Milí čtenáři, chci se s vámi podělit o slastné stavy, které si navozuji každý den, tak základní potřebou, jakou je přijímání potravy.
Ne, nejde o knihu plnou lákavých gurmánských receptů a ještě lákavějších fotografií, nabádajících ke konzumaci nejroztodivnějších potravin v těch nejbláznivějších kombinacích. Chtěla bych milému čtenáři nabídnout inspiraci, jak každý den učinit z jídla oázu rozkoše, času, kdy hýčkáme smysly celého těla, tedy nejenom chuť, a přijímáme životodárnou energii, abychom mohli dál plni elánu kráčet životem. Také zde naleznete recept na to, jak si užívat gurmánských slastí a přitom nenosit velikost oděvů XXL. Teď si asi říkáte, že nabízet takový recept je pěkná drzost, protože kdyby skutečně existoval, tak by se už všichni podle něj řídili a nebylo by na světě tlouštíků a ani nemocí zažívacího ústrojí. Ale nenechte se mýlit! Naučit se tuto gurmánskou Kámasútru, denně ji dodržovat a pocítit tak její účinky na vlastním těle, vyžaduje od milého čtenáře velkou trpělivost, zpočátku i velké sebeovládání, nenechat se odradit prvními nezdary a hlavně, dát svému tělu čas.
Tím, že jste se začetli do prvních řádků, nastoupili jste cestu k poznání nebývalé rozkoše z jídla.
Gurmánská Kámasútra
Kapitola první – Nejsme odpadkové koše!
Pramenem každé rozkoše je láska. Stejné je to i s jídlem. Tím nemyslím pořekadlo, že láska prochází žaludkem. Nás bude zajímat jiný úhel pohledu. Nejde o to, abychom se zamilovali, a díky tomu se dobře nadlábli. Jde o zamilování se do vlastního těla! Milovat ho takové, jaké je! Ať je hubené či tlusté, malé nebo velké. Je to vaše - TĚLO! Domeček, ve kterém bydlíte, a o který se musíte starat, aby vám v něm bylo dobře. Ve skutečnosti je to velice jednoduché. Prostě nesmíme ubližovat svému domečku! Také jsem dlouhá léta trpěla sadomasochistickou mašinérií naší západní civilizace. Bičovala jsem se dlouhými hodinami v tělocvičně a nekonečnými dny hladu a odříkání. Nenáviděla jsem na své tělesné schránce - VŠECHNO! Časem jsem zjistila, že tímto způsobem umučím nejenom své tělo, ale hlavně už v něm nebude místo pro duši a bez duše se nedá žít. Podařilo se mi pochopit, že si jídlem neubližuji, ale buduji svůj domeček. A když budujete bydlení s láskou, tak je potom hezké, upravené, každý ho obdivuje, no zkrátka, náš domeček potom září široko daleko.
Láska k sobě je prvním krokem k dosažení gastronomického vrcholu, protože jenom ona nám zabrání, abychom se cpali okoralými, a i jinak nevábně vyhlížejícími zbytky z lednice či spíže, které jsme velmi výhodně zakoupili v akci, v některé ze sítí potravinových prodejen. Ovšem v nadměrném množství. Přece: „Nekup to, když je to tak levné!“ No a co teď? Teď to za každou cenu, těsně před koncem záruční doby,všechno musíme sníst, jinak by nebyl naplněn status lovce.Přece to nevyhodíme do popelnice! Vždyť to stálo tolik peněz! Raději to nacpeme do svého „domečku“. Ubližujeme tak tělu zevnitř i zvenčí, až na nás visejí dražší tukové převisy, než jsou zimní pneumatiky Michelin.Tudy cesta nevede! Mějme se rádi, a nedělejme ze sebe odpadkové koše úspěšných potravinových řetězců. Pokračování příště….
