Vánoce přinášející okamžiky štěstí i zklamání

Vánoce. Šest písmen, ve kterých se skrývá radost i strach. Očekávání a touha. Zklamání a vztek. Setkávání i samota. Opouštění. Návraty. Tolik od nich chceme. Mohou plnit naše sny?

Vzpomínám na chvíle, kdy jsem měla ještě malé děti. Od září mě děsí, že Vánoce se blíží. Celý podzim přemýšlím o dárcích, sháním, vyrábím, po nocích šju oblečky na panenky i na děti. Dárky schovávám do nedostupných skrýší. Do skrýší někdy tak důmyslných, že je najdu až v létě. Peču cukroví, gruntuju, zdobím byt. Budím se hrůzou, že to nezvládnu. Vždyť musíme mít všechno dokonalé.

Na Štědrý den jsem uštvaná jako laň /samice jelena evropského a já nevím, jestli má druhové jméno jako samec (protože jsem to nikde nenašla)/, ale do poslední chvíle držím úsměv. Smažím, peču, slavnostně prostírám stůl. Mezitím manžel, uštvaný podobně, aranžuje v zamčeném pokoji strom i dárky. Děti se od rána ptají: "A kdy už přijde ten Ježíšek? A jak vypadá? A přinese mi kolo a auto a panenku a koníka a psa a.... (doplň co chceš)?"

S iluzí dokonalého Štědrého večera usedáme k večeři. Je to tady skoro stejné jako v televizní reklamě. Ovšem purpura nijak extra nevoní, františek smrdí a čoudí nám pod nos. Ani dětem v očích neblikají hvězdičky očekávání. Jsou otrávené, že si táta přidává ještě porci kapra. Samy pro samou nervozitu jíst nedokážou. Vtom zacinká zvoneček. Do naaranžovaného, vyzdobeného obýváku vtrhne smečka. Vrhnou se pod strom, začínají trhat papíry. Něco je zaujme, něco odloží. Během chvíle se z naklizeného pokoje stává smetiště. Pokud děti nenašly své toužebné přání, jsou nespokojené. Já jsem rozčarovaná z jejich rozčarování a z bordelu, který v pokoji je.

Později, když děti vyrostly, jsem k Vánocům zaujala jiný postoj. Ovlivněna četbou časopisů pro ženy, které nás nabádají, abychom se nestresovaly a místo vánočních příprav si raději došly na masáž, omezuji pečení i úklid. Vždyť má přijít Ježíšek, ne kontrola z hygieny.

Pak mi řekla mladá žena: "Vy nebudete mít cukroví?" a v jejích očích se zračil kromě úžasu i děs. Ne, nebudeme mít patnáct druhů, budeme mít jeden, který z většiny stejně sežeru sama ještě před Vánoci. A tak jsem pro jistotu den před dnem D dojela ještě rychle koupit dvě láhve vína.

Přesto jsem se pořád děsila, že přijdou hosté a Vánoce nebudou dokonalé jako v televizní reklamě.

Vánoce proběhly. V bytě nedokonale nablýskaném, s malým množstvím cukroví, ale se zapálenými svíčkami. S návštěvami rodičů i dětí. Sešli jsme se a bylo nám fuk, že se v koupelně válí ručníky na zemi, že v předsíni padají kabáty z věšáku, že cukroví je málo, hlavně že chlebíčků a vína bylo dost. Sešli jsme se, i když jsme byli z těch všech návštěv unavení. Občas se někdo vytratil, načerpal síly v samotě, možná si chvilku zdřímnul, aby zase přišel mezi nás.

A bylo nám dobře. Bez očekávání, bez dokonalosti a bez všech těch opičáren kolem. Občas jsme si i hlasitě vyměnili názory, ale zase jsme se smířili a uvědomili si, že je dobře, že se navzájem máme.

Nakonec ty Vánoce nebyly špatné.