Sice to ještě pořád není ono, furt mi do plných koulí něco málo schází, ale ono se to vybere. Nezoufám.
On ten začátek roku je pro někoho nadějí, že třeba bude líp, leč pro nás kronikáře je to naopak. Celý rok si tak nějak halabala ukládám do počítače události a počasí a fotky a cvrkot kolem a najednou je tady leden, a to každý správný a zodpovědný kronikář sebere ty svoje sebrané spisy a jme se tvořit kapitoly - v mém případě i kalendář, za uplynulý rok. Abych to neměla tak jednoduchý, jsem kronikářkou dvojnásobnou. Nejen obecní, ale i sborovou!
Hned první den letošního roku jsem si vykasala rukávy, nažhavila myš a počala spisovat. Nejdřív jsem se vrhla na kroniku našeho smíšeného sboru. Když jsem usoudila, že mi nic nechybí, odeslala jsem ku kontrole několika mým pečlivě vybraným sborovým kamarádům. A to víte, že mi objevili několik fatálních omylů! Ve shodě podmětu s přísudkem mám jasno, ale občas se pěkně seknu v anglickém pravopisu, jelikož angličtinou nevládnu. A taky se občas spletu v budovách a kíďo píďo šoupnu jinou fotku a netuším, že jsem vedle jak ta jedle.
Když mi kamarádi vyzobali moje přehmaty, poslala jsem finální kroniku k uložení na naše stránky. Neohřála se tam chudinka ani hodinu, a už mi přistál v poště mail od kamaráda Milana.
„Kde je náš vánoční koncertní výjezd do Německa?“ ptal se v mailu oprávněně zděšen Milan. A měl pravdu! Ani já, ani kontroloři si nepovšimli, že jsem v kronice vynechala zlatý hřebík uplynulého roku! Náš čtyřdenní vánoční pobyt u německých kamarádů! Polilo mě horko a styděla jsem se do hloubi své kronikářské duše.
Okamžitě jsem svou tragickou chybu napravila a kroniku vyměnila za doplněnou o ty důležité čtyři dny.
Přitom pobyt v Německu byl senzační, atmosféra předvánoční nádherná, koncerty byly dva, a k tomu spousta radostí a veselení, že jsme se utrhli od ploten, z práce a předvánočního kalupu.
Nic nám nevadilo, že němečtí kamarádi nejsou typicky německy pintlich, že se spíše jevili být roztržití a zmateční, že jejich informace ohledně prostor, kde se konaly koncerty, byly zcela chaotické. Když jsme na zájezdu, bereme všechno tak nějak s nadhledem, obzvlášť když je dost jídla, pití a zpěvu.
Kronika obecní je záludnější. Tam musíte dodržovat kronikářské desatero. Momentálně mám hotových několik kapitol, a to jen ty, které dají nejmíň práce. Budu se do toho muset pořádně opřít, tedy pokud zrovna netrajdám po blogerských srazech, po akcích sborových, a taky pokud nedlím v práci.
Taky mě zdržují probíhající prezidentské volby. Jelikož jsem zodpovědným voličem, lustrovala jsem všech osm kandidátů, abych správně vybrala. Zeman je pro mě zcela nevhodný, toho jsem studovat nemusela. Na některých kandidátech se mi líbil kladný vztah ku sborovému zpěvu. Například pan Drahoš je sborovým zpěvákem, a to ho činí v mých očích sympatickým! Pan Hilšer tančí argentinské tango, a to je taky bezva. No a pan Fischer, toho jsem ze všech kandidátů vlastně znala nejmíň, a přesto jsem mu dala svůj hlas poté, co jsem si ho prostudovala. Taky pan Horáček je sympaťák i přes trochu divoké mládí.
Druhé kolo pro mě není žádný problém – pan Drahoš jako spoluzpěvák má můj hlas.
Jen co uložím na blog dnešní moje spisování, vrhnu se na kroniku. Nebo na kafe s palačinkama…bé je správně.
p.s. pokud chcete vidět plody mé kronikářské práce, zde je odkaz na kroniku sboru. Loňská má 76 stran!
http://gaudiumpraha.org/kronika.htm
