- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
My se segrou a neteri dostaly zachvat na dedeckove pohrbu. Byly jsme z jeho umrti smutne, ale byl uz hodne star a nemocen, takze to nikoho neprekvapilo, ale zpevacka na jeho pohrbu ano. Kdyz zacala kvilet jako podnapila sirena krizena s sakalem a eunuchem, musely jsme jsme se kousat do rtu a utect z obradni sine, pac to se i pres hluboky zarmutek fakt nedalo!
Nahrála jste mi na smeč ... a opravím druhou větu z nadpisu ... I kdyby fotra věšeli.
Když jsem před pěti lety nastoupila do mé stávající výdělečné činnosti, byla jsem mmj. přivítána slovy:„Ty se pořád něčemu směješ, tady Tě to přejde.“ Nepřešlo, ale je pravda, že se tady člověk příliš smát nesmí, okolí za tím vidí cosi podezřelého a snad i obavyvzbuzujícího. Jsem podezřelá, sobě nebezpečná...
S tím vaším řehotem se mi vybavila scéna z filmu Škola Malého stromu, jak indiánovi zaskřehotala v kostele v kapse darovaná žába.
Já se na lidi mračím, bo když se usměju, tak si někteří myslí, že se směju jim.
Já si to tedy nemyslím, dle vaší fotky tady vedle... a kdybyste se mi smál, tak by mi to nevadilo
Šárko, protože se tak hezky směješ na fotce, tak stačí... a děkuju!
Já si náhodou myslím, že smát se ve škole vhodné je. Dokonce jsem onehdá na pedagogické radě navrhovala, že bychom v rámci pěstitelských prací mohli na pozemcích pěstovat marjánku. Děti by do školy chodily s úsměvem a rády a učitelé by to také vše lépe snášeli. Nechápu proč, ale nesetkal se tento můj pokrokový návrh s kladnou odezvou kolegyň, ačkoli pan ředitel se nezdál být vyloženě proti.
Jsi průkopnice, vydrž a nevzdávej se... však víš, že novátoři to měli historicky vždycky těžký... vida, objevila jsem mezeru v černých dírách svých historických znalostí
Jsem všemi deseti pro a taky to dodržuju
Ten konec je úžasný, díky Zuzko!
Horste, já děkuju!
Měj se mooooc krásně a směj se!
Máš recht. Já se směju furt, i když není čemu.
A když se mi povede jen tak mimochodem rozesmát někoho jiného, potěší mě to.
Skoro víc, než když vidím nějakého zakaboněnce, u kterého můj smích vyvolává výbuchy vzteku.
Martine, však já vím, že ty jsi můj člověk... díky!