Je to zvláštní. Když jsme malí, čas se táhne a my toužíme být konečně větší, starší, dospělí. Abychom mohli chodit pozdě spát a nemuseli si čistit zuby, když se nám nechce.
Mít peníze a utrácet je, mluvit sprostě, když se nám chce, konečně žít na plný pecky, jak žijí jen dospělí.
Pak začneme chodit do školy. Čas se pořád táhne, jen je rozdělený na nekonečných školních deset měsíců a dva měsíce prázdnin, co utečou jako voda…
Všichni to známe, všichni jsme si tím prošli. A než se nadějeme, jsme dospělí a prázdniny jsou fuč. Chodíme o práce a dovolená už nikdy nebude jako ty dva měsíce prázdnin.
Letos jsem se dočkala. Mám prázdniny, dokonce o kus delší, než jsou ty školní. Náš magazín Sama doma skončil začátkem června a začínáme v září. Prázdniny… zatím je trávím všelijak, někdy je to moc hezký, jindy ne. Záleží na okolnostech. Zde přináším pár prázdninových střípků:
Hned na začátku prázdnin jsme se my, co zpíváme v televizním sboru, vypravili na Filmový festival v Karlových Varech. Cesta tam byla dobrodružná. No, spíš horká. Našemu malému autobusu nefungovala klimatizace, zato topení topilo. Do Varů jsme přijeli pořádně nažhavení. Na pódiu jsme vystřídali Pata a Mata, jak je patrné z fotky.
Na střeše Televizního domu jsme natáčeli klip. Jen malý kousek a na playback, ale nažhavení jsme byli značně, neboť vedro bylo všude, nejen v autobusu.
Naštěstí jsme se mohli rozezpívat v blízkém kostele, kde bylo moc příjemně. Vážně jsme uvažovali, že posluchače pozveme sem...
Po koncertu nás čekalo příjemné překvapení. Jedna z posluchaček nás všechny pozvala do své vinárny na skvělé víno.
To je ona, dáma v bílem.
Začátkem července jsme se vypravili s panem Zajícem a Besinkou hádejte kam? Ano, správně, do Mělníka, tam kde se stýká proud řeky Labe s Vltavou
Kdo zná, ten ví, že tohle ještě není soutok,
ale tohle je soutok!
A tohle je Besinka
Pak jsem se sama vydala omrknout impresionisty, protože jsou prostě skvělí a když je máme takhle blízko, bylo by škoda je propásnout. Zde jsou, sice ne všichni, ale jako nabídka to stačí, abyste i vy dostali chuť se podívat.
Kromě vystavených skvostů si mohli návštěvníci vyzkoušet sestavit si zátiší a taky ho patřičně impresionisticky nasvítit.
Zde moje impresionistické dílko
a zde ještě jedno
Z výstavy jsem si to zamířila rovnou do Café Louvre, kam jinam přece...
Po impresionistech jsem zatoužila po něčem animálním. Šla jsem do zoo. V metru jsem potkala psa.
Narozdíl od psa se medvěd přede mnou styděl. A nejen medvěd, ale taky moje oblíbené vydry. Ty jsem ani očičkem nespatřila...
Nevím, jak se tohle zvířátko jmenuje, ale rozhodně se nestydělo...
ani tahle ještěrka se nestyděla
natožpak surikata
žirafa byla ve střehu
narozdíl od těchhle dvou
Takzvané Gočárovy domy. V nich je nejen kavárna, ale taky v nich bydlí pavouci, jeden větší a chlupatější než druhý.
Kromě pavouků mě zaujalo i tohle literární dílo.
Na konci exkurze po zoologické zahradě jsem zaváhala, jestli nemám zakončit prohlídku návštěvou výstavy.
V půlce července jsem šla na rande s Terezkou, mou milovanou dcerou. Když jsem prošla Františkánskou zahradou, překvapila mě mnohohlavá fronta, táhnoucí se od prodejny Supraphon Musicpoint, přes Jungmannovo náměstí, ulici Jungmannovu až do Palackého ulice. Prodávali tam eurobankovky s Karlem Gottem, představte si. Lidi tam prý stáli dva dny...
Než jsem došla k Národnímu divadlu, začalo pršet. Pak lilo jako z konve. Do kavárny jsem dorazila kompletně promočená...
...a tam na mě čekala Terezka
Z kavárny jsme to vzaly po náplavce.
Petra
Pavla
a Matylda
Od nábřeží jsme to střihly důvěrně známými uličkami, například kolem téhle rotundy jsme léta chodili, protože jsme bydleli hned za rohem. Ulice Karolíny Světlé.
Pozvala jsem Terezku na Střechu Lucerny. Na Silvestra jsem tam zpívala Rybovku a od té doby patří Střecha Lucerny k mým nejoblíbenějším místům.
Ze Střechy Lucerny jsme pokračovaly centrem až do Soukenické ulice. Tam bydlí Terezčin otec. Rozloučila jsem se a pokračovala na Florenc. Ovšem Petrské náměstí jsem si musela vyfotit, protože je moc pěkné, a stejně tak i přilehlé okolí.
Dál už jsem nefotila. Spěchala jsem na autobus a zpátky do reality. Domů...
fotky jsou všechny moje
