V ortopedické čekárně
Od té doby vím, že dokud nevstoupím do ordinace, židli nesmím opustit.
Vytáhnu z kabelky mobil. Tím se zařadím do davu. Všichni, tedy kromě asi devadesátiletého pána, který sedí proti mně a klimbá, zírají do telefonu. Na chvíli zapomínám na realitu. Což není dobré. Jeden pacient vychází z ordinace, jeden vchází dovnitř. Další paní se vbelhá do čekárny a bezradně zůstává stát. Ráda bych byla slušná a pustila ji sednout, ale mám funkční jen jednu nohu, tak bych stání neustála. Stojí uprostřed čekárny. Bohužel už není volná židle a všichni si svá místa bedlivě střeží.
V čekárně zhoustne atmosféra, když sestřička pozve další. „Teď jsem na řadě já,“ vystartuje ze své židle jako raketa paní se zavázaným kotníkem. „Ne, já,“ bojuje za své právo kulhající důchodce. Začnou si nevybíravě vyměňovat názory a já si uvědomím, že nevím, kdy půjdu. Vždyť já nevím, kdo přišel přede mnou. Abych to taky věděla, když jsem tady v té době ještě nebyla.
„Prosím vás, kdo přišel přede mnou?“ řeknu do zahuštěného vzduchu. Nic. Ticho. Možná slova nedošla na druhý konec čekárny. Zvýším hlas a zeptám se znovu, přičemž pohledem svých tmavých očí hypnotizuju ostatní účastníky zájezdu. Když to zopakuju počtvrté, jednomu mladšímu muži se zželí mé maličkosti. „Vy jste přišla po tomhle pánovi,“ a ukáže vedle sebe. Na židli stále klimbá stařík. Hlava mu padá na hruď. Panebože, je vůbec ještě živej?
„Takže přede mnou jdete vy, vy, vy, vy, vy,“ rozpočítávám sedící pacienty, jako bychom hráli hru - ten, ten, ten, ten vypadne z kola ven!
„Nje, éště my tu býli pšed vámi,“ řekne jedna paní a ukáže na muže vedle sebe, jakože k sobě patří. „Ne ne,“ hájím svá práva, „pamatuju si, jak jste si sedala na tuhle židli.“ „My pšédtím séděli tám v róhu.“ Rozhlížím se kolem sebe, jestli bude někdo souhlasit. Všichni jsou už zase neteční, zahleděni do svých obrazovek. Adrenalin mými žilami protéká zbytečně, nemůžu stres vyběhat, mám jednu nohu chromou a s tím se špatně běhá, a taky nesmím opustit svou židli. Byla bych odsouzená ke stání na jedné noze a dvou berlích. Mlčím a hryžu si jazyk.
Těžkým krokem vchází mladá žena. Pečlivě až po krk zapnutá zelená bunda jí obepíná velké kulaté břicho. „Pojďte si sednout,“ vyzve ji jediná slušná paní v čekárně, a hned se zvedá ze svého strategického místa těsně vedle dveří do ordinace, „já jsem tu stejně jenom jako doprovod,“ dodá. Pro všechny ostatní sedící na židlích je neviditelná, i když se chová poměrně hlučně, podupává, hlasitě pije, pokašlává a vtahuje zpátky do nosu nudli. Těhotná žena odpoví: „Děkuju, já jdu jenom z rentgenu.“ Aha, tak je jen tlustá. Budiž jí tam nahoře připsáno k dobru, že svého břicha nezneužila k získání židle.
Dopoledne se líně vleče. Do čekárny by už neproklouzl ani papírový kapesník. Nově příchozí čekají na chodbě. Občas někdo vyjde z ordinace, další vstoupí dovnitř. Odcházející šťastně pozdraví a na svých berlích, francouzských holích či s ohnutými bolavými zády si odskotačí radostně ven se slovy: „Tramtadadá, mám to za sebou!“ Z davu na chodbě se oddělí nový pacient a vstoupí mezi nás. Předpokládám, že i tam se odehrává lítý boj o to, kdo tam byl dřív.
Zdá se, že brzy budu na řadě. Chce se mi sice na záchod, ale svou židli neopustím, i kdyby mě to mělo stát znečištění kalhotek. Ne, není to tak akutní. To vydržím, možná něco vypotím. Je tady vedro jako při poslední válce v Jugoslávii. Potí se všichni, a všichni vydávají jakýsi odér. Nově příchozí jen pokrčí nos a zatřesou se odporem dřív, než vyhledají své místo, ať už k sezení nebo ke stání.
Mé soukromé peklo ukončuje sestřička. „Pojďte další.“ Jsem konečně na řadě. „No tak pojďte,“ netrpělivě, naléhavě zopakuje.
„Už jdu!“ zakmitám rychleji berlemi a šťastná, jako když jsem dostala své první kolo, mizím v ordinaci.
Zuzka Součková
Žít ve světě bez mobilů
Byla jsem s dětmi na hradě. Povídali jsme si, jaké to bylo ve středověku. Představovali si, jak tam asi žili.
Zuzka Součková
Za tři dny jsme na Šumavě nepotkali ani jednoho blbce
Rádi cestujeme a objevujeme krásy naší země. Letos jsme se vydali mezi svátky na Šumavu. A pobyt tam nám přinesl jen samé pozitivní zážitky. V článku najdete kladné recenze na dvě šumavské hospody. Dobré musíme mezi sebou šířit.
Zuzka Součková
Ani dotace z člověka neudělají vládce přírody
Příroda nám ukazuje svou sílu, a přestože se od nepaměti člověk snaží překonat a podmanit si ji, měl by už pochopit, že to nedokáže. Příroda vždycky zvítězí. Bez ohledu na to, kolik peněz z dotací bylo investováno na její přeměnu.
Zuzka Součková
Vánoce přinášející okamžiky štěstí i zklamání
Vánoce. Šest písmen, ve kterých se skrývá radost i strach. Očekávání a touha. Zklamání a vztek. Setkávání i samota. Opouštění. Návraty. Tolik od nich chceme. Mohou plnit naše sny?
Zuzka Součková
Česká pošta nikdy nezklame
Tu naši českou poštu miluju. Fakt! Nikdy mě nezklame. Už jste slyšeli, že zřídili novou službu? Kromě profláklých balík do ruky a balík na poštu, zavedli aktuálně předvánoční akci - balík v tom... jak bych to řekla, no v čudu
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.