Tak s touhle okřídlenou hláškou z kultovního filmu Světáci souhlasím. Jenže my to máme trochu jinak. Když na Mácháč, tak jedině tehdy, když tam nejsou lidi!
V dnešní době můžeme ještě pořád cestovat do zahraničí, co hrdlo ráčí, a to my s panem Zajícem rádi. Ovšem stejně jako nemůžete každý den jíst bifteky, tak se nedá každou chvíli lítat po světě. Biftek si dopřejete jednou za čas a sem tam máte chuť na obyčejnou topinku, nebo - jako v mém případě - na chleba se sádlem.
Takže my sice rádi cestujeme po světě, ale ve všední dny, potažmo víkendy, se rádi couráme po vlastech českých.
Naším oblíbeným výletem je Mácháč. Ale pozor! Mácháč zásadně v době, kdy tam nejsou lidi. Takže v zimě, na podzim, na jaře a v létě když prší. Jednou na jaře jsme se sekli – ten den, kdy jsme se rozhodli k výletu, se takto rozhodlo půl republiky. Na Mácháči zahajovali sezónu.
Minulý víkend se konečně zatáhlo a začalo pršet. I vyrazili jsme na výlet. V tom vedru, co předcházelo deštivý víkend, se nedalo jet nikam, natož na Mácháč.
Nejdřív jsme to vzali do Litoměřic. Tam my musíme, protože tam mají nejlepší chlebíčky, a ty si můj hlodavec…pardon…hladovec nenechá ujít.
Posilněni chlebíčky, které jsme nejen ochutnali, ale i krabici jich domů naložili na horší časy, vyrazili jsme směrem ke Starým Splavům. Jenže mezi Litoměřicemi a Mácháčem je vesnička Kravaře, a tam zase v hospodě U Doušů dělají ty nejlepší kančí řízky, na sádle smažené! Tak jsme to vzali přes ty řízky.
Ve Starých Splavech naštěstí není žádné nám známé kulinářské lákadlo, protože pana Zajíce by to dozajista svedlo k obžerství a já bych byla nucena mu sekundovat.
Pršelo. Ne sice moc, ale přece dost na to, aby pláže a celé okolí bylo lidu prosté. Krásně jsme se prošli a pokračovali do Doks. Tam už pršelo víc, ale nás to neodradilo. Mácháč patřil jenom nám, labutím a kachnám.
Z Mácháče jsme to vzali přes Kokořín do Mšena. Tam totiž mají krásné koupaliště, tedy správně Městské lázně. Tam sice pár lidí bylo, ale byli to milovníci country. V Městských lázních Mšeno totiž zorganizovali country zábavu. Bylo mi pořadatelů líto, protože se strefili do jediné soboty široko daleko, kdy pršelo.
Z výletu jsme se sice vrátili lehce provlhlí, leč spokojení. Nemuseli jsme totiž po dlouhé době zalejvat zahradu, a tak jsme si mohli řádně vychutnat ty chlebíčky.
Dnes ráno jsem vlezla na váhu a zděsila jsem se. Dietu budu držet! Tak jsem se skálopevně rozhodla, leč po návratu domů z práce jsem objevila v troubě – hádejte co? No kachnu! Jak nechám pana Zajíce chvíli v kuchyni samotného, hned něco vyvede. Skoro pokaždé je to kachna.
