Mojí mamince by bylo 26. ledna sto let. Na Hromnice 2. února by slavila svátek, přestože se jmenovala Marie.
Když se totiž před těmi sto lety narodila, v kalendáři byl svátek Marií právě 2. února.
Maminka se narodila jako prostřední dítě – měla starší sestru Vlastu a mladšího bratra Jirku. Maminka se narodila hodně malinká, dávali ji prý v krabici na pec, aby jí nebyla zima.
S maminkou, tatínkem, babičkou a dvěma sourozenci bydlela v malém dělnickém domku v České Třebové v části zvané Parník.
Maminka maminky pracovala jako dělnice v textilní továrně Perla a její tatínek na dráze jako zámečník. Na tehdejší poměry byli oba rodiče velmi sečtělí, měli slušně vybavenou knihovnu a tatínek byl – kromě toho, že všechno uměl vyrobit i spravit – taky vášnivým divadelním ochotníkem a muzikantem.
Maminka byla krásná. Dokonce začala studovat v Brně konzervatoř, ale pak se zamilovala a její budoucí první manžel si nepřál, aby se z maminky stala herečka. Celý život ji pak mrzelo, že studia nedokončila.
Moje sestra Lenka šla v jejích šlépějích a herečkou se stala.
Můj tatínek byl maminčiným druhým manželem. Když jsem se jim narodila, bylo mamince na tehdejší dobu dost let- třicet osm. Dnes by to nebylo nic divného, stejně jako to, že tatínek byl o šest let mladší než maminka.
Bydleli jsme sice na maloměstě, ale maminka měla noblesu dámy velkého města. Když šli spolu s tatínkem, vždycky se vedli za ruku, maminka byla malá, táta vysoký. Pokaždé když táta odcházel nebo přišel domů, dal mamince pusu. Nikdy si neříkali jménem – tatínek mamince říkal Ovečko a maminka tatínkovi kupodivu taky tak. Ovečko.
Pro mě je datum 2. února smutné. Táta ten den v roce 1997zemřel.
Maminka zemřela 11. srpna 1993. Na můj svátek…
Maminka…
