Listopad je profláknutej měsíc. Listí spadne, ať chce nebo nechce, občas se zjeví mrazy, dny jsou zatraceně krátké, meze studené, zkrátka není žádná záruka, že počasí bude příznivé.
Počasí pro vážnou známost; jasná věc. Jenže když jste v lázních jako já, kde to zrovna neoplývá vhodnými adepty, je každá rada drahá. Vloni byl můj lázeňský listopad jak malovaný, počasí vlídné, sluníčko v rámci možností, i kamarádi lázeňští se našli, s nimiž bylo lze pohovořit nad vínkem v místní proslulé Dvoraně.
Letos je listopad jiný. Prší, mrazíky už taky byly na pořadu dne, kamarádi lázeňští se nevyskytují. Leč já nezoufám! Letos se to tu jen hemží kamarádkami, a to je taky bezva. Vloni jsem o spřízněnou duši ženského pohlaví nezavadila, zato letos je tomu zcela opačně.
První týden se v lázních vyskytovaly především učitelky. Čtyřicet jich tady bylo z Kladna. Nevím, jak to vypadalo na kladenských základkách, když byly všechny učitelky ve Mšeném, ale tipovala bych, že tam bylo zaručeně ticho. Učitelky z Kladna byly slyšitelné všude, i v prostorách, určených ku relaxaci, jako je například odpočívárna. Připadala jsem si jako ve škole. Nicméně mi to vůbec nevadilo, učitelky vnesly do vznešených prostor lázeňských příjemný vzruch, asi jako o přestávce ve škole, jen se tedy mezi sebou nepraly.
I moje první lázeňská kamarádka Jarka je učitelkou, leč učitelkou na zaslouženém odpočinku. Přijela sólo na rozdíl od kladenských kolegyň, a už její cesta do lázní byla velmi dramatická, neboť se po cestě stala přímou účastnicí dopravní nehody, a tudíž se do lázní dostavila místo dopoledne až v pozdních hodinách, prakticky až před večeří. Zde narazila na mne, a byl to dobrý náraz. Celý týden jsme probíraly život sakumpikum a když Jarka odjela, objevila se Eva. Ta není učitelka, ale povídavá je jako ty z Kladna. Roztomilá, ukecaná, vtipná, prostě ideální parťák do lázní. Pak tu máme Jitku a Jitku, mladé, krásné, veselé. No a Fanynku! Ta mi řekla hned první den, že jsem sluníčko a pampeliška, a tak roztomilou babičku abyste pohledali. Půjčila mi knížku a vyprávěla mi o svém milovaném Kounově a jeho tajuplných kamenech.
My holky, co to máme přes pojišťovnu, se zdravíme, dáme řeč, a i když je všechny neznám jménem, je to prostě jiné než vloni. Letos se holky v lázních urodily. Jen ti šviháci jsou asi v jiných lázních.
Můj poslední lázeňský víkend byl ubrečený, ale mně to nevadilo. I v dešti se dá chodit lesem a o to je pak příjemnější vrátit se do vlídné náruče lázeňské; stejně příjemné, jakou je náruč adepta na vážnou známost. No…skoro stejně…
Kdysi jsem napsala vědecké pojednání na téma Počasí pro vážnou známost a i dnes, kdy by psa natož blondýnu nevyhnal, je to téma aktuální:
http://zajicova.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=283162&bk=44643
