Je to, jako když vylezete z vyhřáté postele rovnou do žluté inverzní mlhy, co se lepí na tělo a nedovolí vám nadechnout se. Návrat z lázní.
No, trochu přeháním, není to tak strašný, zvlášť když si vezmete ještě několik dnů oddychového času před nástupem do pracovního procesu.
Už je zdá se takovou pěknou tradicí, že kdykoliv se navrátím z náruče lázeňských van, masérských stolů a bazénu, čeká mě dům, v němž řádili řemeslníci a je jen na mně, abych po nich zametla stopy, a že těch stop je…
Vloni jsme budovali kuchyni, koupelnu, záchod a předsíň, a to zgruntu. Lázní mi bylo zapotřebí ku zotavení nejen těla, ale i duše, neb být tři čtvrtiny roku bez kuchyně, koupelny a záchodu poznamená i takovou celkem odolnou blondýnu, za jakou se považuji. Grilovat je bezva, ale grilovat od jara do podzimu trochu omrzí, natož pak koupání a mytí nádobí v lavoru, o chození na záchod jako ve středověku ani nemluvím. V lázních jsem se zotavila, abych nabrala síly opět čelit náporu řemeslníků a úklidu po nich.
Stejně tomu tak bylo i letos, i když to byla proti loňsku procházka růžovou zahrádkou. Letos jsme se vrhli v létě na obývák a na podzim na ložnici. Než jsem se odebrala na tři týdny do lázeňského azylu, musela jsem ložnici vyklidit. Uf…no a po návratu zpět jsem neměla kde hlavu složit, neb ložnice byla zcela prázdná. I vykasala jsem si rukávy a jala se drhnout podlahu, postele, skříně, klepat matrace…zde musím objektivně přiznat, že manžel tady přiložil ruku ku společnému dílu, mlátil do matrací hlava nehlava, což napomohlo ke zklidnění jeho italské nátury, takže jsme celkem bez úhony nakonec zprovoznili ložnici natolik, že se v ní dalo spát. Pro klid u rodinného krbu jsem ještě stihla navařit několikero vybraných lahůdek. Okna jsem si ponechala na druhý den, taky dost otravná práce.
Ložnice se jeví být vskutku krásnou, což mi způsobuje dilema. Zvířátka hodlají s námi sdílet ten malebný prostor, ale já jsem tentokrát neoblomná. Během rekonstrukce v ní dělaly naše kočky i fenka společnost řemeslníkovi, leč ode dneška je jim tento prostor zapovězen. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím.
Nostalgické vzpomínky na svůj lázeňský pobyt jsem zasunula do pozadí a jsem zase připravena čelit drsnému života běhu, jenž si ovšem umím zpříjemnit kupříkladu sborovým zpěvem, psaním blogu a chovem domácích zvířátek. Život je krásný, i když to někdy tak nevypadá.
