Víííneeečko bííílééé... aneb Vinařský maraton
Zjara nás - mě i mého parťáka - přihlašuji na Vinařskou maratonskou štafetu - každý si šlehneme svůj půlmaraton a časy se nám sečtou.
Když začátkem září dotáhnu domů bacily, viry a bůhvíjakýdalšíbrebery, které mě na pár dnů skolí, netuším, jaké následky to bude mít pro Honzu. Ten se z toho líže celý měsíc. Díky chorobě vůbec nenastoupí na start půlmaratonu v Českém ráji (koncem září), kde si já svůj kalich hořkosti vypiju až do dna. Od osmého kilometru jsem v tak těžké krizi, že do cíle se dostávám jen silou nějaké vůle, o které jsem dosud netušila, že mám.
"Nedovedu si představit, že za měsíc poběžím znova půlku, co kdybych to přeregistrovala?" ptám se cestou domů. Jo, pravdě je třeba podívat se zpříma do očí.
"Ne, nech to, jak je, za měsíc může být všechno úplně jinak," uklidňuje mě člověk, který zásadně nikdy nemění rozhodnutí!
Odjezd ze západu Čech na druhý konec republiky plánujeme na pátek 28. 10. dopoledne. Ten den ráno volá tchýně, že jí praskla voda. Honza se vybaví nářadím a jde k ní. V duchu se loučím s jižní Moravou. Akorát mi vadí, že jsem báječným pořadatelkám slíbila do tomboly svoji knížku "Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne" a teď se tam ani neobjevím. Nerada neplním sliby. Naštěstí můj chlap je borec, nějak provizorně to vyřeší, a my odpoledne vyrážíme. D5 i D1 jsou klidné a na místo se dostáváme sice potmě, ale včas.
Najdeme hospodu, známé báječné běžkyně i běžce, sedáme ke stolu, víno teče. Ne sice proudem, ale jistý pramen tu je. Přípravu nelze podceňovat. Kvitujeme, že maraton je zatím moc fajn.
Sobota ráno.
Maratonci startují v 9:00, já jdu první půlku.
Hned od startu vede kopec nahoru, aby pokračoval pořád nahoru, pak trošinku zvolní, a zase nahoru. Trochu pozdě si uvědomím, že vinná réva roste na svazích, a pokud poběžíme mezi vinicemi, musíme ty svahy kopírovat. Jsem rozhodnutá nepoddat se a nepřejít do chůze. Nejsem tady na žádné procházce mezi vinicemi, ale tvořím součást štafety. Jak už je u mě obvyklé, všichni mi zdrhnou, někomu uteču já, a nakonec zůstávám povětšinou sama.
Rozhlížím se kolem dokola a začínám slintat blahem. Tolik krásy najednou jsem už dlouho neviděla. Chtěla bych to umět namalovat nebo aspoň popsat. Krajina se vlní, barvy mění. Podzim ukazuje svoji krásu v plné síle. Tolik odstínů žluté, oranžové, hnědé, červené, zelené, paleta snad ani mít nemůže. Přesto má. Hnědé vlny pole někde přechází do černé. Řádky vinic jsou tak pravidelné, jako by je někdo vyměřil pravítkem a ještě učesal. Tkanička cesty se vine nahoru a dolů, rozděluje barevné pruhované koberce vinic. Na obzoru se ztrácí, aby se na druhé straně kopce zase objevila.
Na své si přichází nejen zrak, ale i čich. Rozoraná půda voní hořce, siláž sladce, vinicemi se šíří vůně vína. Zkvašené, zapomenuté, na zem spadlé hrozny dávají o sobě vědět. Těším se na lahodný mok do cíle. Bláto klouže.
Místní sklízejí řepu. Mávám na ně. "Kolik běžíte, paní?" "Já jenom dvacet jedna," odpovídám. "Jéžiši, to je dálka, to radši zůstanu tady v řepě," volá starší paní a já s nohama obalenýma blátem přemýšlím, kdo je na tom momentálně líp. Za mnou po polní cestě jede starobylý traktor s valníkem plným řepy, otáčím se, abych uhnula, ale on jede ještě pomaleji než já běžím. Nepřibližuje se ke mně a předjede mě až na silnici. Zamáváme si na pozdrav, usmějeme se, oba uznale na sebe pokyneme zvednutými palci. Pocit sounáležitosti. Tenhle okamžik mi dodává sílu běžet dál a dál. Krize se neobjevuje, ale v dálce přede mnou se objevuje běžkyně. Do kopce, který vypadá, že nikdy neskončí, přechází do chůze a já ji pomaličku dotahuju. "Neblbni, nezrychluj, akorát se uťavíš, je pomalejší a když poběžíš pořád stejně, dáš ji," radí mi moje lepší a chytřejší já, když vidí, že chci zrychlit. A jak řeklo, tak se stalo. V předlouhé, nahoru nakloněné rovině ji předbíhám. Ona sakruje, říká, že jí to nejde. Běží štafetu ve třech a někde na 14. km čeká předávku.
Když už se únava se hlásí o slovo, když už zase zůstávám sama se sebou, zase vnímám všemi smysly okolí. Jižní Morava okořeněná podzimem nemá chybu. Snažím se necítit tuhnoucí nohy, ale užívat si krásy přírody.
Osmnáct kilometrů, odbočka vpravo na Hradišťko, otočka kolem sudu. A pak už jenom cesta dolů, jen pár vlnek nahoru.
Vidím Honzu, finišuju. Dává mi bundu a psa, já jemu štafetový kolík. Neodpustím si pár nevyžádaných rad a nezapomenu připomenout, že je to celý do kopce. Přitom protáčím panenky na znamení, jak je to příšerná trať. Fakt! Taky nesnáším, když mě někdo straší terénem.
Pes mě pak už jen odtáhne do cíle, převléknu se do suchého, dám si kafe a jdu na svého parťáka čekat. Se svým půlmaratonským časem jsem maximálně spokojená.
Společně, ruku v ruce probíháme cílem, dostáváme na krk místo medaile skleničku, do ruky každý svoji láhev vína.
Ačkoli trať opravdu nebyla rovinka, je to nádherný závod. V nádherné přírodě s nádhernými panoramaty a s nádhernými lidmi kolem. Tentokrát jsem si kalich štěstí vychutnala až do dna, běžecké radosti užila dosyta, a že mě bolely druhý den nohy? Aspoň bylo poznat, že jsem se neflákala.
P.S.: Báječným ženám v běhu děkuju za uspořádání překrásné báječné akce!
P.P.S.: Všem spoluběžcům děkuju za setkání!
P.P.P.S.: Protože v tombole moji knížku vyhrál jen jeden, je to známka, že všichni ostatní mají štěstí v lásce! Pokud přesto po knížce toužíte, můžete mi napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek
V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...
Žena zápasila s policisty o nůž, jednoho pořezala a sama se bodla do břicha
Policisté pomáhali v Sušici na Klatovsku ženě, která byla rozrušená a chtěla si ublížit. Před...
Pronájem kancelářských prostor o výměře 45m2, ul. Koněvova (Praha 3)
Hartigova, Praha 3 - Žižkov
11 700 Kč/měsíc
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.