Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zaměstnavatelé organizují večírky pro zaměstnance, na nichž utratí prachy, které by jinak propadly… no prostě znáte to; vánoce a blížící se nový rok nás všechny tak nějak zasáhnou, a my se vespolek družíme.
Jako každý rok i já jsem účastníkem takových večírků. Několik jich mám za sebou, některé mě ještě čekají.
Večírky mají mnoho společného, ale jsou i takové, které jsou zvláštní nejen účastí, ale taky náplní.
Kupříkladu ty, kde se sejdou zpěváci napříč pěveckým spektrem, aby si zazpívali pod širým nebem, ano, tušíte správně: slavnou Rybovku. Je to velká radost a veliká krása nejen pro posluchače, ale především pro nás zpěváky a muzikanty. V Praze je několik míst, kde se Rybovka zpívá. Já chodím 17. prosince do Letenských sadů, 23. prosince na Kampu, na Silvestra a případně na Nový rok na Střechu Lucerny (vloni byla střecha Domu Radost). To ovšem nejsou večírky v pravém slova smyslu, to jsou setkání spřízněných duší.
Organizované předvánoční večírky v zaměstnání mě buď míjely, nebo si na ně nevzpomínám, zato ty ilegální, ty mám uložené dost dobře.
Čím jsem starší, tím jsou večírky klidnější. Už nezůstávám do židlí (rozuměj do konce akce) a nemusím druhý den přemýšlet, jakou ostudu jsem udělala. Ne že bych ji někdy dělala, ale znáte to; občas se to malinko vymklo.
A jak je to s těmi večírky, kde jsem nejmladší a nejkrásnější? Letos jsem zdobila jen na jednom. Každoročně se před vánocemi scházejí bývalí rekvizitáři z televize a každý rok mě zvou. Je to pánská jízda a pro mě je to velké vyznamenání, že se můžu účastnit. Je fakt, že se za ta léta styl dost změnil. Všichni moji kamarádi rekvizitáři jsou starší než já, a já už taky nejsem žádný koťátko. Léta se na nás přece jenom podepsala. V každém případě jsem na rekvizitářském mejdanu nejmladší, a jako jediná holka tudíž i nejkrásnější. Pokaždé se dobře bavím, protože historky z natáčení jsou jedinečné, i když jich většinu slyším každý rok.
Zítra si odskočím z divadla mezi generálkou a představením na večírek důchodců České televize, a to vím bezpečně, že tam nebudu ani nejmladší, ani nejkrásnější. Zato dostanu chlebíček a propisku.
Přeju vám vydařené vánoční večírky bez bolení hlavy a pocitu, že jste prováděli nějakou nepřístojnost, aniž byste tušili jakou.
