Proč jezdí všichni k moři?
S bráchou nedáme rodičům pokoj, dokud nás k moři nevzali. Tedy k moři... do NDR k Baltu.
Bylo mi třináct, bratrovi jedenáct, když otec přinesl poukazy ROH na rodinnou dovolenou. "Pojedeme k moři, děti, do Německa," otočil se na matku a potichu, smutně dodal: "Sice jenom východního." Jásáme, do jedenácti večer skáčeme po postelích a pištíme: "Pojedeme k moři." Přijde sousedka, nemůže spát a rodičům vyhrožuje, že rušení nočního klidu oznámí na uličním výboru (pro ty, kteří nepamatují - uliční výbor byla místní organizace KSČ, která dohlížela na chování obyvatel a udávala je vyšším orgánům za případnou kriminální nebo kontrarevoluční činnost.). Umlčí nás peřinou. No tak ne, jenom řeknou: "Jestli se okamžitě neuklidníte, nepojedete nikam!" Stejně se nemůžeme dočkat. Těšíme se na teplou čistou vodu, na horký písek, na nekonečné potápění, na exotické rybičky, na večerní korzo v nových letních šatech. Přesně jak to říkala Dáša. Ne jako u rybníka, kde koušou komáři a "hovada", voda smrdí rybinou, nohy se boří do bahna, na dno není vidět a z vodní fauny je možné občas zahlédnout jen líně se převalujícího kapra.
A tak v polovině července vyrážíme naším bílým přibližovadlem sovětské provenience zvaném Moskvič směr sever NDR. Ano, v autě, ve kterém nejpozději půl hodiny po nasednutí začnu zvracet a zvracím a zvracím a zvracím. Celou cestu. Strašně smrdělo. Pořád! Od chvíle, kdy ho otec přivezl, až do jeho konce (toho auta!). Takže, když po hodinách utrpení dorazíme na místo, jsem vyblitá z podoby a zbytek rodiny barvy "kafebraundozelena" si hlídá žaludek v krku. Cesta byla pro všechny očistec, ale jsme tu. U moře!
Temné těžké mraky nad námi hrozivě visí. Slunce s námi hraje na schovávanou a momentálně vyhrává. Vítr, jako rozzuřený býk, nám ukazuje svoji sílu, ale my s bráchou trváme urputně na tom, že chceme vidět moře a pláž, a to hned. Matka snahu nabalit nás do svetrů a kalhot po chvilce vzdává, a já si vyrážím v nových šatičkách na ramínka. První závan ledového vichru mě sice málem odfoukne zpátky do Čech, ale ustojím to. Jen po těle mi naskáče husí kůže a trošku se klepu. Už ve třinácti vím, že parádě se musí obětovat pohodlí.
S promodralými rty dorazíme na pláž. Liduprázdnou. Nevadí, stejně nemáme rádi tlačenice. Koše na opalování chránící před větrem, které u Baltu najdete na každé pláži, jsou k sobě přivázány řetězy, aby neuletěly.
Rozložíme deky, rodiče zůstávají oblečení a zasednou na ně, aby je zatížili. Jinak hrozí, že je budeme na pláži nahánět. Toužebně dlouho očekávaný okamžik na dosah. Konečně se vykoupu v moři. Šup do vody. Brrrr. Teplota vody si se vzduchem nijak nezadá. Pohybuje se snad někde těsně kolem bodu mrazu?
Stojím ve vodě, Baltské moře omývá mé kotníky a cítím, jak mé nadšení vyprchává s každou novou vlnou. Tak tohle je to tolik očekávané moře? Stála cesta plná útrap vůbec za to? Jak je to možné? Dáša o Jugoslávii říkala něco úplně jiného (inu, zeměpis nikdy nepatřil mezi mé silné stránky!). Chce se mi plakat, ale zuby drkotají zimou, a ani jediná slza nechce opustit teplo mých očí.
Nejsem žádná bábovka, dodávám si odvahy, rozbíhám se a vrhám do vln. Jsem u moře! Vydržím! Vlny mě zalévají. Ano, je slané a pálí v očích.
