Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
a tentokrát se naše stálá partička rozšířila o tři nové členy. Srazili jsme se v rozpálených Pardubicích nejen my blogeři, ale taky hasiči a majitelé starých kočárků s podivným obsahem. V kočárcích totiž ležela miminka, co vypadala jako živá. Takoví zombíci... miminka se svými majiteli měla sraz jako my - v pardubickém pivovaru, který pivo nevaří, nýbrž dováží. Hasiči se srazili kousek dál.
Mezi námi, co spolu kamarádíme, je nejvíc zastoupena učitelská sekce. To máme: Helenu, Pavlu, Irenku, Dášu, a snad jsem žádnou učitelku nevynechala. Všechny se dostavily opálené, odpočinuté a plné elánu, na rozdíl od jarního srazu. Ostatní blogeři se živí různě, včetně několika zasloužilých rentiérů, které živí stát, a vypadají stejně na jaře i na podzim.
Po obědě v pivovaru jsme se volným krokem odebrali na kafe do famózní kavárny, a tam jsme setrvali prakticky až do pozdních odpoledních hodin. Přesunuli jsme se pak na zahrádku restaurace na náměstí, kde hrála kapela. Někteří z nás se jali i přes značné vedro křepčit, případně ploužit, podle repertoáru kapely.
Když kapela sbalila fidlátka, sbalili jsme se taky a odebrali se na večeři k Zelené žábě, a tam nejen povečeřeli, ale taky vydrželi do židlí (rozuměj do zavíračky).
V neděli jsme navštívili zámek. Někteří hloubkově, jiní povrchově. Nalezli jsme další úžasnou kavárničku a tam spočinuli v přátelském rozhovoru až do doby, kdy bylo nutno odebrat se na nádraží.
Pokud některý udivený čtenář kroutí hlavu, co to bylo za hospodsko kavárenský sraz s minimem kultury, pak vás musím ubezpečit, že v tom vedru se prostě nedalo dělat nic, než konzumovat chlazené nápoje ve stínu kaváren, restaurací a zahrádek.
Zde několik fotografií k dokreslení dalšího povedeného srazu nás, co spolu kamarádíme.
p.s. noví členové se řádně zařadili a osvědčili. Je s nimi sranda a vybrali jsme je dobře za svoje blogerské kámoše.
Pardubice nás přivítaly květinami
Miminkům vedro nevadilo, ale pohled na ně mi způsoboval mrazení...
Zato hasičům bylo vedro jako nám...
Zde nás máte v plné kráse v parádní kavárně
Z kavárny rovnou na taneční parket
Poslední foto Jaromírova ztraceného klobouku...
Jaromír strávil dlouhé dva měsíce v inkubátoru a dodnes si živě pamatuje, jak v něm ležel, což nám, co neznáme polohu v inkubátoru, názorně předvedl.
Názorná ukázka páva z pardubického zámku, kterak drží v zobáku půllitr a cigáro
Zde pávi in natura
a jejich luxusní bejvák
Poslední kavárnička před odjezdem. Zde jsme hodnotili končící, a domlouvali další sraz.
Penzion, kde jsme spali, měl taky moc hezkou zahrádku.
Další sraz už máme vymyšlený, bude na jaře a já se na něj už teď těším. Moji milí kamarádi, mám vás ráda!
Jo, a zač je v Pardubicích perník? Za osm kaček.
