Tak ho máme za sebou, rok 2021, a že to byl rok pěkně vypečený, na tom se zřejmě shodneme. Pro mě to byl rok plný změn, a kdyby nestrašil covid, byl by to pro mě vlastně dobrý rok.
Hned v lednu roku 2021 jsem se vrhla do budování bytu. To byla výzva, protože jsme žili v lockdownu, a tudíž jsem se musela spolehnout na internet.
Sotva jsem se v únoru nastěhovala, zazdálo se mi, že mi přece jenom něco chybí. Dospěla jsem celkem rychle k názoru, že to bude partner, a to ne jen tak ledajaký. Zase jsem se spolehla na internet a vybrala si životního druha.
V březnu jsem si ho přivezla. Modrookého krasavce s očima jako Paul Newman a s titulem jako anglický šlechtic. Od 9. března se mnou sdílí stůl i lože. Můj britský kocourek Finn.
V dubnu jsem začala malovat kamínky. Je to příjemná zábava a ještě s nimi uděláte někomu radost. A taky jsme kolaudovali byt.
Květen je nejkrásnější měsíc v roce. Objevovala jsem proto krásy mého nového bydliště.
Než jsem se nadála, ocitla jsem se v červnu s kamarády v Římě, jenž byl cizinců prostý.
V červenci jsem objevila bezva bazén v Hloubětíně a v srpnu jsme se se sborem soustředili v Jáchymově, kde bylo prostě úžasně díky kamarádům, zpívání, a v neposlední řadě i krásné přírodě.
A už tu máme září. Začala jsem pracovat ve Vršovickém divadle MANA, a mně začala další životní etapa - etapa divadelní.
Během října jsem musela odhalit tajnosti všech her, a že jich hrajeme třináct! Ještě v listopadu jsem se měla co učit. A taky jsme se víkendově soustředili s naším sborem u Vltavy v Cholíně.
A už tu máme prosinec a tím pádem konec roku.
Poprvé jsem ve svém bytě, a po dvou letech bez vánoc v podnájmu, pekla cukroví, strojila stromeček, vánočně zdobila okna, a s Finnem jsme to zvládli na jedničku.
Mohla jsem pozvat svoje děti i vnoučata a všechno bylo tak, jak být má.
Na Silvestra jsem zpívala Rybovku na Střeše Lucerny, a pak šup honem do divadla! Hráli jsme kultovní MASH a bylo to…. krásný…
A na Nový rok přišly moje děti i vnoučata na svíčkovou, přestože skoro do rána slavily konec roku. Byl to krásný začátek roku 2022, jen Finna nikdo nespatřil. Schoval se a vylezl, teprve až všichni odešli.
Když to tak sečtu, ten rok byl pro mě dobrý. Mám svůj byt, Finna, kamarády ze sboru, divadlo, díky kterému jsem poznala spoustu fajn lidí, a hlavně jsem zdravá nejen já, ale i všichni moji blízcí. Kdo mě zná, ten ví, že před deseti lety to bylo všechno mnohem, mnohem horší. Jsem vděčná, že je to dávná minulost, a moc si vážím každého dne.
Kdo židli má, bydlí
...a kuchyň až smontujeme, pak se nastěhuji
...a taky postel je nezbytná
První pořádný jídlo
Finn
můj první kamínek plzák portugalský
...a další. Namalovala jsem jich stovky, a všechny hned rozdávám
Na kolaudaci bytu přinesla Hanka tyhle zajíce s domečkem uprostřed.
Řím...
Kraj kolem Jáchymova, kde jsme se soustředili
Vršovické divadlo MANA
S Finnem studujeme hry
Podzimní soustředění bylo v krásné přírodě
Fotili jsme na plakát k nové hře Mléčné sklo. Určitě poznáte, kdo je jednou z hlavních postav. Premiéra bude v únoru 2022.
A takhle bude vypadat scéna
Finn vyhlíží Mňaužíška
V Hloubětíně napadl sníh, stejně jako v celé republice.
Pečeme cukroví
Můj první hloubětínský stromeček
Tradiční silvestrovská Rybovka na Střeše Lucerny
Silvestrovská hra MASH, zatím bez herců i diváků
Hrníčkové knedlíky ke svíčkové na Nový rok
Až se všichni sejdou, posuneme stůl a dáme ještě jednu židli.
Přeji vám všechno dobré v tomhle roce.
