12 hodin a nevzali tě? Tak se příště musíš učit 16 hodin. V podstatě existují jediné autority - starší člověk, je-li na stejné sociální úrovni, rodiče a šéf. Korejec nikdy např. nepochopí české "nerozuměl jsem si se šéfem, nebo šéf si na mě zasedl". Jestli tě šéf kritizoval, tak jsi prostě špatně pracoval.

To, co popisujete, je konfucianismus v praxi. Korejský vzdělávací systém je také na zvláštní kapitolu. Budete-li souhlasit, odepíšu Vám článkem.

Několik let jsem pro Korejce pracoval a jsou to často herci. Mnoho naslibují a pak to nesplní. Když jim ukážete skutečný problém, tak řeknou jen, ŽE je to OK, OK a náprava vlastně nikde.

Ano, to z našeho pohledu tak může vypadat, dík za postřeh. Z toho jejich se často kombinuje několik faktorů. Předně Vám nikdy neřeknou ne. Přímé odmítnutí je natolik hrubé, že místo takto kategorického sdělení použijí "to je obtížné", "úplně nevím", a podobně. Druhá věc je jejich nesamostatnost při rozhodování, daná hierarchií v korejských firmách. Mohou chtít změnit leccos, ale o svém slibu povinně informují šéfa, který to "ne" řekne. Jejich OK se pak mění buď na ticho, nebo na zmíněné "úplně nevím", začnou se různě vyhýbat. Na druhou stranu si často stěžují, že nejsme dost zodpovědní a neprojevujeme své názory. Jenže to může být důsledek vámi zmíněného "projevím-li se, stejně to nemá smysl". Postřehla jsem, že když se na náš názor nereflektuje, dochází často k tomu, že Čech řekne "si to udělej po svým", pro sebe samozřejmě jadrněji a projeví to slovy "jak řeknete, tak to bude", čímž je vytočíme ad maximum, protože "krucinál, ti Češi snad neumějí říct svůj názor, neboco. Zacyklené to je.