Kdo z vás někdy dostal šupu elektrickým proudem, ten ví, že se to taky nemusí obejít bez následků. Zákeřný útok pana Zajíce jsem nejen přežila, ale ani následky nejsou nikterak patrné.
Tři dny v nádherném Svatém Janu pod Skalou spolu s kamarády, to je bezva začátek jara, přestože nám zrovna přetočili zimní čas na letní, čímž nás uvedli ve zmatek, protože ve Svatém Janu není žádnej signál.
Tohle je malinká vesnička Svatý Jan pod Skalou, jedno z nejkrásnějších míst nejen ve Středočeském kraji. Cílem našeho soustředění se stala Svatojánská kolej pedagogické školy, na fotce v pozadí, přilepená na kostel. Račte vstoupit.
Schodů jsme museli zdolat hodně. Původně benediktínský klášter, pak tábor nucených prací, kriminál a potom teprve kolej. Ze zdí na vás dýchá utrpení, bolest, ale i naděje a mír. Zvláštní místo...
Měli jsme trošku problém s orientací v té spleti chodeb, ale nakonec se nikdo neztratil. Některý okna zdobily kytky, některý jsme si vyzdobili sami.
Nejen okna, ale i zdi chodeb byly vyzdobené. Má pravdu, Anežka...
Je načase mrknout se ven. Nejdřív z okna na nádvoří,
pak na ulici a vyrazit na výlet.
už jsme před kolejí a chrámem sv. Jana.
Tohle je poustevník Ivan, co bydlel v místní jeskyni.
Nejen poutníka, ale i léčivou vodu zde mají
Tam na tu skálu vylezeme.
Zde je potřeba se rozhlédnout, nadechnout a odpočinout před velkým výstupem.
A zde je prosím celý Svatý Jan pod Skalou jako na dlani. Stálo to za to vylézt nahoru...
Na zpáteční cestě jsme si dali zasloužený pivo v místní hospodě a hotelu Obecná škola
Vidíte? Až tam nahoře jsme byli!
Dole je to ale taky moc pěkný a je na co koukat.
Abyste věřili, že jsem tam byla, tak nejen jedno selfíčko, ale hned dvě!
všechny fotky jsou jasně že moje :-)
