Je lepší být parazit, nebo pracovat?

Hned po ukončení vzdělávání jsem si vyhrnula rukávy a pustila se do práce. Nikdy jsem se neflákala, a s malými přestávkami, kdy jsem rodila děti a vychovávala z nich další pracanty, přispívám do sociálního systému celý život.

Zpočátku jsem byla zaměstnaná, tehdy to jinak nešlo, později se stala OSVČ a začala pracovat sama na sebe. Nevyužívám nemocenskou, nemám nárok na placenou dovolenou, na stravenky či možnost vypsat si cesťák na školení, které mi stejně nikdo neproplatí. Služební vůz mi neposkytuje nikdo. Nemám žádné benefity z fondu FKSP, nikdo mi nezaplatí bazén ani divadlo. Na Vánoce nedostanu kolekci a když mi bylo padesát, neobdarovaly mě odbory žádným dárkovým košem. Protože vlastním živnostenský list, nemohu se v případě nouze zaregistrovat na úřadu práce a pobírat podporu.

Nestěžuju si. Je to moje volba.

Za to mám relativní svobodu, možnost vzít si volno kdykoli, což dělám málokdy, protože to zkrátka nejde. Můžu si víceméně organizovat svůj pracovní i volný čas a šéfuji sama sobě. Což není vždycky výhra, někdy opravdu svoji šéfku nedokážu poslechnout. Dokonce ji častokrát nevybíravě pošlu někam. Ale budiž. Jako všechno, i tohle má své pro a proti, výhody a nevýhody. Před lety mi vyhřezla meziobratlová ploténka. Pro zaměstnance to znamená několika měsíční neschopnost ukončenou pobytem v lázních. Mě odvezl každé ráno manžel do práce a večer vyzvedl. Nemohla jsem si dovolit dlouhodobou nepřítomnost. Když marodily děti, běhala jsem mezi nimi a prací, a modlila se, aby se jim v mé nepřítomnosti nic nestalo.

Nestěžuju si. Je to moje volba.

Letos jsem se dostala na rozcestí. Mé příjmy se snížily pod hranici minimální mzdy, ale já si nezoufala. Dlouho jsem věřila, že bude líp. Situace se nijak nelepšila a já jednoho dne zničeho nic dostala nabídku nastoupit do zaměstnání. "Někdo má o mě zájem? V mém věku?" skákala jsem metr vysoko a zase si po dlouhé době připadala k něčemu. Zvážila jsem pro a proti, a rozhodla se, že vyzkouším, jaké to je mít zase po dlouhé době jiného šéfa než samu sebe.

S rozhodnutím ponechat si živnostenský list, ostatně jeden nikdy neví, jsem jela nahlásit na OSSZ změnu. Předpokládala jsem, že když za mě bude nyní platit odvody zaměstnavatel, mně se uleví a přestanu platit zálohy.

Stěžuju si! Tohle není moje volba.

To co jsem se dozvěděla, bylo jako studená sprcha. Zálohy se vypočítávají dle přehledu, dokud ho nepodám, musím platit, a protože v loňském roce jsem měla podnikání jako hlavní činnost, zřejmě budu platit i nadále. Ostatní se ukáže později. Paní mi prý zatím nemohla bez podkladů říct nic bližšího. Ale i ten, kdo má podnikání na vedlejší pracovní poměr, platit musí. Ano chápu, když si něco vydělám, musím něco ze solidarity zaplatit. Chápu, ne každý má takové štěstí, že je zdravý a může pracovat. Smysl pro solidaritu v sobě mám. Často běhám chritativní běhy, kde výtěžek jde právě potřebným a dělám to ráda. Posílám DMS a občas hodím nějaký peníz do nějaké kasičky.

Jenže na druhou stranu vidím parazity, kteří pobírají sociální dávky, ano peníze, které my podnikatelé i my zaměstnanci odvádíme, a přitom jsou to lidi zdraví v produktivním věku. Hanba!

Nabízí se otázka: "Není lepší se na všechno vykašlat, postavit se do fronty na pracovním úřadě, využívat dávky a možná mít i větší příjem než, když budu pracovat?"

Na zdravotní pojišťovně jsem zatím neměla sílu se zeptat!
 

Ach jo, tohle hned tak nerozběhám. Jdu to zkusit.

P.S.:

Co bych asi taky chtěla v tomto Kocourkově, kde se dozvídáte takové perly:

Šetření vodou je u konce, narazilo na své limity. Voda podraží. (ZDE)

Kdo byt nevytápí, zaplatí za teplo víc. ( ZDE)

Živnostníci parazitují, řekl Mládek. ČSSD chce daň z příjmu 38 procent (ZDE)