Letošní léto je žhavé a leckde i v leckom vzplály ohně. Někdy po požáru zbývá popel, jindy ještě oheň doutná a čeká na svoji chvíli, aby se zase rozhořel. Stačí malá jiskra a jste zase v žáru.
Konec léta je pro mnohé z nás jednou jistotou. My, co víme a co známe ten oheň v srdci i duši, odjíždíme do Liberce na Bohemia cantat. Ano, to je nejkrásnější závěr léta, jaký si lze představit…
Liberec je pro mě symbolem nejen hudby a přátelství, ale taky života. Když jsem se poprvé před osmi lety ocitla mezi stovkami zpívajících kamarádů a uprostřed všech tónů, měla jsem před sebou těžký zápas. Zápas o život. Bohemka mi ho pomohla vybojovat, a já jí to nezapomenu. Nikdy nezapomenu.
Jela jsem do Liberce a v srdci nesla nejen naději a radost, ale taky touhu. Zpívat. Zpívat v ateliéru s Vítkem Novotným a hudbou Jury Pavlici. Protože kdo poslouchá tóny a slova jeho písní, ten jim propadne, a možnost zpívat po jeho boku je nejvíc. Tolik žáru a tolik touhy…
…až se budeš bát, lehni si do trávy, abys neviděl nic než nebe…
Ve čtvrtek se nás sešlo v ateliéru hodně, co chtěli zažít ten žár a touhu a lásku s hudbou Hradišťanu, a Vítkem, co nám k ní ukázal cestu. Sedíte a kolem vás je tolik, tolik hudby a citu. A vy se nesete v tom silném proudu a nebojíte se…
…a když se přesto budeš bát, nezapomeň, nezapomeň zpívat, to aby tě andělé našli…
Byli jsme výjimeční. Jako jediný ateliér jsme zpívali už v pátek. Tři písně jsme zpívali s Jurou Pavlicou a Hradišťanem. Pro všechny, co seděli pod námi v sále, jsme mohli předat sílu lásky a touhy a žáru v srdci.
…haleluja, jen nebe nad hlavou mám…
Všechno se lépe dá unést, když zpíváte. Jen někdy to zabolí a stesk po dávných i těch nedávných láskách je tak silný, tak silný…stojíte a zpíváte s ostatními a duše je bolavá. Stýská se po lásce, co odplynula a co už nepřijde, už není čas. Jen ty tóny jsou s vámi. Všechno se dá lépe unést, když zpíváte…
…voda má, voda má popelem posypané vlasy…
Byli jsme výjimeční. Jako jediný ateliér jsme zpívali na zkoušce v sobotu dopoledne s Jurou Pavlicou. Přišel za námi a to bylo…silné to bylo. Nejsilnější. Nejen hudba, ale i jeho slova, jeho přítomnost.
V sobotu večer jsme zpívali v kostele. Nejsem věřící, ale kostely mám ráda. Ctím jejich důstojnost a cítím v nich pokoru, vnímám sílu všech, co do nich kdy vstoupili.
…lásko, milá lásko, kde ťa lidé berú, v zahradách nerosteš, v poli ťa nesejú…
My jsme do posvátných prostor vnesli hudbu Hradišťanu. Tóny se nesly vysoko ke klenbě a zalily všechny, co poslouchali, i nás, co jsme zpívali.
…poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, to není pevné…
Poslední list mě zasáhl nejvíc. Nemůžete neslyšet tu pravdu, nemůžete ji přeslechnout, nemůžete ji zapomenout.
…list nemusí tě, Bože, prosit o nic, dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já, ale co já…
Po koncertu se můžete opít, nebo taky ne. Můžete co chcete na společném večeru. Tančit, pít, zpívat. Jen v srdci pořád zní ta naléhavá slova…
…bývá nám ticho, jako dětem zima…a dlouho budeme se ještě vymlouvat, jak dlouho budeme se ještě vymlouvat…
Neděle je společnou oslavou hudby všech ateliérů. Oslavou, ale taky koncem 25. ročníku Bohemky. Je to vrchol a konec. Zpíváme a mně je teskno. Smutno mi je po dávných i nedávných láskách, po lásce, co už možná nikdy nepřijde.
…požáry ze čtyř stran, hoří léto…
Zároveň je tu naděje. Hudbu nelze umlčet, nejde ji zahodit, nemůže zmizet ze světa a ze srdcí.
…omamně kvetou akátové háje, zelená duše vína doutná na vinicích, krvácí vlčí máky v obilí…
Naděje je silnější než strach. Mně přinesl naději Vítek a jeho doprovod krásnou muzikou Hradišťanu, a já vím, že bych za zpíváním s ním šla světa kraj. Jedno vím ale určitě. Za rok znovu na Bohemia cantat v Liberci!
…a když se přesto budeš bát, nezapomeň, nezapomeň zpívat, to aby tě andělé našli…
tahle moje básnička se, myslím, k letošnímu způsobu léta i letošní Bohemce docela hodí...
