Způsobilo ho jedno vědecké pojednání. Jsou tací, kteří zkoumají fakt důležité věci. Jedním takovým vědeckým objektem je, představte si, dámská kabelka.
Tedy ne přímo ta, ale způsob, jakým se kabelka nosí. No a o tom důležitém výzkumu jsem si přečetla článek a ten článek vnesl do mého života nejistotu. Nevím, jaká vlastně jsem!
Studie rozdělila ženy na několik skupin podle toho, jakým způsobem nosí své kabelky. Kabelky se nosí zavěšené na ruce, ležérně v náručí, obouruč před tělem, přes rameno (krátký popruh), přes rameno (dlouhý popruh), stylem aktovka, napříč přes rameno a taky třeba několik kabelek najednou!
No a podle toho, jak žena kabelku nosí, je vědecky odhalena její povaha. Tak například žena, nosící kabelku zavěšenou na ruce, je podle odborníků na řeč těla ženou nadřazenou, dávající na odiv svůj majetek. Tak takovou ženou tedy nejsem, neb jsem nikdy nenosila kabelku zavěšenou na ruce. Zato ostatní způsoby jsou mi vlastní a využívám je všechny!
Takže jsem:
unavená, vědoma si určitých rizik, mám situaci stále pod kontrolou, ostýchavá, mám snahu bránit se před svým okolím, nejsem opatrná, nemám kontrolu nad svým světem, zaujímám obranný postoj, jsem podnikatelka, mám laxní postoj k různým věcem a působím trapně.
Nejvíc se mě dotklo, že působím trapně, to když nosím kabelku napříč přes rameno. Nevím, co je na tom trapného, když mě bolí záda, a pravé rameno, na kterém nosím celý život zavěšenou kabelku, je už celé utahané. No, a když mám kabelku s kratším uchem, nosím ji na tom utahaném pravém rameni, a když mám kabelku jen s malým uchem, nesu ji v ruce. Když mám kabelku narvanou a z toho ramene mi padá, držím ji v náručí.
Jsem z toho celá pryč: moje povaha se mění jako počasí!
Nedávno jsem četla vědecké pojednání, které se zabývalo rtěnkami. Přesněji tvarem použité rtěnky a podle toho tvaru vědci rozdělili ženy do různých skupin. Už si nepamatuju, do jaké skupiny jsem spadla, ale byla to ta nejpitomější skupina. Moje rtěnky mají totiž při používání děsně blbý tvar, takový jednostranný. Nějaký čas jsem si dávala bacha a pusu si malovala tak, aby rtěnka vypadala podle vědecké práce o rtěnkách správně a já si vylepšila povahu zařazením do lepší skupiny. No, vydržela jsem to jen chvíli, protože mě to stálo strašné úsilí myslet na takovou blbost, jak držet tu zatracenou rtěnku v pro mě úplně krkolomném úhlu, aby tvar byl co nejpěknější. Vzdala jsem to a pusu si maluju zase postaru.
Až půjdu v pondělí do práce, budu mít kabelku zase napříč a budu trapná. Co se dá dělat; jsou horší věci na světě a já, kdybych si měla znovu vybírat povolání, chtěla bych být vědeckým pracovníkem a zkoumat všechny ty pitomosti. Rozhodně bych zohlednila ve svých výzkumech svoje způsoby nošení kabelek a používání rtěnek, a tudíž bych z toho vyšla jako dokonalá žena.
