Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Třikrát v pekle a dost!

„Co mě to zase napadlo? Co já nána tady v tomhle počasí asi dělám? Proč jsem jenom nezůstala ležet v chládku na dece u bazénu?” říkala jsem si ve třicetistupňovém vedru, když jsem ještě s dalšími sto deseti šílenci čekala.

Na bedně: sice vypadám, že tančím a sestry z psychiatrické léčebny mě chtějí odchytit, ale byly to pořadatelky a já si své vítězství užívala...

Čekala na startovní výstřel ve 13,23 hodin, který zahájí akční mikrotriatlon v Krušných horách. Závod, na kterém jsem se zjevila s podobnými myšlenkami už popáté. Od doby, kdy jsem dorostla do babičkovského věku, dokonce už i několikrát stála na bedně. Když jsem viděla startovní listinu a zjistila, že konkurence v mé věkové kategorii není silná, musela jsem dorazit. I přes nepřízeň počasí. Rozuměj pekelné vedro.

U rybníka na Přebuzi v nadmořské výšce 886 m n. m. byla v poledne toho dne pekelná výheň. Voda byla chladná a příjemně osvěžující. Protože disciplína plavání, i přes můj styl á la paní radová, není moc dlouhá, moc jsem si chlazení neužila, brzy jsem vylezla z vody a šup šup ke kolu.

Přes mokré plavky, doufala jsem, že budou mé tělo v pekelné výhni ochlazovat, natáhla cyklodres a trenky, na bosé nohy cykloboty, na hlavu helmu, a tradááá odjezd od rybníka směrem kopec nahoru.

Prvních šest kilometrů do kopce. Ztrvdlé nohy a vyprahlý krk. Slunce pálí, na silnici není kousek stínu. Mám v kole cyklistickou láhev (víte, že se tomu prej říká bidon?), ale nemůžu se napít. Když jedu do kopce, pomáhám si i rukama, a když jedu z kopce, musím pevně držet řídítka. Trasa na tomhle závodě vede buď nahoru nebo dolů. Jakmile sjedu ze silnice a dostanu se na lesní cestu, musím pozornost ještě zbystřit. Cesta je plná písku, kamenů, listí, větví a zatáček. Snadno člověk dostane smyk. Takže žádné usínání na vavřínech nepřipadá v úvahu. Kopec dolů mi dává zabrat ještě víc, než kopec nahoru.

Má hláška: „Každý kopec má svůj konec,” se i tady kupodivu naplní. Ani nevím jak, jsem na konci cyklistické části. Seskakuji z kola, sedám na zem, přezouvám cykloboty za běhnyboty. Dlouze piji, protože je to první a možná poslední možnost v tomto závodě doplnit tekutiny.

Za plného slunce vybíhám vstříc cíli. Malinký kopeček dolů a prudký dlouhý kopec, hádejte kam asi? Ano, nahoru. Přecházím do chůze. Je to sice ve stínu, ale horko je mi šílené, dech se krátí a nohy těžknou. Cítím, jak mě silně rozbolela hlava. Na chvíli jsem ochromená myšlenkou, že mě asi "klepne pepka". Ale pak se přemluvím, že dneska ještě ne-e a rozhodnu se "pepku" vyběhat. Povedlo se! Když jsem si na onu bolest v cíli vzpomněla, zjistila jsem, že už nebolí.

Ale, každý kopec má svůj... jsem nahoře. Čeká mě louka plná slunce. Snažím se uvést své nohy do pohybu, alespoň vzdáleně připomínající běh. Ne že by se mi to plně podařilo, přesto mám mlhavý pocit, že běžím. V dálce vidím auto. „Jééé, oni tady udělali občerstvovačku,” raduji se. Jen chvíli. Jsou to balíky slámy a já už mám z vedra halucinace.

U hřbitova není dneska ještě můj konec, ale stojí tam pořadatelé s kelímky vody. Dva do mě. Jeden na hlavu. Takový byl plán. Celý kelímek jsem si chrstla do očí a kromě mrtvice, kterou jsem rozběhávala, jsem ještě oslepla. Po paměti běžím dál. 

Cíl na dohled. Hele, tak už zase vidím!

Pořadatel, ten sadista, nás nechá ještě vyškrábat od potoka kolmo nahoru, abychom mohli zase seběhnout zpět.

Cíl!!!

Motám se, jsem přehřátá. Možná mám dokonce i úpal nebo úžeh (nikdy nevím, který je který) a hledám kousek stínu a chladu. Do ruky mi někdo podává iontový nápoj (ten zrzavý!), na ex ho do sebe hodím. Když jsem překonala všechny neduhy, které mě na trati chtěly skolit, zvládnu i alkohol.

Pak už jen vyhlášení vítězů. Nevím, proč jsem se tak honila, když výsledek byl předem určený mými soupeřkami, které tentokrát vůbec nedorazily.

 

P.S.: pořadatelé se převlékli za zdravotníky. Motto závodu znělo: Jedeme na krev! Se mnou mohli být spokojení, já jsem tuhle větu zcela naplnila.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 24.7.2014 10:09 | karma článku: 24,13 | přečteno: 1563x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Česká pošta nikdy nezklame

Tu naši českou poštu miluju. Fakt! Nikdy mě nezklame. Už jste slyšeli, že zřídili novou službu? Kromě profláklých balík do ruky a balík na poštu, zavedli aktuálně předvánoční akci - balík v tom... jak bych to řekla, no v čudu

19.12.2017 v 13:10 | Karma: 41,94 | Přečteno: 5857x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Na vsi to jde i bez internetu aneb Sociální síť pro starší a pokročilé

Zaběhla jsem se do venkovské hospody. Hospoda na vsi, ve které žije 166 obyvatel (upřesnil mi to internet), má otevřeno denně. Byla jsem tam ve všední den kolem patnácté hodiny. Několik dní po sobě. A čuměla jsem...

14.12.2017 v 13:41 | Karma: 42,61 | Přečteno: 3889x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Ahoj, jsem tvé stáří. Tak zůstaň, kde jsi!

Čas odměřuje pravidelně všem. Nebere ohled na bohatství, inteligenci, státní zřízení. Každý den má dvacet čtyři hodiny, tomu úměrné množství minut i vteřin. Od ledna do prosince se protočí dvanáct měsíců.

24.11.2017 v 5:36 | Karma: 37,61 | Přečteno: 1615x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím

Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.

24.10.2017 v 13:07 | Karma: 46,51 | Přečteno: 13790x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma: 43,58 | Přečteno: 11223x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.