Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem. 

Nechám ještě padnout víčka a dovolím mysli ponořit se do říše snů. Jsem klidná, vypadá to, že svět je v pořádku.

Později mě znovu probudí ptačí zpěv. Je hlasitý a do ložnice proniká pootevřeným oknem. Poslouchám koncert odehrávající se v živém plotě, který lemuje naši zahradu. Od třešně se ozývá kos. Vnímám tu ptačí pohodu, nasávám čerstvý svěží vzduch, který proudí do místnosti. Otevřu oči. Zvenku dovnitř nesměle nakukuje sluneční paprsek, který jako by se styděl, a proto ho závěsy zbarvují do ruda.

Protáhnu se, znovu zavřu oči a zaposlouchám se do rajské hudby přicházející k mým uším. Vzpomenu si, že jsem četla, jak ptáků ubývá. Tak u nás určitě neubyli. Napínám sluch, aby mi neunikl ani jeden ptačí hlásek. Znovu otevřu oči, chci se ujistit, že slunce pořád svítí. Jsem spokojená s výsledkem. Zhluboka se nadechnu, abych si naplno užila čerstvý voňavý vzduch, který teď je ještě svěží, chladný a chladivý, ale za pár hodin už bude blahodárně hřát.

Přistihnu se s roztaženými koutky. Soustředím se na ten letmý dotek úsměvu. Najednou pocítím po celém těle štěstí. Ryzí štěstí, ničím nezkalené. Slastný pocit, který mě hřeje od hlavy a rozechvívá až do konečků prstů. Uvědomuju si, že tady a teď jsem a že je tady všechno v pořádku.

Není tady žádná pandemie ani jiné nemoci. Nejsou tu letecké katastrofy, bouračky v autě ani sražený cyklista na silnici. Bolavá záda nebolí, děti nezlobí. Je úplně jedno, že není utřený prach, vyprané prádlo, uvařený oběd. Prázdná lednička nikomu nevadí. Neznervózňují mě úkoly, které měly být hotové už před třemi dny ani ty, které se kupí každý den na stole. Nezaplacené složenky nevyhrožují - když nepošleš peníze včas, budeš platit penále! Jsou mi ukradené špinavé boty i oprýskaný lak na nehtech. Nejsou tu pravopisné chyby ani špatně vypočítané příklady. Nevadí oprýskaná omítka ani rozbité hodinky.

Je tu jen ptačí koncert, hladivé sluneční paprsky a svěží ranní vzduch. Tohle jsou okamžiky, pro které stojí za to být na světě a plnými doušky si je užívat.

Ptáci, zpívejte a zvěstujte lidem, kteří umí všechno ničit, kteří chtějí víc a víc, že obyčejné chvíle jsou krásné a že ke štěstí toho člověk opravdu moc nepotřebuje.