Na sportku a losy se nedá spolehnout, tam mi pšenka nekvete. Ovšem někdy se stačí koukat pod nohy. Nebo na televizi.
Určitě nejsem jediná, kdo žije od výplaty k výplatě. Každého jedenáctého mi na účet přistane obnos, jenž by teda mohl být mnohem vyšší, to je jasný. Ani se tam chudák neohřeje a už je ho půlka. To víte, hypotéka…pak zaplatím povinné platby – elektřinu a tak, no a zbytek už nestojí za zmínku. Pořád dokola.
Jenže občas si potřebuju vyrazit do světa. Jet s mými kamarády na výlet. A cestu zaplatit. Nějak jsem to dala dohromady, ale na účtu mi nezbylo nic.
Šla jsem ráno před odjezdem naposledy do práce, přemýšlela jsem, za co si koupím svačinu na cestu, jdu, koukám smutně, hlavu dramaticky sklopenou – a co nevidím! Přede mnou na cestičce leží složený papírek. Normálně tam ležela tisícovka! Fakt! Nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Kdo by taky strašil venku v půl sedmý ráno, že jo. Tak jsem si tu tisícovku pěkně narovnala a hned jsem věděla, za co si pořídím svačinu na cestu!
Vyprávěla jsem o svém štěstí v práci kolegovi Kamilovi. Ten se zasmál a pravil, že i on měl takové štěstí. Jen nemusel koukat pod nohy, ale na televizi.
Kamil na chalupě budoval. Měl k ruce zedníka a spolu s ním stavěl a rekonstruoval. No a jak tak staví, kope a buduje, uklouzla mu noha a Kamil si zlomil kotník. Bylo po budování. Sanitka ho odvezla na Bulovku, tam mu kotník sešroubovali a musel zůstat v posteli. Kamil smutně ležel, sešroubovanou nohu na peřině a přemýšlel, jak to všechno zvládnout. No co, říkal si, stejně mi docházejí peníze, tak tu rekonstrukci odložím.
Kotník mu ale nedal spát. Naštěstí měl v nemocničním pokoji televizi. Pustil si ji hned to první bezesné ráno a koukal na nějaký soutěžní pořad na Nově. V soutěži padla otázka, Kamil znal odpověď, i poslal esemesku na inzerované číslo. Vzápětí přišla sestřička, šoupla mu do pusy teploměr a Kamil na soutěž zapomněl. Když mu přišla esemeska, že vyhrál 100 000 korun, málem si k tomu zlomenému kotníku přivodil infarkt. Fakt. Kamil vyhrál 100 000 a rázem bylo po problému. Když ho pustili z nemocnice, měl to už vymyšlené. Za výhru mu firma dodělala rekonstrukci a ještě zbylo na bazén! Jen chybělo na úpravy kolem.
Za rok šel Kamil znovu do nemocnice. Tentokrát mu měli z kotníku vytáhnout šrouby. Kamil se zákroku trochu bál. Nemohl v noci spát, a tak si zase k ránu pustil televizi. Novu. A zase tam běžela soutěž. Kamil zase znal odpověď. Zase poslal esemesku. No a zase vyhrál! Ne už 100, ale jen 30 tisícovek. Bylo na úpravy kolem bazénu. No uznejte, že za takových podmínek je zlomený kotník příjemná záležitost!
Poučení na závěr? Žádné. Dívám se cestou do práce pod nohy, ale na televizi brzo ráno se nekoukám. To je příliš velká oběť, tedy pokud zrovna neležíte se zlomeným kotníkem v nemocnici…
