Na Lipně, na Lipně, Zajíci polib mě

Vedro jako v peci. Sucho jako na poušti. Místo trávy rovnou seno. Situace jako stvořená pro dovolenou snů.

Pan Zajíc už pár dnů zkoumal mapy, plánoval, spisoval, počítal. Vymýšlel dovolenou. Naše cesta do Londýna nastartovala jeho touhu po poznání a po dobrodružství, a jakmile se můj manžel rozhodne, je to tutovka. Pojedeme na takovou dovolenou, jakou si můžete jen přát. O jaké sníte za dlouhých zimních nocí.

„Pojedeme na Lipno,“ oznámil pan Zajíc.

„Na Lipno? Proč na Lipno?“

„Protože ti ukážu místa, kam jsem léta jezdil.“

Koneckonců proč ne na Lipno. Nikdy jsem tam nebyla, a pokud to udělá radost panu Zajícovi, nic proti tomu. Jen se mi to zdálo, abych tak řekla, málo dobrodružné a takové usedlé.

Něco v tom smyslu jsem podotkla.

„Z Lipna se přesuneme do Rakouska k jezerům. Koukej,“ ukazoval  manžel na mapě, „Mondsee, Wolfgangsee a Attersee. A spát budeme v autě.“

Tak v autě. Hmmmm…to jsem teda zvědavá, co na to řeknou moje zádíčka. To bude dovolená, o jaké rozhodně za zimních večerů nesním.

Plán cesty tvořil můj organizátor několik večerů. Itinerář cesty byl propracovaný do nejmenších podrobností.

„Vyrazíme ve dvě. Samozřejmě v noci.“

No tak jo. V noci. Ve dne je stejně vedro. Měli jsme na cestě strávit tři dny a dvě noci. Auto jsme měli napakované na půl roku. Pan Zajíc je velmi obezřetný a myslí na všechno. Co kdybychom za celou cestu nepotkali sámošku nebo hospůdku! Co kdyby se náhle ochladilo natolik, že by hrozilo umrznutí! Naštěstí je obezřetný i při volbě auta. Náš mercedes je sice starý, leč veliký. Vejde se tam leccos včetně nás dvou a Besinky.

Vyrazili jsme. Noc byla teplá, silnice prázdné. Naší první zastávkou byl Český Krumlov. Něco vám prozradím; v  šest ráno nepotkáte v Krumlově živáčka. Tedy pokud nepovažujete za živáčky čínské turisty. Zkrátka v Krumlově jsme byli my dva a Číňani.

Prohlédli jsme si město a vyrazili na Lipno. Řeknu vám, že mě Marina Lipno zklamala. Kolem vody jsou postavené domy jako z Disneylandu, fasády barevné jak zmrzlina, voda zelená jako hrachovka. V zelené vodě se koupali nejen dospělí, ale i malé děti. Naštěstí měl můj cestovatel v plánu ukázat mi chatičku, kde trávil šťastné chvíle s kamarády. Každý rok v září tam na 14 dnů jezdili na houby. Bez vody, bez elektřiny a bez manželek. Několik chatiček se choulí na louce u lesa kousek od Nové Pece. Zůstaly stejné jako kdysi, na rozdíl od ostatního okolí, a já pochopila, proč to místo můj manžel miluje. Se slzou v oku mi ukazoval, kam chodili do hospody, jak museli shánět po vsi dobrovolníky, aby jim tu hospodu vůbec otevřeli, ukázal mi takzvanou Mátlovu zatáčku, kterou kamarád Mátl, jda v noci z hospody, nevybral, jak starý Magdon do příkopu pad  a zlomil si nohu.

„Změnilo se to tady. Ale to víš, mám to trochu v mlze. Krajinu jsem často viděl z příkopu.“ Byly to heroické doby, kdy houby rostly, a pivo teklo proudem.

Na rozdíl od Lipna a rychlostaveb kolem se mi tady líbilo. Ovšem jedno vím jistě. Na Lipno už nikdy. A tu pusu mi tam  pan Zajíc stejně nedal.

Naši vzpomínkovou exkurzi jsme završili – jak jinak – obědem. Dali jsme si ryby. Moc dobré!

Lipno jsme opustili. Čekala nás rakouská jezera...