Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů
Předpokládám, že mnozí čtenáři znají můj minulý blog o zážitku z venkovské putyky. Pro neznalé k nahlédnutí zde.
Na další cyklistický výlet jsme vyrazily s kamarádkou. Měly jsme, co se týče kilometráže, poměrně nabitý program. Přesto jsem asi v polovině výletu žadonila, že chci do hospody. Byla mi zima a byly jsme promoklé.
Cestujeme po českém venkově, projíždíme malebnými vesničkami, hlubokými lesy, přes pole a louky. Jsme tam povětšinou samy pouze se značenými cyklostezkami. Jako cyklistka jsem spokojená s hustou sítí značených cyklostezek. Ekonom v mé hlavě se trochu bouří, když si uvědomí, jak drahé muselo být vybudování těchto stezek, u kterých je vždy cedule, ža jsou tady díky podpoře EU. Čeští turisté mají také vybudované a značené trasy, bez podpory EU většinou využívají stávajících pěšinek, málokdy na nich najdete drahé dřevěné lavice se stoly.
Mimo hlavní turistické trasy se moc lidí nepohybuje. Za hlavní turistické trasy považuji Šumavu, Krkonoše, Jizerské, Orlické hory, Jeseníky, jižní Moravu, Beskydy a další krásná místa hojně navštěvovaná. Ono je vždy něco za něco. Buď je na každém kroku restaurace, ale prodíráte se davy lidí, nebo nezavadíte o človíčka, ale pak se nemůže člověk divit, že nezavadí ani o osvěžovnu.
Konečně! Po čtyřiceti kilometrech vidíme první otevřenou hospodu.Vyprávím kamarádce, jak mě titulovali někteří čtenáři pod minulým článkem (viz odkaz výše) fiflenou, a protože fiflena opravdu nejsem, už zastavuju u putyky. Na první pohled vypadá příšerně. Nic pro dámičky. Kamarádce se dovnitř nechce: "Určitě tam budou samí chlapi a já jsem taková stydlivka."
"Já se potřebuju nutně zahřát, jsem ztuhlá jako psi Čecha Jana Němce, když dobýval severní pól a jestli nedostanu hned čaj, zlomím se v příští zatáčce jako ti psi." Ztuhlá slézám z kola, zmrzlými prsty lovím peněženku, chytám kamarádku za loket: "Neboj, já tě před nima uchráním."
Vlezeme dovnitř. Měla pravdu, sedí tam asi deset chlapů. Ale také dvě ženy. Hlasitě pozdravíme, já se usměju na osazenstvo. Kamarádka se za mnou stydlivě schovává, klopí oči. Je asi o pět centimetrů vyšší, o trošku užší, tak ponechám na úsudku čtenářů, jak se jí to daří. Jedna ze dvou žen vyskočí. Je to ta mladší, hezká holka v pruhovaném tričku a džínách, a už se hrne za pípu. "Jo vy jste tady obsluha," na to já. Kamarádka se nenápadně, jako by tam ani nebyla, plíží usadit do kouta, já zůstávám stát u výčepu.
"Co si dáte?"
"Čaj. Nemáte prosím vás nějaký větší hrnek?" třesu se chladem jako ratlík a drkotám zubama. Slečna chápe. Natáhne se na horní polici, vyloví půllitrový hrnek. Kamarádka chce taky takový hrnec. Dívka hledá, šátrá, pak odejde a za chvíli se vrací s krásným půllitrovým puntíkatým hrnkem.
"Holky, dejte si rum," volá na nás zrzek od stolu u okna.
