…pravil pan primář a ten tomu rozumí. Lázně si můj krček rozhodopádně zaslouží a vzhledem k tomu, že k bídnému krčku patřím i já, zasloužím si lázně jakbysmet.
Pan primář v lázních si mě důkladně prohlédl, pronesl výše zmíněnou větu a hned po ní se mě optal, co mi vloni pomohlo a co by se mi líbilo. V tom mám naprosto jasno! Masáže, bazén, koupele…krása! A aby se neřeklo, tak sem tam nějaký to cvičeníčko a plyn. Plynu jsem se vloni obávala, leč zbytečně. Nic to není a navíc to fakt pomáhá. Takže i plyn jsem zmínila.
Od pana primáře jsem si to namířila přímo do vířivky a pak na masáž. Krása…co vám budu vyprávět. Lepší uvítání v lázních ani nemohlo být.
Druhý můj lázeňský den mě čekala hned po snídani slatina. To vám plácnou na místo k tomu určené flák horkého bahna, zabalí vás jako kuklu a vy jen tak ležíte a to bahno, ta slatina, prostupuje tělem a koná zázraky. Paní slatinová vedoucí mě krásně zabalila, zapnula budíček a věnovala se dalším zájemkyním o proslulou mšenskou slatinu. Moje bederní oblast si libovala a já s ní. Zavřené oči, vzdálený šum relaxační hudby, občas tlumený hovor zabalených dam a paní slatinné vedoucí. Moje dávka bahna se postupně měnila z horké na teplou, ležím, přemýšlím, ležím…kolem mě jsou dávno jiné dámy a já furt ležím.
„Nejsem tady tak trochu zapomenutá?“ špitla jsem, když kolem mě prošla paní slatinová.
„Šmarja, no jo!“ mrkla se na můj dávno vyzvoněný budíček a dodala, že jsem si aspoň pěkně poležela, s čímž jsem mohla jen vřele souhlasit a ostatní nezapomenuté dámy mi záviděly. Po slatině jsem se naložila do vany a vanová paní vedoucí mi pustila bublinky. Taky paráda! To si tak ležíte ve vaně, po krk ponořeni do proslulé mšenské vody, ta kolem vás bublá a koná zázraky. Zavřené oči, šum bublající vody, ležím, přemýšlím…kolem mě jsou dávno jiné dámy a já furt ležím. Voda vychládá, tak trochu i uniká, jak jí je míň, tak bubliny cákají vysoko převysoko! Oni mě zapomněli i ve vaně! Ten druhý den jsem si v lázních užila dvojnásobně, ale mně to vůbec nevadilo, ba naopak. Bezva to bylo!
