My se segrou a neteri dostaly zachvat na dedeckove pohrbu. Byly jsme z jeho umrti smutne, ale byl uz hodne star a nemocen, takze to nikoho neprekvapilo, ale zpevacka na jeho pohrbu ano. Kdyz zacala kvilet jako podnapila sirena krizena s sakalem a eunuchem, musely jsme jsme se kousat do rtu a utect z obradni sine, pac to se i pres hluboky zarmutek fakt nedalo!

Nahrála jste mi na smeč ... a opravím druhou větu z nadpisu   ... I  kdyby fotra věšeli.

Když jsem před pěti lety nastoupila do mé stávající výdělečné činnosti, byla jsem mmj. přivítána slovy:„Ty se pořád něčemu směješ, tady Tě to přejde.“ Nepřešlo, ale je pravda, že se tady člověk příliš smát nesmí, okolí za tím vidí cosi podezřelého a snad i obavyvzbuzujícího. Jsem podezřelá, sobě nebezpečná...

Je dobře, že jste se nedala

S tím vaším řehotem se mi vybavila scéna z filmu Škola Malého stromu, jak indiánovi zaskřehotala v kostele v kapse darovaná žába.

Já se na lidi mračím, bo když se usměju, tak si někteří myslí, že se směju jim. 

Já si to tedy nemyslím, dle vaší fotky tady vedle... a kdybyste se mi smál, tak by mi to nevadilo

Bude to stačit?:-)))

Šárko, protože se tak hezky směješ na fotce, tak stačí... a děkuju!

Já si náhodou myslím, že smát se ve škole vhodné je. Dokonce jsem onehdá na pedagogické radě navrhovala, že bychom v rámci pěstitelských prací mohli na pozemcích pěstovat marjánku. Děti by do školy chodily s úsměvem a rády a učitelé by to také vše lépe snášeli. Nechápu proč, ale nesetkal se tento můj pokrokový návrh s kladnou odezvou kolegyň, ačkoli pan ředitel se nezdál být vyloženě proti. 

Jsi průkopnice, vydrž a nevzdávej se... však víš, že novátoři to měli historicky vždycky těžký... vida, objevila jsem mezeru v černých dírách svých historických znalostí

Jsem všemi deseti pro a taky to dodržuju

Dobře děláš, Jituš

Ten konec je úžasný, díky Zuzko!

Horste,  já děkuju!

Měj se mooooc krásně a směj se!

Máš recht. Já se směju furt, i když není čemu. 

A když se mi povede jen tak mimochodem rozesmát někoho jiného, potěší mě to.

Skoro víc, než když vidím nějakého zakaboněnce, u kterého můj smích vyvolává výbuchy vzteku.

Martine, však já vím, že ty jsi můj člověk... díky!