- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„Akorát jsem si lehl. Minutu předtím, než jsi přišla,“ praví pan Zajíc pokaždé (pokaždé!) když se vrátím znavená z práce.
To je takhle furt. On má totiž můj manžel pracovní dobu na směny, takže se mu střídá odpolední a ranní a volno, pořád dokola. Když má ranní, je doma o tři hodiny dřív než já, páč jeho ranní šichta začíná v pět ráno a moje v devět. No, a když má volno, tak se doma fláká celý den, to dá rozum. On sice tvrdí, že maká a lehá si zrovínka v ten moment, kdy já vstupuju do dveří. Vteřinu předtím prý zapíná televizi, přikrejvá se červenou dekou a naskládá na sebe náš zvěřinec. Do té doby prý pilně (haha) pracuje a zvelebuje nejen interiér, ale i exteriér našeho zaječího bejvání, až je z toho celej zmoženej.
Takže já vstupuju do dveří, naleznu pana Zajíce na gauči pod červenou dekou, telka modře svítí, Besinka a kočky jsou malebně naskládané na vzdouvající se červené dece a nad tím celým zátiším se klene duha.
Ledva tedy vkročím, vyslechnu výše zmíněnou větu, odložím tašku a zuju si boty, následuje pokaždé (pokaždé!) další závažné prohlášení:
„Dal bych si kafe. A něco ke kafi.“
No tak já jdu, uvařím kafe, ukrojím štrúdl, donesu do obýváku. Pan Zajíc šetrně sundá zvěřinec a posadí se.
Já klesnu do křesla, na gauči už není pro samou zvěř místo, dám si taky kafe a nabírám síly na umytí nádobí, vyžehlení prádla, uvaření dlabance na večeři, upečení buchty ke kafi na příští den a v duchu vzdychám nad nespravedlností, co vládne v zaječí domácnosti.
Protože občas se totiž stane, že já jsem doma a pan Zajíc v práci. To bývá zpravidla jednou za tři týdny, kdy je manžel v práci o víkendu. Jsem opuštěná, ale spokojená. Jsem ráda doma sama. Sice jenom uklízím a vařím a starám se příkladně o domácnost, jenže nikdo do mé bohulibé činnosti nezasahuje radami a povely. Když se blíží večer a s ním i návrat manželův, je všechno hotovo a já jsem oprávněně znavená.
A zde nastává ta nespravedlnost. Ledva vkročí manžel do dveří, odloží tašku a zuje boty, zhluboka vzdychne, aby tím dal najevo, že se vrací zcela vyčerpán z pole role, ruce má až dole.
Civilní oděv vymění za domácí, usedne na gauč, přikreje se červenou dekou a vyžaduje kafe a něco sladkýho k němu. A taky něco k večeři a pivo a oříšky a zmrzku a já nosím žádané a kmitám.
„Jak je to možný, že když jsem já v práci a ty doma, vařím kafe a obskakuju já, a když ty seš v práci, vařím kafe a obskakuju taky já,“ jsem si tuhle povzdychla.
„To si musíš umět zařídit,“ odvětil blahosklonně pan Zajíc.
No jo. Mně nevadí vaření kafe a obskakování a nošení proviantu sladkého i slaného, ale genderově vyvážený to teda není. Jenže to je asi tak všechno, co s tím nadělám, že to hodím do blogu. Prostě jsem si to nezařídila.
Konec hlášení.
Jo a kde že je to tajemství? Přece v tom, co můj zákonitý manžel vlastně celej den doma dělá!
Další články autora |
Nejdek, okres Karlovy Vary
3 099 000 Kč