Narodila jsem se v dobrým měsíci. Květen je všeobecně vnímaný jako měsíc nejkrásnější, a hlavně je to měsíc lásky. Teoreticky by se mělo narodit nejvíc dětí v lednu, ale čertví jak to je.
Dlouhé zimní večery hrají svou roli a v létě se zas nemusíme zdržovat šněrováním zimní obuvi. Ovšem zde musím podotknout, že dnes je narozdíl od dob mého divokého mládí obtížnější, ba skoro nemožné použít rozkvetlou louku coby milostné lože, neb na tomto loži lze chytit klíště s pravděpodobností prakticky stoprocentní.
Letošní květen se mi zatím moc líbí. Konečně začalo pršet, a jak se zdá, i lásce se daří, kam se jen kouknu. Narozeniny uprostřed máje mají výhodu taky pro gratulanty. Kytky rostou všude, nemusíte za ně utrácet, stačí vylézt na zahradu, nebo do parku. Kradený kytky mají zvláštní kouzlo.
Když mi bylo skoro sedmnáct, zamilovala jsem se přesně na Prvního máje do spolužáka Jirky, a nejlepší na tom všem bylo, že on do mě taky. Nejdřív jsme museli absolvovat průvod, ale pak jsme se spolu vypařili jen my dva. Zanechali jsme kamarády svému osudu, jenž byl předem daný. Ostatní se totiž odebrali na proslulý třebovský vrch Křižák, aby tam společně vypili láhev rybízáku a vykouřili startky.
Jirka mě zavedl jinam. Seděli jsme na trávě u lesa, klíště veškeré žádné, a rande to bylo moc romantické, tak jak má v máji být. Rozhodně nehrozilo, že bych ten rok uschla. Jirka mě doprovodil až před dům. Loučili jsme se vroucně, jako bychom se neměli druhý den sejít v jedné třídě. Doma jako vždycky tatínek věděl, že se jeho nezdárná mladší dcera líbala u lesa. Tamtamy maloměsta byly bdělé.
Planula jsem láskou. Planula jsem ovšem i ráno. Když jsem se podívala do zrcadla, důvod mého planutí byl nasnadě. Celé odpoledne až do západu slunce jsem seděla právě na tom slunci, ovšem jen jaksi jednostranně. Plála mi půlka obličeje, jedna ruka a jedna noha. Vypadala jsem jako polomáčená sušenka.
Uplynula řada let, Prvních májů jsem zažila nespočet, ovšem ten, který způsobil, že jsem se zamilovala a začala chodit se svým v pořadí druhým klukem, ten si pamatuji jako dnes.
Letos se mi První máj taky moc líbil. To ovšem jako informace musí čtenářstvu stačit, neb tajemství je o to sladší, když zůstane zachováno.
Možná za deset, dvacet let napíšu blog o letošním Prvním máji. Buďte trpěliví, neb trpělivost přináší jak známo růže, a ty zákonitě k jaru i lásce patří.
Přeju sobě i všem lidem nejen ten světový mír, ale taky lásku. Láska je vůbec to nejlepší, co jsme si my lidi mohli vymyslet.
Fotky jsou jako vždycky moje :-)
