V ortopedické čekárně
Od té doby vím, že dokud nevstoupím do ordinace, židli nesmím opustit.
Vytáhnu z kabelky mobil. Tím se zařadím do davu. Všichni, tedy kromě asi devadesátiletého pána, který sedí proti mně a klimbá, zírají do telefonu. Na chvíli zapomínám na realitu. Což není dobré. Jeden pacient vychází z ordinace, jeden vchází dovnitř. Další paní se vbelhá do čekárny a bezradně zůstává stát. Ráda bych byla slušná a pustila ji sednout, ale mám funkční jen jednu nohu, tak bych stání neustála. Stojí uprostřed čekárny. Bohužel už není volná židle a všichni si svá místa bedlivě střeží.
V čekárně zhoustne atmosféra, když sestřička pozve další. „Teď jsem na řadě já,“ vystartuje ze své židle jako raketa paní se zavázaným kotníkem. „Ne, já,“ bojuje za své právo kulhající důchodce. Začnou si nevybíravě vyměňovat názory a já si uvědomím, že nevím, kdy půjdu. Vždyť já nevím, kdo přišel přede mnou. Abych to taky věděla, když jsem tady v té době ještě nebyla.
„Prosím vás, kdo přišel přede mnou?“ řeknu do zahuštěného vzduchu. Nic. Ticho. Možná slova nedošla na druhý konec čekárny. Zvýším hlas a zeptám se znovu, přičemž pohledem svých tmavých očí hypnotizuju ostatní účastníky zájezdu. Když to zopakuju počtvrté, jednomu mladšímu muži se zželí mé maličkosti. „Vy jste přišla po tomhle pánovi,“ a ukáže vedle sebe. Na židli stále klimbá stařík. Hlava mu padá na hruď. Panebože, je vůbec ještě živej?
„Takže přede mnou jdete vy, vy, vy, vy, vy,“ rozpočítávám sedící pacienty, jako bychom hráli hru - ten, ten, ten, ten vypadne z kola ven!
„Nje, éště my tu býli pšed vámi,“ řekne jedna paní a ukáže na muže vedle sebe, jakože k sobě patří. „Ne ne,“ hájím svá práva, „pamatuju si, jak jste si sedala na tuhle židli.“ „My pšédtím séděli tám v róhu.“ Rozhlížím se kolem sebe, jestli bude někdo souhlasit. Všichni jsou už zase neteční, zahleděni do svých obrazovek. Adrenalin mými žilami protéká zbytečně, nemůžu stres vyběhat, mám jednu nohu chromou a s tím se špatně běhá, a taky nesmím opustit svou židli. Byla bych odsouzená ke stání na jedné noze a dvou berlích. Mlčím a hryžu si jazyk.
Těžkým krokem vchází mladá žena. Pečlivě až po krk zapnutá zelená bunda jí obepíná velké kulaté břicho. „Pojďte si sednout,“ vyzve ji jediná slušná paní v čekárně, a hned se zvedá ze svého strategického místa těsně vedle dveří do ordinace, „já jsem tu stejně jenom jako doprovod,“ dodá. Pro všechny ostatní sedící na židlích je neviditelná, i když se chová poměrně hlučně, podupává, hlasitě pije, pokašlává a vtahuje zpátky do nosu nudli. Těhotná žena odpoví: „Děkuju, já jdu jenom z rentgenu.“ Aha, tak je jen tlustá. Budiž jí tam nahoře připsáno k dobru, že svého břicha nezneužila k získání židle.
Dopoledne se líně vleče. Do čekárny by už neproklouzl ani papírový kapesník. Nově příchozí čekají na chodbě. Občas někdo vyjde z ordinace, další vstoupí dovnitř. Odcházející šťastně pozdraví a na svých berlích, francouzských holích či s ohnutými bolavými zády si odskotačí radostně ven se slovy: „Tramtadadá, mám to za sebou!“ Z davu na chodbě se oddělí nový pacient a vstoupí mezi nás. Předpokládám, že i tam se odehrává lítý boj o to, kdo tam byl dřív.
Zdá se, že brzy budu na řadě. Chce se mi sice na záchod, ale svou židli neopustím, i kdyby mě to mělo stát znečištění kalhotek. Ne, není to tak akutní. To vydržím, možná něco vypotím. Je tady vedro jako při poslední válce v Jugoslávii. Potí se všichni, a všichni vydávají jakýsi odér. Nově příchozí jen pokrčí nos a zatřesou se odporem dřív, než vyhledají své místo, ať už k sezení nebo ke stání.
Mé soukromé peklo ukončuje sestřička. „Pojďte další.“ Jsem konečně na řadě. „No tak pojďte,“ netrpělivě, naléhavě zopakuje.
„Už jdu!“ zakmitám rychleji berlemi a šťastná, jako když jsem dostala své první kolo, mizím v ordinaci.
Zuzka Součková
Na vsi to jde i bez internetu aneb Sociální síť pro starší a pokročilé
Zaběhla jsem se do venkovské hospody. Hospoda na vsi, ve které žije 166 obyvatel (upřesnil mi to internet), má otevřeno denně. Byla jsem tam ve všední den kolem patnácté hodiny. Několik dní po sobě. A čuměla jsem...
Zuzka Součková
Ahoj, jsem tvé stáří. Tak zůstaň, kde jsi!
Čas odměřuje pravidelně všem. Nebere ohled na bohatství, inteligenci, státní zřízení. Každý den má dvacet čtyři hodiny, tomu úměrné množství minut i vteřin. Od ledna do prosince se protočí dvanáct měsíců.
Zuzka Součková
Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím
Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.
Zuzka Součková
Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům
Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?
Zuzka Součková
Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů
V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.