Klíďo brďo! Nevidím jediný důvod, proč by to nešlo.(Vědecký rozbor politické situace z pohledu životem otřískané blondýny).
Teda, než bych měla něco proti panu Havlíčkovi. Řečeno slovy klasika – je to hodnej kluk, to jo; i když... ta klinická studie s kmenovými buňkami, to teda košer nebylo. Ale už tehdy, kdy z něj udělali ministra všeho možného, říkala jsem si, že bych to mohla dělat i já. Jezdím denně dopravou a chodím nakupovat, znám tudíž tématiku takříkajíc odspoda. Jsem rozhodně holka pracovitá, jen bych asi tak brzo ráno nevstávala, v tom vidím svoji slabinu.
Já to nechápu. Když je jasné mně od samého začátku, že taková osoba se na všechny ty posty nehodí, tak jak to, že to není jasné těm nahoře? No, ono je to ale jednoduché. Nejlepší ministr je takový ministr, který o svěřeném resortu nemá ponětí. To pak všichni ti rádcové a náměstkové a vysoké úřednictvo a lobbisté a vůbec všichni ti šibalové mají pré. Takže já si myslím, že pan Havlíček má jediný prohřešek. Měl vzít rozum do hrsti a všechny ty funkce prostě nebrat. Vzal je, tak teď to má.
Taky kulturu bych určitě zvládla. Do divadla i do kina chodím ráda, čtu, abecedu umím obstojně používat, takže předpoklady mám. I to školství bych zmákla, mám za sebou dvě (!) maturity, tak co bych si neporadila, že jo. Navíc mám za sebou úspěšnou výchovu svých dvou dětí, a to je bezesporu velká deviza. Rozhodně bych coby blondýna byla víc vidět, než současný ministr školství, jak se jen jmenuje…
Taky ministerstvo sociálních věcí bych coby migrantka určitě zvládla, mám totiž v sociálních věcech bohaté zkušenosti, a ty bych mohla zúročit. Navíc bych si určitě coby člen vlády přišla k bezva bydlení, a toho je mi zapotřebí.
Ale nebuďme tak při zemi. Proč hned ministryně, když bych mohla být nakrásně prezidentkou? Věk na to mám, životní zkušenosti hluboké, nikdy jsem nebyla v žádné partaji, navíc nekradu pera a neusínám každou chvíli, nekamarádím se s šedými eminencemi, miluju zvířátka a vůbec; samá pozitiva. Jen o jedné mé slabosti moc dobře vím a tu vám prozradím. Nerada nosím sukni, o kostýmech ani nemluvíc. Tak nevím, jestli prezidentka může nosit džíny a triko, byť značkové, i oficiálně. Jenže když jiní kandidáti byli v partaji, kamarádí se s kdekým podezřelým, tak proč by kandidátka mého formátu nemohla chodit oblečená, jak se jí zachce?
Tak to vidíte. Ministryní i prezidentkou bych mohla být. Ale nebudu. Nebudu, protože mám zdravý rozum. Já prostě vím, že mám limity. Můžu zpívat ve sboru, ale nejsem sólová zpěvačka. Píšu si pro radost, ale nejsem spisovatelka. Nemůžu být proto ani ministryní čehokoliv, ani prezidentkou, protože jsem jen docela dobrá kuchařka, snaživá zahradnice, sborová zpěvačka a průměrná blogerka. Taky v práci dělám, co můžu, ale to všechno nestačí. Já to o sobě vím. Jen mi vrtá hlavou, jak to, že to o sobě nevědí ti nahoře a ti, kteří se tam snaží dostat. To mi hlava nebere. Asi mi něco chybí, co oni mají.
p.s. tento vědecký rozbor berte, prosím, s nadhledem, a za jméno pana Havlíčka si dosaďte kteréhokoliv vládního činitele, vyjde to nastejno.