"A to je dobrej nápad, víte, že si ho dáme, my jsme tak zmrzlý," otřesu se a zacvakám zubama jako průvodčí kleštičkama. Otočím se na výčepní: "Ještě nám dejte dva malé rumy, jak říká tady pán," a jdu zaujmout místo u stolu. Ani se nenadějem a přistanou před námi rumy i čaje. A také lístek. Je na něm 10 a čtyři čárky. "To jako stojí každý deset korun?" divíme se. Jsme zvyklé na čaj minimálně za dvacet pět, spíš za třicet i čtyřicet. Zato dostanete většinou koflíček čaje jako Buckinghamském paláci. Nikdy nepochopím, co na tom jednom pytlíku a jedné a půl deci vody stojí takový balík. Opravdu z nápojů je nejlevnější většinou pivo.
Objednáváme si ještě bramboračku. Od stolu volám na slečnu, která si mezitím zase sedla, jestli je domácí. "To je jasný, s domácí majoránkou i vlastnoručně nasbíranýma houbama. Zeptejte se tady kuchaře." U stolu se vykloní muž, kouká na mě. "Vy jste kuchař? Já jsem se vás nechtěla dotknout, znáte to, jak někde vydávají pytlíkovou polívku za vlastnoruční výrobu." Zasměje se, pokývá hlavou jako, že tu polívku opravdu vařil a jde ji ohřát. Servírka na lístek připíše 20 a dvě čárky. Vypadávají nám oči z důlků a při placení necháváme slečně štědré dýško.
Tahle hospoda nebyla nijak nóbl. Neměla plyšové koberce ani záclony na oknech. Na záchodě nehrála hudba, nebyl krém na ruce, ale nechyběl toaletní papír ani mýdlo. Z jídla měli jen utopence, brambůrky a onu bramboračku. Na dubových lavicích seděli v sobotu odpoledne nejspíš štamgasti, v klídku si pokuřovali cigára i dýmku, a popíjeli svá piva. Pokřikovali na nás: "Holky, kam jedete? Neblbněte, vždyť tam prší. A je zima. Zůstaňte tady s náma." Smáli se a kdybychom tam byly déle, určitě by před námi přistála další runda. Pod stolem se válel pes. Naskočil mi pocit déja vu. Jako bych se ocitla v nějakém filmu pro pamětníky. Bylo tam teplo, příjemná atmosféra a chlapi, co na nás volali - holky!.
Možná byste chtěli vědět, kde se tahle kouzelná hospoda s atmosférou zašlých časů nachází. Ale já vám to neřeknu. Možná ji na svých toulkách najdete, možná objevíte jí podobnou. Ode mě se to ale nedozvíte. Nejsem žádnej bonzák!
Zuzka Součková
Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.
Zuzka Součková
To nejlepší vymyslel muž aneb Genderově nevyvážený blog
Kreativní ženy nechť prominou, muži kreativní jsou. Ne že ne. My ženy umíme, děláme, makáme, dřeme bez nároku na odpočinek. Pak přijde muž, koukne, houkne, bouchne se v hruď a je hotový. Ano, stále existují takoví.
Zuzka Součková
Pane Kajínku, vy si z nás děláte legraci...
Civím v zácpě na D5 znuděná jak kalous ušatý v kleci Zoo, když mě rádio F1 nadzvedne ze sedačky. Kdybych zrovna nestála, auto by asi vzlétlo, jak jsem údivem sešlápla plyn. Jiří Kajínek bude kandidovat na prezidenta? Ten Kajínek?
Zuzka Součková
Věková diskriminace?
Jsem slušná baba, občas nerudná bába, ale taky babička. Tou jsem se stala, když se mi narodila vnučka. Ona se tedy nenarodila mně, ale mému synovi, vlastně spíš jeho ženě. Takže si myslím, že jsem věkově diskriminovaná.
Zuzka Součková
Život tady není pro starý aneb Nerozumím téhle době
Nejsem sice už žádný zajíček, ale pořád si o sobě nemyslím, že bych byla stará. Přesto se občas do mé mysli vkrádá pocit, že téhle době nerozumím a že se sem nehodím. Spousta věcí je pro mě nepochopitelná.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Prodej bytu 4+1, Studénka
Budovatelská, Studénka - Butovice, okres Nový Jičín
3 500 000 Kč
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.