"Neplav daleko," volá na mě matka a přikryje se ručníkem. Najednou se mi něco otře o tělo. Medúza. Slizká, hnusná. Rozhlížím se kolem a vidím jich celé houfy.
"Uááá, mamííí, uáááá," volám na pomoc jedinou osobu, která je vždy ochotná mě chránit a zachránit. Ječím hrůzou.
"Co se děje?" vyskočí matka, zahodí ručník a utíká k vodě. Je oblečená, zmrzlá a do vody se jí, aby mi pomohla, evidentně nechce. Tím mě pěkně naštvala, doufám, že jí to dokážu, než dospěju, odpustit (stalo se!). Zná mě a zřejmě si myslí, že se jedná o planý poplach.
"Co je? Co je? Co tam máš?" a dodává: " Neutop se!" Jak vidno, ani v krizové situaci nezapře učitelku. Smočí palec ve vodě, udělá krok, ale když vidí, že se vracím, vrací se i ona na břeh. Plavu jako o svůj třináctiletý život, jen abych už byla venku.
Utírám se do ručníku, zuby hrají staccato, div nepřekousnou jazyk. Všichni jsme zmrzlí, jako bychom nebyli na pláži, ale na sněhové pláni. V prudkém větru nás matka balí do dek a ručníků, které jsme pochytali, když se pokoušely využít okamžik volnosti a ulétnout. Zmrzlí jako rampouchy utíkáme z pláže pryč. Přitom doufáme, že zítra bude lépe.
Počasí nám u Baltu nepřálo. Vítr foukat nepřestal, a nepršelo jen jeden den. Hru na schovávanou vyhrálo slunce. Za celý týden vykouklo na pět minut a než jsme ho stačili zapikat, zase se fikaně schovalo. Takže jsme dovolenou u moře trávili podobně jako u rybníka za humny. Hráli karty, fotbálek, četli si v posteli. Akorát badminton nám nešel. Při prvním pokusu ulétl míček neznámo kam a další nám rodiče odmítli koupit. Šaty zůstaly po zbytek dovolené v kufru, zato pláštěnky si pobyt užily.
Do východního Německa k moři jsem se už vícekrát nedostala, ale později jsem trávila dovolené na jihu Evropy. A řeknu vám, bylo tam vedro k padnutí.
Zuzka Součková
Jaký máte názor na holení genitálií, pane doktore?
Zeptala se v přímém přenosu chvíli po poledni divačka pořadu Sama doma pana doktora, gynekologa. Onen nebohý muž, jistě z ordinace zvyklý na leccos, několikrát polkl naprázdno.
Zuzka Součková
Žít ve světě bez mobilů
Byla jsem s dětmi na hradě. Povídali jsme si, jaké to bylo ve středověku. Představovali si, jak tam asi žili.
Zuzka Součková
Za tři dny jsme na Šumavě nepotkali ani jednoho blbce
Rádi cestujeme a objevujeme krásy naší země. Letos jsme se vydali mezi svátky na Šumavu. A pobyt tam nám přinesl jen samé pozitivní zážitky. V článku najdete kladné recenze na dvě šumavské hospody. Dobré musíme mezi sebou šířit.
Zuzka Součková
Ani dotace z člověka neudělají vládce přírody
Příroda nám ukazuje svou sílu, a přestože se od nepaměti člověk snaží překonat a podmanit si ji, měl by už pochopit, že to nedokáže. Příroda vždycky zvítězí. Bez ohledu na to, kolik peněz z dotací bylo investováno na její přeměnu.
Zuzka Součková
Vánoce přinášející okamžiky štěstí i zklamání
Vánoce. Šest písmen, ve kterých se skrývá radost i strach. Očekávání a touha. Zklamání a vztek. Setkávání i samota. Opouštění. Návraty. Tolik od nich chceme. Mohou plnit naše sny?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Pronájem bytu 3+1, 61 m2, Brno, ul. Veletržní
Veletržní, Brno - Staré Brno
17 500 Kč/měsíc
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.