Alkohol za volant nepatří! A co ženy?
Řidičský průkaz jsem dělala na gymnáziu. Dlouhé roky se nenašel odvážlivec, který by mi auto svěřil. Až můj muž. Měl tolik odvahy nebo mě tolik miloval? To si už dnes po více než třiceti letech opravdu nepamatuju.
Co si ale pamatuju, při setkání s protijedoucím vozidlem jsem zavírala oči a čekala ránu. Ta naštěstí nepřišla a já se po nějaké době zařadila mezi řidiče nechávající odvážně oči dokořán. Také si pamatuji svou první osamělou jízdu v noci. Tehdy jsem pro svého drahého jela do restauračního zařízení ve vedlejším městě. Při setkání s jiným autem jsem místo ztlumení světel rovnou zhasla. No a co, jen jsem sáhla na vedlejší páčku. Snad štěstí začátečníka, snad zkušenost protijedoucích, všichni jsme přežili a já pro příště už věděla, kde a jak se tlumí.
Později jsem začala jezdit víc a pak ještě víc. Jednou jsem se s dětmi vydala na nákup do Ikey. Po dálnici. V té době byla D5 poloprázdná, svodidla nikdo neměnil, protože byla dostačující, děti nepotřebovaly podsedák a dálnice se nestávala nepropustnou pastí, kde chvíli jedeš, pak se to ucpe a pak stojíš a neděje se dál nic (odtud zřejmě pochází její název!). Někde uprostřed cesty ku Praze začalo něco bouchat. Vepředu, usoudíla jsem znalecky že v motoru. Zajedu k benzině a koukám, koukám, nevím, jak kapotu otevřít. Mačkám různé páčky - auto troubí, bliká, rozsvítí, zhasne, podaří se mi otevřít nádrž, kterou se mi pro změnu nepodařilo otevřít minule, když jsem chtěla tankovat, sklopím sedačku. Nakonec se mi ten otevírací chvat povede. Těhotná očekáváním se nakloním nad motor. Že je to motor, poznám na první dobrou. Celý je to nějaký špinavý, přesně tak jsem si vždycky motor představovala. Chvilku se dívám, zklamaná, na první pohled závadu nevidím. Myslela jsem si, že na první pohled poznám, co odpadlo, stejně jako když se v pračce utrhne ramínko od podprsenky. Žádné ramínko nikde nevlaje, tak kapotu zase zaklapnu a cestuji dál. Domů nás i s novým pracovním stolem Fartfull (přeloženo - uprděný) přivezla odtahovka!
Vyprávěla mi kamarádka, jak jela z Ikey (prosím, zde si povšimněte, jak důležitou roli hraje Ikea v našich ženských životech) a říká si - to je divný, vzadu za mnou se to nějak mračí - ve zpětném zrcátku vidí tmu. Až doma zjistí, že tu tmu dělal její otevřený kufr. Jen tak tak, že koberec s názvem Hoven z auta cestou nevytrousila.
Před pár týdny mi dal muž nové auto. Pod volantem na palubní desce je velký, červeně svítící display. Mimo jiné ukazuje průměrnou rychlost, vzdálenost, kterou ještě ujedu s polprázdnou nádrží, ale také průměrnou a aktuální spotřebu. Statistikaaaa!
Jezdím denně 12 km do práce. Přes dvě vsi. Jakmile mi bylo auto slavnostně předáno, ukápla slza, když jsem viděla, že průměrná spotřeba je 3,9 l/ 100 km. Během týdne se mi ji podaří vytáhnout na 4,9. Mám prý těžkou nohu, říkali chlapi odborníci. Jak mám těžkou nohu mi chytrý, červeně svítící display umí ukázat. Plný plyn, pokud možno do kopce - spotřeba vyskočí do astronomických čísel. Pustím nohu, spotřeba klesá. Pokud plynový pedál jen tak lehce šolíchám, nefrčím sice po silnici druhé třídy plnou parou, ale jedu povolenou devadesátkou, aktuální spotřeba ujde. Před vsí nemusím zašlápnout brzdy, až skřípou, ale stačí v předstihu nohu z plynu sundat, dojet setrvačností a povolenou padesátkou ji projet. Zrovna tak u cedule konec obce není nutné sešlápnout plyn do země, až se kola protočí, zapískají a zakvílí, ale s citem pomalu přidávat.
Tak tohle mi display ukazuje, já se snažím tím řídit a spotřeba se ustálila na 4,4 l/100km.
Za mnou se občas udělá fronta a fakt nechci slyšet, jaká slova na moji adresu padají, ani vidět gesta, která ukazují, co jsem zač! Taky jsem to dělala, dokud jsem nezačala jezdit na spotřebu!
Zlí jazykové tvrdí, že mi to dlouho nevydrží.
S novým autem mám ještě další problém. Na parkovišti se mnou hraje na schovku. Vyjdu z obchodu a v místě, kde jsem zaparkovala, mé auto nestojí. Zpanikařím, kroutím hlavou jako šroubem, rozhlížím se kolem dokola, pak vytáhnu klíč a jen tak do éteru kliknu. Jeden úplně cizí vůz na mě zamrká a otevře mi svou náruč. Jsem asi úplně pitomá, protože se mi to stalo už tolikrát a já si pořád nemůžu zvyknout, že mám jinou barvu vozu.
Ale co! Nejdůležitější je pravidlo dojet bez nehody a tím se řídím. A proto si myslím, že i ženy za volant patří!
Zuzka Součková
Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.
Zuzka Součková
To nejlepší vymyslel muž aneb Genderově nevyvážený blog
Kreativní ženy nechť prominou, muži kreativní jsou. Ne že ne. My ženy umíme, děláme, makáme, dřeme bez nároku na odpočinek. Pak přijde muž, koukne, houkne, bouchne se v hruď a je hotový. Ano, stále existují takoví.
Zuzka Součková
Pane Kajínku, vy si z nás děláte legraci...
Civím v zácpě na D5 znuděná jak kalous ušatý v kleci Zoo, když mě rádio F1 nadzvedne ze sedačky. Kdybych zrovna nestála, auto by asi vzlétlo, jak jsem údivem sešlápla plyn. Jiří Kajínek bude kandidovat na prezidenta? Ten Kajínek?
Zuzka Součková
Věková diskriminace?
Jsem slušná baba, občas nerudná bába, ale taky babička. Tou jsem se stala, když se mi narodila vnučka. Ona se tedy nenarodila mně, ale mému synovi, vlastně spíš jeho ženě. Takže si myslím, že jsem věkově diskriminovaná.
Zuzka Součková
Život tady není pro starý aneb Nerozumím téhle době
Nejsem sice už žádný zajíček, ale pořád si o sobě nemyslím, že bych byla stará. Přesto se občas do mé mysli vkrádá pocit, že téhle době nerozumím a že se sem nehodím. Spousta věcí je pro mě nepochopitelná.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.