Vážně o tom uvažuji, i když vím, že nejlepší kuřácká léta jsem už prošvihla. No považte: kuřák má samé výhody.
Zejména na svém pracovišti. Na rozdíl od chudáka nekuřáka se může kdykoliv zvednout a odejít na čerstvý vzduch, popřípadě na místo ke kouření vyhrazené. Tam se může směle družit s ostatními kolegy kuřáky. Má pádný důvod k opuštění kanceláře, je přece kuřák! No a nekuřák se celou pracovní dobu hrbí za stolem, ničí si páteř a zrak, snad jen ty plíce jsou na tom maličko líp, i když i to je sporné.
Kuřák přichází odpočinutý, nabitý energií a hlavně – a to je to podstatné – vědomostmi! Neboť vězte, vy, co nekouříte, lid kuřácký semele na svých kuřáckých deseti nebo kolika minutovkách všechno. Proberou se nejen mezilidské vztahy, politika, sport, co kde výhodně sehnat, jak se kde dobře nadlábnout, ale proberou se veškeré novinky pracovní! Takže nekuřák sice mezitím pilně (i když netvrdím, že s nadšením) pracuje za dva, nicméně neví NIC. Ani kdo s kým chodí, koho určitě vyhoděj, kdo povýší, jaké budou (budou – li vůbec) prémie, prostě nic. Navíc mu chudákovi nekuřákovi trnou nohy, bolí ho záda a o čerstvém vzduchu si může nechat zdát. Dřepí v kanclíku a kouká na pořád stejné ksichty, den za dnem, pořád, dokud ho nevyhodí nebo samou nudou neumře.
Jediným rozptýlením se zdá být pauza na oběd. Z jídla ovšem nekuřák nemá to pravé potěšení, jelikož z jídelny maže zase do kanceláře, na rozdíl od kuřáka, dopřávajícího si po obědě zaslouženou cigaretku v kruhu ostatních spřátelených kuřáků.
Navíc má nekuřák velice citlivé chuťové pohárky, takže odchází z oběda zhnusen, cože to zase do sebe narval za blaf. To kuřák, tomu je to jedno, ten má ty svoje pohárky zaplácnuté dehtem a může tudíž zbodnout cokoliv, aniž by mu to vzalo náladu a chuť na další z mnoha cigaret. Možná namítnete, že nekuřák má víc peněz, přece jenom nepropálí denně skoro stovku, za měsíc bratru tři tisíce. No jo, ale zase toho víc sní, když nemá ty pohárky tak zaneřáděné a jedinou jeho radostí je procházka do bufetu a zpátky.
Vážně přemýšlím, že se stanu na stará kolena kuřákem. Jediné, co mi v tom brání, je můj odpor ke kouření jako takovému, a to je potom těžké stát se kuřákem. Taky zakouřené prostory mi nedělají dobře. Ale život je plný překážek, nejsme tady na světě proto, abychom si žili jako v bavlnce, musíme překonávat života nástrahy a to by bylo, abych nepřekonala obyčejný odpor ke kouření, když jsou z toho jenom samé výhody! Taky bych potřebovala otupit ty moje zatracené chuťové pohárky, čím jsou starší, tím jsou mlsnější a vyžadují čím dál víc cukrů, tuků a jiného neřádstva, tělu nebezpečného; kam se hrabe dehet!
Už se vidím, jak sedím, nohu přes nohu, v ruce špičku s cigárem, dým se líně plazí kolem, halí mě do modravého oparu a tvoří zajímavé pozadí, sedím mezi ostatními inteligentními kuřáky a dozvídám se nejnovější informace ze světa i z domova. No jo, jen by mi muselo být tak o třicet míň, aby ten obrázek byl lákavý a ne odpudivý. Taky by ten dým nesměl tak smrdět…
No, ale stejně: kuřáci se mají!
