Dětství na maloměstě za tuhého socialismu není procházka růžovým sadem, jak by se mohlo zdát. Často se pod tichou hladinou života běhu skrývá nebezpečí a nástrahy.
Taky život ve velkoměstě bývá nebezpečná jízda a budování raného kapitalismu v Čechách je jedno velké dobrodružství. Jenže kdo má za bráchu Lotra, ten se nemusí bát!
Brácha a malá ségra. Lotr a Prcek - Petr a Lucie. Lucie se rozhodne sepsat životní peripetie svoje a hlavně svého bratra. Lotra. Možná se mnohým z vás bude zdát, že Lucie vypráví příběhy i z vašeho života, že se při čtení knížky najednou ocitnete kdesi v minulosti, uprostřed vlastního dětství a mládí. Osudy máme v mnohém podobné, a přece jsou každý jiný. Ovšem ne každý má takového bráchu jako má Lucie. Bráchu, který si umí užít život a do jehož srdce se vejde nejen nepřeberné množství holek, ale vždycky i jeho malá ségra.
Lucie vypráví příběhy své i svého bratra s lehkostí, humorem, ale taky s vědomím, že ne každému se může líbit Lotrův životní styl.
Pršelo. Stála jsem chvíli pod stříškou nade dveřmi do hudebky, ale to bych tam takhle mohla stát do rána. Narazila jsem si kapuci od bundy a rozběhla se domů. Vzala jsem to jako vždycky zkratkou kolem fabriky. Bylo šero, déšť studil a bláto mi stříkalo až na záda. Ve vrátnici u brány do fabriky se svítilo. Vrátný stál mezi dveřmi a pokuřoval.
„Hej, holčičko, pojď se schovat, seš celá mokrá!“ zavolal na mě a zahodil cigaretu do louže.
Trochu jsem se zarazila, ale co, nakonec schovat se na chvíli můžu, než ten liják trochu povolí.
Uvnitř vrátnice bylo teplo, ale taky zatuchlo. Byl to takový krcálek, stůl se prohýbal pod haldami papírů a novin a uprostřed trůnil kastrol s hliníkovou lžící. Na zdi visela na háčcích hromada klíčů a na věšáku špinavý huberťák. Nejistě jsem zůstala stát mezi dveřmi a nejradši bych se obrátila a šla zpátky do deště.
„No pojď, neboj se, ukaž, svlíkni si tu bundu, tak,“ vrátný mi při řeči rozvázal tkaničku od kapuce. Pověsil mi bundu vedle toho huberťáku a přistrčil mi židli. Trochu odsunul hromady papírů a posadil se na roh stolu.
„Já tě znám, ty jsi Horáková, že jo. Viděl jsem tě párkrát v hospodě, když jsi šla s bráchou pro pivo.“
Seděla jsem na rozvrzané židli a nevěděla, co mám odpovědět. Vrátný měl na šedivém pracovním plášti cedulku se jménem. Veverka Fr. František asi, pomyslela jsem si. Byl malý a celý takový…šedivý jako ten plášť. Pořád si mnul ruce a culil se na mě.
„Počkej, nechceš čaj?“ zavrtěla jsem hlavou, že nechci. „Ale já bych ti ho uvařil, mám tady spirálu, víš, co se dá do hrnku a voda je hned uvařená.“
Pořád jsem kroutila hlavou, že nechci a koukala ze špinavého okna, jestli prší míň.
„Já už pudu, maminka na mě čeká,“ začala jsem se zvedat ze židle.
„Ale počkej ještě, nemusíš tak spěchat přece,“ Veverka Fr. mě chytil za ramena a zatlačil zpátky do židle.
Pořád si mnul ty ruce a tvářil se ustaraně.
„Víš…jak se vlastně jmenuješ?“
„Lucie.“
„Víš, Lucinko, já jsem nemocný. A ty bys mi mohla pomoct, jsi taková šikovná, určitě bys mi mohla pomoct.“
Netušila jsem, jak bych mohla nemocnému vrátnému pomoct, když jsem byla jen malá osmiletá holka, ale vrátný to asi věděl, jinak by o tom nezačal mluvit.
Veverka opravdu vypadal, jako by měl horečku. Byl trochu zpocený, začal trhaně dýchat a ruce si mnul čím dál rychleji. A venku lilo pořád jako z konve…
Mou pátou knížku vydává nakladatelství Pragoline, což je sice nakladatelství menší, o to však sympatičtější, neboť jejím majitelem je Jindra Kraus - nejen nakladatel a milovník knížek, ale taky muzikant a zpěvák tělem i duší. Lotra si můžete koupit v knihkupectvích, u mě, nebo přímo u nakladatele! Kdo nemá Lotra, jako by nebyl!
